|
Ahoj vsichni,
tak je to tady. Dovolena se chyli ke svemu zaveru a my vam vsem posilame posledni pozdrav a posledni varku fotek. Uzili jsme si takzvany "provaleny vikend", ktery jsme venovali usilovnemu polehavani u more, skokum z utesu do teplych vod tyrkysovych vln a slastnemu masirovani se v obrovske virivce u bazenu, z niz Eulalie porizuje vsechny sve fotografie uchvatnych zapadu slunce. Venovali jsme se take pruzkumu lokalnich restauraci a ochutnavani mistnich specialit. Eulalie ma pro vas uz nachystanych par tipu do Hostiny za hubicku, tak se nechte prekvapit. Zlatym hrebem tohoto tydne byl vcerejsek, kdy jsme se vypravili do temer 200 kilometru vzdaleneho Ocho Rios, abychom si spolecne splnili Horymiruv davny sen: plavat s delfiny. Cesta utekla jako nic a okolo 13.00 jsme byli na miste. Zaplatili jsme naprosto vrazedne vstupne, ale cert to vem, zijeme jen jednou.
V satnach jsme se prevkleli do plavek a pak to prislo. Vyfasovali jsme plovaci vesty a jeden po druhem, bylo nas celkem 9, jsme hupli do teplych vln chranene zatoky, kde delfini ziji. Cekalo nas asi sto metru plavani na misto. Eulalie to vychytala, kdyz si mavla na taxik v podobe zdatneho osetrovatele delfinu, ktery ji popadl za strapec plovaci vesty a odtahl na misto urceni. Byli jsme predstaveni delfini holce jmenem Cometa.
Byla to pekna koketa a porad se naparovala, tancovala, mavala nam a dokonce nam i zazpivala. Vrcholem cele mokre show byla moznost pomazlit se s delfinkou a dokonce schytat par mlaskavych polibku. Je to neskutecny zazitek, kdy se vam stihle sede telo tohoto uzasneho savce propleta pod nohama nebo se znicehonic vynori primo pred vami a obdaruje vas poradnou sprskou slane vody. Cometa byla na dotek tepla a krasne hladka.
A ten polibek ? Skoro jako od Eulalie. Nejdriv vas libala ona, a pak jste ji to mohli vratit. Bohuzel se v celem arealu nesmi fotografovat, a pokud chcete fotky, musite si je opet za nehorazny obnos koupit. A tak mame jenom dve, velmi soukrome, ale o to hezci. A nutno poznamenat, ze Comete to na nich moc slusi. Setkani s delfinem po zhruba pulhodine skoncilo a nasledoval svizny kraul zpet na molo. Eulalie opet ebenovym taxikem v modrem neoprenu a Horymir po svych. Cestou zpatky nas vyprovazeli asi dva nebo tri delfini, kteri se propletali mezi plavci. Pokud budete mit nekdy moznost vlezt do vody s delfinem, udelejte to. Je to neskutecny zazitek. Ted uz nam jenom zbyva druha faze Horymirova snu: plavani s divokymi delfiny na otevrenem mori. Tak priste. Odpoledne v Delfini zatoce si pro nas vsak prichystalo dalsi prekvapeni. Hned v sousedstvi delfinu jsou krotci rejnoci. Horymir nevahal a po hlave se vrhl do vody mezi ne. Ne ze by byl takovy hrdina. On tam totiz ve vode uz na nej cekal pruvodce, ktery mu jednoho rejnoka nachystal, aby se s nim mohl seznamit. Rejnok je uzasne zvire. Horni cast tela ma hrubou, jakoby pokrytou velmi kratkou srsti, zatimco bricho ma belostne hladke jako z padakoveho hedvabi. A kdybyste videli, jak se umi saskovne tvarit, skoro byste si rekli, ze si z vas dela legraci. Tak krasne oci budete v morske risi hledat velmi dlouho. No a nebyla by to Eulalie, kdyby se ji u rejnoku nedostalo specialniho zachazeni, protoze Eulalie dostala rejnoci masaz, kdy ji rejnok svou ploutvi (kridlem ?), hladil po opalenych zadech. Po seznameni s rejnokem vyrazili Horymir s pruvodcem na pruzkum zatoky se snorchly. Videli hejna barevnych rybicek, jednu chobotnici a velmi placheho a velmi dustojneho rejnoka orliho(nezname jeho cesky nazev), jehoz velke cerne telo se mihlo v hlubine a zmizelo. Den se pomalu chylil ke konci, kdyz jsme zaznamenali rozruch na jednom molu, kde se skupina ctyr osetrovatelu mohutne bila v prsa a navzajem se povzbuzovala.
