Blog v Anglii

Ani docasne skomirajici zablesky leta nezabrani cloveku v tom, aby se rozhledl po okoli sveho skromneho obydli a vyrazil prozkoumavat nepoznane i docela obycejna a kazdodenne prehlizena mista.

Takzvane svobodne povolani ma spoustu nevyhod a souvisi se zbytecnymi starostmi jako cekani na zakazky a jejich zpracovavani, prinasi nedostatky i prebytky, takova mala houpacka. To je presne dalsi z mych kamaradu, ktereho nazvu treba Panda, protoze svymi proporcemi medvidka pripomina a nezbytne strakaty "ohoz" by mu sem tam urcite slusel. Dorusta do opravdu uctyhodnych rozmeru, diky anglicke strave, sedavemu zamestnani a taky kazdodennimu stresu. Nic neobvykleho v teto hekticke dobe, dalo by se rict. Navzdory hanlivym poznamkam a posmeskum miva Panda vetsinou dobrou naladu, ktera se priznive odrazi na jeho okoli.

Pri nasem vcerejsim setkani si spokojene oprel lokty o stul, zpusobne odlozil pribor a pouzity ubrousek na doslova vyblyskany talir od dobre ceske vecere a povida mi: "Chlapce, tak jsem se konecne odhodlal vyrazit se svou praci i do terenu. Kdyz si vzpomenes na popevek ze zname ceske pohadky ve stylu ´Ten dela to a ten zas tohle...´, tak mam k legraci po praci nejbliz". Se spokojenym vyrazem se odmlcel a ja si uvedomil, ze ma vlastne pravdu. Vzdyt legrace po praci nemusi byt jenom hodokvas a divoke krepceni na nejake party, staci se jenom usmat na prijemnou obsluhu v utulne kavarne, kam Panda kazdodenne miri se svym "virtualnim office". Tezko budu uvadet do kontrastu romanticke prostredi drevenych odpocivaren kavarenskych povalecu a mist, kde se setkavaji intelektualove s pojmy nalezejicimi prevazne drsnemu prostredi financich zraloku i tech nejmensich soucastech mechanismu, jejichz spolecnym jmenovatelem je to jedine a nejpodstatnejsi - business. Nekdy trchu zavidim Pandovi jeho zdanlivou pohodu. Po dlouhem tahu z nezbytne cigarety pozvedne oboci, aby zjistil, jak se meni osazenstvo kolem nej. Vnima pohyby a pri tom si premysli o textu nekompromisne usazenem a obrazovce laptopu. Nahodne kolemjdouci potesi letmym usmevem a nemennym vyrazem odpovida na sedmy telefonat dnesniho dne. "Kamarade", povida mi, "prstoklad mam jako Mozart, ale po obrne. Moje rychlost by mozna neprekvapila ani petilete decko, ale jsem tady rad a svou praci za nic na svete nevymenim." Nezbyva mi nez se zamyslet nad jeho slovy. I kdyz svobodny, je vlastne zavisly na mnoha faktorech, pocinaje hezkym pocasim, ktere je v zemi plne byrokracie zasadni hlavne pro kuraky a jejich vsudypritomnou zavislost a konce dobrou kavou a dostatecnym mnozstvim prace, kdy jej z pohody jeho "flakacskeho fleku" vytrhne smlouvani zadavatelu i skemrani handliru nekde z eteru, kteri zkousi jeho trpelivost a inteligenci dnes a denne, aby nad jeho obcasnou dobrotou a ustupky vytvorili usmevny posklebek a pripsali si dalsi zarez na pomyslnou pazbu v podobe svych malichernych a mrzkych taktik. Sedim tady s Pandou, ktery s neobvyklym zaujetim poutave vypravi pribeh treba jenom o tom, ze pri dalsi session na malem namesti uprostred City byly deti, ktere dokazi neunavne prohanet holuby kolem kasny a prozivat sve male radosti.

 A o tom to vlastne cele bude. Je naprosto jedno, kdo kde je a kam musi, ale radost z malickosti je zasadni soucast toho, ze je clovek na svete spokojeny a rad.