Blog v Anglii

Znam urcity druh lidi, ktere mam moc rada, a ktere ke svemu zivotu potrebuji. Nedokazu se na ne nastvat, nedokazu je prehlizet. Clovek zije pro druheho. Svet je stvoren pro nas, lidi, kteri nejen chybuji, ale i odpousteji.

Kazdy znamena neco a nikdo neni nic. Protoze "Byt (existovat), znamena byt vniman".

Kazdy jednou narazi na nejakou hranu, kazdy se nekdy odre, spadne, kazdy si vytrpi sve. Nekdo drive a nekdo pozdeji. A preci to nekdo odnese.

Zivot neni jen poutova stanice, na ktere se jen kazdy zastavi a pak jde dal. Ale na druhe strane to maji nekteri lide v zivote daleko tezsi. Ti, co nevidi, neslysi, nemluvi, apod... nevnimaji, jsou mrzaky, zivot jim proteka mezi prsty a oni ani nevi, co slovo "zivot" znamena...

Kazdy z nas je jedinecny a kazdy z nas je dokonaly ve sve nedokonalosti. Jsme prave takovy jaci potrebujeme byt, abychom nasli svoji cestu a dokazali ji naplnit. Jsme vsichni na spravnem miste ve spravny cas, abychom byli tim, kym mame byt.

Nemuzeme zit donekonecna minulosti a nechat na sebe stale pusobit bolest, kterou jsme kdysi zazili. Nemuzeme zit cely zivot ve strachu, nejistote, nerozhodnosti, nemuzeme si donekonecna ublizovat a nemuzeme ublizovat druhym!

Dejiny se nepisi na necisto. Nelze je prepsat bez chyb, jak by clovek chtel. Chceme-li jiti dal, musime odhodit zatez, jakou je nesnasenlivost, podezrivavost, zast. Dobre muzeme ocenit teprve tehdy, kdyz pozname zlo. Bila barva bez cerne nemuze existovat.

Skutecni pratele zustavaji a vztahy se zoceluji. Tech, kteri odpadli, nelituji. Zrno odpadlo od plevele. Naucila jsem se take nelitovat niceho, co se tyka minulosti. Co se stalo, stalo se a nelze to odestat...

"Pratele jsou andele, kteri Te postavi na nohy, kdyz Tva kridla maji problem si vzpomenout, jak letat"...