Blog v Anglii

Slysela jsem, ze pan Nohavica si na vych koncertech preje, aby lide sedeli. Slysela jsem, ze ma rad komornejsi obecenstvo. Slysela jsem ..... slysela jsem toho mnoho. A jaka byla dnesni realita? Naprosto odlysna od toho vseho, co mi bylo receno. I kdyz urcitym negacim I v tomto blogu necham prostor ( jsem realisticky pesimista, dokonce jsem byla nazvana tragedem)

Pred lety jsem si sla v Londyne poslechnout Cechomor. Tehda to pro mne byla udalost dost osobni, nebot jsem mela v onen den narozeniny, jejich hudba mne stale oslovuje a vubec .... Po letech v Anglii jsem se tesila jak mala holka, ze se dostanu mezi cechy a poslechnu si muziku, ktera patri do me minulosti. Velice rychle se z te male holky stala opet nabrucena zenska, nebot jsem stala velice blizko podia a slysela slova, ktera nemela byt urcena divakum. Tehdejsi koncert ve mne nezanechal moc dobre vzpominky, ani chut zajit si je poslechnout znova. Nechust stale pretrvava.

Mam rada koncerty, kdy vidim a citim, ze interpret si uziva stejne, jako obecenstvo. Pan Jarek Nohavica ve mne tento pocit vzbuzoval po celou dobu sveho vystoupeni. Od uplneho zacatku, kdy pozdravil Cechy, Slovaky i Polaky, kdy laskoval na temata vseho razu, oslovoval publiku, ktere reagovalo (a to dokonce i ve vzdalenejsi casti salu) a zpivalo s nim, i kdyz slova novejsich pisni neznalo, az po samy zaver a jediny pridavek. Pan Nohavica se bavil a s nim i obecenstvo, ktere se pomalu, ci rychle opijelo a potilo, potilo potilo a potilo a nikomu to nevadilo (ani ja jsem nebrblala a potila a opijela se spokojene s davem). Diky pane Nohavica za darek k letosnim narozeninam, ktere mi otriskali o dusi dalsi pricteny rok den pred koncertem.

Nepatrim mezi zeny velkeho vzrustu, ale ani prcek nejsem, nicmene, znam dopodrobna asi tak 20 zatylku plesatych, blodnatych, kudrnatych, ceskopolskoslovenskych, a jinak ovlasatelych a z pisnickare jsem z vetsi casti videla jen ctvrtinu (prava strana tvare, leva strana tvare, sosolka, krk kytary atd), chvilema jsem pozorovala konstrukci stropu, ktera se mi s pribyvajicim pivem zacala rozmazavat a zubila se na lidi okolo, kteri na tom nekdy byli hure a jindy lepe. Hlavni je, ze jsem slysela. Slova, pisne, smich. Ne jen od pisnickare, ale i od lidi kolem sebe. Nekolikrat jsem zalechla anglictinu a do ted si lamu hlavu, co z toho ti lide meli, nebot Nohavicovi pisne jsou hlavne o textu a hre slov, ale proc ne. Je to mile:O) Poslednich par pisni jsem si uzila z balkonku, kde tlacenice sice take byla, ale podstatne mensi.

A jeste jedna vec mne prekvapila a vlastne pobavila. Sal nebyl velky, ale ani maly. Stala jsem sice pobliz baru, ale ne zase tak blizoucko a svete div se, v okoli dvou metru okolo me osoby se vyrojili povetsinou znami lide. Nekteri svou pritomnosti hodne potesili, kort kdyz bydlime velice blizko sebe a pres dva roky jsme se nevideli a jen si piseme prez ICQ. Na jine jsem v nedavne minulosti myslela s tim, ze je mi po nich smutno a ejhle, zaklepali mi na rameno a jini, se kterynma jsme navzajem delali, ze se nevidime, nezname a nemame o sobe ani pary. Ty posledni bych si docela rada odpustila, ale po pravde, byli jen dva. Ostatnim dekuji ze jsou a preji jim jen to nejlepsi v zivote. Tem dvoum, at si jdou svou cestou, ktera ma jiny cil a smer nez ta ma.

Pan Nohavica mi prozaril noc a to, ze jsem po dlouhem pracovnim dni, odcizenem telefonu v metru (ci buse) hodinku pred koncertem , nemenim nic na faktu, ze jsem spokona osoba, kterou dnesni sny budou provazet prave jeho pisne.

Male podekovani: ne, VELKE PODEKOVANI: dekuji cloveku, ktery mi ve fronte do haly zapujcil telefon, abych si mohla vyridit zablokovani telefonu a se slovy potkame zmizel. Potkame li se nekdy nekde, prihlas se, zvu te na drink.