Ahoj vsichni,

tak mame za sebou dalsi velky vylet. Tentokrat jsme po 200 kilometrech na relativne kvalitnich silnicich (dokonce chvilku, teda spis chvilicku, po dalnici), pres krasne hory, dorazili do vesnicky jmenem Martha Brae, ktera krome toho, ze je rodistem jednoho z prvnich jamajskych predsedu vlady, je take slavna svou rekou a ratfovanim na bambusovych vorech.
Po zaplaceni nehorazneho polatku a kalisku ovocneho dzusu zdarma jsme nasedli na bambusovy vor a stali se svedky maleho zazraku v podobe posvatneho ticha a krasne prirody, kterou naprosto skvele podbarvoval tlumeny zpev naseho voroveho kapitana. Jeho zpev inspiroval Eulalii, aby na oplatku zazpivala ona pro nej. Ocenil to jamajskym: "Yah, man !" Coz je jamajske rceni, kterym ocenite neci vykon, odpovite na podekovani a nebo jenom zahlasite, kdyz nevite co rict. Jmenoval se Joseph a byl moc fajn. Behem rozvlacne plavby po zelenych vodach Martha's River jsme zahledli ruiny starych spanelskych cukrovaru ze 16. a 17. stoleti, skupinu koz, hromadu bananovniku, jeden velmi stary bavlnovnik, mango a hlavne ohromne trsy nekolikametrovych bambusu, ktere ve vetru hodne strasidelne skripaly, narikaly, vrzaly a podle kapitana si s nami chtely povidat. Take se nam dostalo rady, ze pokud jste trochu straspytel, rozhodne byste nemeli bydlet v bambusovem dome. Vrcholem plavby bylo osobni setkani s rostlinou, ktera se jmenuje samosa a krome toho, ze je to velmi uzitecna leciva bylina, tak ma take jednu zajimavou schopnost prudce zavrit listy pri podrazdeni dotekem, tak jak to delaji masozravky. S tim rozdilem, ze samosa neni masozrava. Pak uz nasledovalo rozlouceni s kapitanem Josephem, ktereho nas spolecny vylet naprosto uchvatil, protoze za celou jeho karieru byla Eulalie prvni pasazer, ktery mu zazpival, a zpivani, jak rekl, je jeho zivotni hobby. Pak uz nasledovala jen predlouha cesta domu, ale tentokrat podel pobrezi po ceste, ktera byla jako nova, takze z obvyklych 4 hodin cestovani, to byly jen hodiny dve. Udelali jsme si zastavku v Montego Bay, coz je druhe nejvetsi mesto na ostrove, kde jsme si v Pizza Hutu dali jednu obrovskou pizzu a kbelik studene koly.
A co bylo vecer ? Obvykla masaz ve virivce a dalsi zapad slunce, ktery se tentokrat kvuli huste oblacnosti nekonal. No, a ted se podrzte. Eulalie objevila novou vasen: kulecnik. Predevcirem jsem ji ho naucil a nechal jsem ji vyhrat, vcera uz jsem ji to natrel, a dneska se uvidi, jak rychle se Eulalie uci a jaky dalsi talent se v ni muze skryvat. No a kdyz zrovna nejsme na vylete nebo nesedime v aute, tak se valime u more a u bazenu s ledovou pinacoladou v ruce. Jake je na Jamajce more ? Teploucke jak caj. Zatim nejteplejsi, do jakeho jsme kdy ponorili sva telicka. Velmi ciste, videt je do velke hloubky, plne zivota. Na pohled meni barvy od temne modre do jasne tyrkysove. Prvni vecer jsme dokonce z balkonu videli divokeho delfina. Nebydlime na plazi, ale na utesu, takze do more se schazi po schodech nebo skace po hlave. Taky se Horymirovi jednou povedlo vykoupat se s klicem od pokoje v kapse plavek a samozrejme ho ztratil, vzapeti ztratil i hlavu, a kdyz ho na dne uvidel snazil se ho vylovit z asi sestimetrove hloubky. Kdyz mu Eulalie vysvetlila, ze se pravdepodobne utopi a pohrozila mu, ze v tom pripade ho zabije (pozn.
Eulalie: Ano, vazene ctenarky, nedelejte si iluze, je to proste chlap, ktery se radsi pujde utopit, nez aby zaplatil 7 liber za novy klic), tak to vzdal, a pozadal dva potapece, kteri pobliz nacvicovali ponory, aby mu klic od pokoje vytahli. Pro ne to byla hracka a Horymir zustal na zivu. Tak to je pro dnesek vse a uvidime se zase priste.

Eulalie a Horymir