Pak po hlave hupsli do vody plne velkych hnedych tel, ktere patrili, svete div se, pomerne slusnemu hejnu zraloku. Ale to nebylo vsechno.
Tihle hosani bez okolku popadli kazdy jednoho zraloka a zacali je hladit, krmit a prevracet na zada. A kdyz za nimi do vody vlezli i dva "civilove", zacali vsechny peclive utajene fotaky na brehu cvakat jako o zivot.
Vzdyt zakazy jsou o tom, aby se porusovaly. V zaveru jsme se jeste svezli v kajacich s prosklenym dnem. Eulalie padlovala jako o zivot a Horymir se kochal morskym zivotem. Kdyz na to Eulalie prisla, role se vymenily.
A to byl konec. Pak uz jsme si jenom vyfotili jednoho beznoheho pirata v piratskem mestecku, dali si jamajske kafe s mlekem a jelo se domu.
Celou cestu nas vyprovazel majestatni zapad slunce a Eulalie fotila jak paparazzi. Akorat ji zlomyslna klimatizace obcas udelala osklivou kondenzaci na prednim skle, ale fotky se povedly. I ty s tou kondenzaci.
V Montego Bay jsme se stavili na pozdni veceri a poslednich 85 kilometru do Negrilu, kde bydlime, jsme stravili rozvernym hranim na Jamajce velmi oblibene hry: "Zhasni dalkova svetla co nejpozdeji, nebo radsi vubec".
V pruvodci Lonely Planet, ktery pro nas byl zdrojem mnoha dulezitych informaci o Jamajce, se pise, ze jednim z uskali rizeni motoroveho vozidla tady na ostrove jsou takzvana "kamikadze kurata", ktera maji tendenci vrhat se pod kola projizdejicich aut. Za tech tisic kilometru, ktere jsme tady najeli, jsme nevideli ani jedno. Za to vsak vcera v noci jsme stanuli tvari v tvar jinemu fenomenu, ktery nas primel zirat v nemem uzasu. Ten fenomen by se dal pojmenovat "kamikadze krabi" Celou cestu z Montego Bay do Negrilu uprostred temne noci svetla naseho auta osvetlovala na silnici desitky velkych krabu, a kdyz rikame velkych, tak myslime opravdu velkych (jako dve chlapske pesti), kteri velmi odvazne svym nezamenitelnym stylem (chuze do boku) pomalinku prechazeli silnici.
Netusime, co je k tomu vede a velmi velke procento jich to neprezije.
Smutne ostatky rozplacnutych tvoru na kazdem metru dlouhe silnice jsou toho dukazem. Horymir se snazil jakz takz mezi nimi klickovat, ale jedno nebo dve zlovestna krupnuti dokazovala, ze nekdy to holt chudakovi krabikovi proste nevyjde. Tak, a to je vse, pratele. Dovolena pomalu, ale jiste konci. Takze nezbyva, nez se tesit na dalsi. Kam ? To se jeste nevi.
Yah, man !
Eulalie a Horymir
Tento článek je v sekci: Články - Seriály a
kategorii: Your stories
Related Items:
|
Articles-News 
Subscribe to this comment's feed