Když jsem při psaní pozvánky přemýšlel nad názvem výletu, zvažoval jsem, zda jméno „Seven Sisters“ přímo zmínit nebo raději použít nějaký vhodný opis. Většina lidí má přeci jen Seven Sisters zafixováno jako nepříliš vábnou zastávku nedaleko Walthamstow a někoho, kdo by sem chtěl pořádat výlet, by asi nepovažovali za normálního. Raději nebudu přemítat nad tím, jaké procento lidí mne za normálního považuje bez ohledu na destinace výletů, a rovnou vše uvedu na pravou míru. „Výletové“ Seven Sisters se nachází na pobřeží kanálu La Manche a jedná se o sedm nádherných bílých útesů, které dohromady tvoří jedno z nejhezčích míst v Británii.
Další z výletů pod hlavičkou Light2Lift (L2L) jsem pořádal spolu s Petrou, ze které jsem učinil styčného důstojníka pro sehnání mapy, navigaci, bloudění, ztráty účastníků a jiné nešvary. Z vlaku jsme vystoupili v přímořském letovisku Seaford a záhy došli na štěrkovou pláž, kde jsme se chvíli kochali mořem. Za nedlouho už jsme ale stoupali na první útes. Jako vždy se na tomto místě skupinka roztrhala, protože „nováčci“ zuřivě fotili vše kolem sebe. Ač jsem zde byl již podruhé, rozhodně jsem se nad nikoho nepovyšoval a fotil také. Bílé útesy se strmě svažují k moři a vytvářejí jedinečnou scenérii. Na útesech pak je většinou „pravý anglický trávník“, takže někdy máte pocit, že jdete po koberci…
Po prvních útesech, kdy se člověk „namlsá“ krásami krajiny vůkol, se postaví do cesty první a zároveň poslední překážka – říčka Cuckmere. Ta je či není překážkou podle toho, zda je příliv nebo odliv. Za odlivu je možné ji velice snadno přebrodit. Za přílivu to vřele nedoporučuji. Na první pohled to vypadá velice snadně, protože říčka je u ústí široká jen pár metrů. Dovolím si teď předat „slovo“ blogu Danka, který se jako jediný vrhl do živlu: „…za pozornosti celé skupiny jsem zahučel do vody až po hlavu a sebral mě proud, který mě odnesl asi deset metrů na moře. Docela jsem tou dobou panikařil. Všechno ale dobře dopadlo a po dvou minutách jsem vylezl na souš. Než jsem se stačil převléknout, skoro všichni odešli. Takto se chová svět ke svým hrdinům…“ (redakčně upraveno)
Vzhledem k tomu, že celý Dankův plavecký pokus sledovala z povzdálí nějaká pobřežní hlídka, přemýšlel jsem nad tím, jak se anglicky řekne „Za utonulé má zodpovědnost Petra“. Jak je vám ale již známo, Danek se nakonec neutopil, takže Petře žádné problémy s policií naštěstí nezpůsobil.
Vydali jsme se po proudu Cuckmere k dva kilometry vzdálenému mostu. Ve vesničce West Dean jsme pak navštívili informační středisko. Z nějakého záhadného důvodu Petra usoudila, že by bylo škoda jít celou dobu po jedinečných bílých útesech a protáhla nás místním lesem po velice bahnité stezce až do East Deanu. Odtud jsme se vydali zpátky k moři na Birling Gap, kde je restaurace a pláž. Tady jsme si dali na hodinu rozchod. Vzhledem k chladnému větru drtivá většina zmizela v hospodě a pouze tři šílenci v čele s Dankem se šli koupat.
Ani tentokrát se nikdo neutopil, takže jsme po přestávce pokračovali na Beachy Head, kde se útesy tyčí nad mořem až do výšky 162 metrů. Z tohoto místa už nám zbývalo ujít jen pár kilometrů do Eastbourne, kde se na nádraží skrýval konec našeho výletu. Z počátku jsme se spíše toulali, protože blízkost cíle, krása krajiny a pohoda nedělního prázdninového podvečera nás opravdu nenutila pospíchat. Ke konci jsme, vzhledem k brzkému odjezdu vlaku, skoro běželi. Pominu-li fakt, že jsme na nádraží zjistili, že se nám ztratil Pavel, se nic zvláštního nestalo. Současně s hvizdem píšťalky průvodčího naštěstí dorazil i Pavel, jehož talent na ztrácení se je obdivuhodný…
Co říci na závěr? Přestože jsme měli v nohách dobrých dvacet kilometrů, byli všichni myslím s výletem na Seven Sisters spokojeni. Pokud chcete i Vy strávit den mimo Londýn, mohu pak jen vřele doporučit zúčastnit některého dalšího výletu L2L. Kupříkladu tento víkend se koná jeden do Doveru. Podrobnosti viz. kalendář na Pohybech.
Martin Bobek
{zoomcat catid=115}