Jak dlouho jsi v Británii a proč jsi sem přišla?
Do Británie jsem přišla již před bezmála deseti lety, kdy zde zdaleka nebylo tolik Čechoslováků jako dnes a byla jsem tak v podstatě raritou. Stejně jako většina slečen v tomto věku jsem zde začínala jako au-pairka. Můj původní, velice spontální a neurčitý plán byl zůstat zde půl roku a vrátit se domů, kde jsem předtím pracovala jako zdravotní sestra.
Tvůj půlroční pobyt se poněkud protáhl. Co se stalo?
V Británii se mi zalíbilo, protože můj život tady byl dost odlišný od toho na Slovensku. Viděla jsem zde řadu příležitostí k naučení se jazyka a možnost stát se zdravotní sestrou v Británii, což pro mne představovalo velkou výzvu.
A tu výzvu jsi přijala?
Ano, trvalo mi to čtyři roky, ale nakonec se mi povedlo získat pracovní povolení jako zdravotní sestra, navzdory tomu, že jsme ještě nebyli v Evropské unii a vše tak bylo mnohem obtížnější než dnes.
Bylo to těžké?
Nejtěžší a nejvíce stresující byl boj s byrokracií, protože jsem potřebovala víza, pracovní povolení a osvědčení z Nursing councilu. To je instituce, která dává licenci, oprávnění k práci zdravotním sestrám v Británii. Musela jsem jim poslat všechny možné „papíry“ ze Slovenska. Ty mi naštěstí uznali a po šesti měsíční práci pod dohledem jsem licenci získala.
Tak to je Tvůj pracovní život. A co děláš, když „neděláš“?
Hodně svého času věnuji práci pro SKC. K tomu jsem se dostala před dvěmi lety, kdy jsem na Slovenské ambasádě potkala Martina Hakela (ředitel SKC, pozn. red.). Ten mi řekl o činnosti SKC, která mne velmi zaujala.
Co Ti práce pro SKC dává a co Ti bere?
Chci ukázat Slovákům, že v Británii se každý může prosadit. Většinou dělají práce, které neodpovídají jejich kvalifikaci a vzdělání. Přijde mi to jako velká škoda, protože si myslím, že každý má šanci najít své místo na slunci. Práci pro SKC ale nedělám kvůli naplňování nějakého svého ideálu. S lidmi, kteří zde pracují jsem za tu dobu navázala úzké vztahy a považuji je za své přátele. Je to zkrátka takové spojení příjemného s užitečným…
Co se Ti nejvíc libí na Londýně a co Ti v něm nejvíce chybí?
Pocházím z Iliašoviec, malé vesnice na východě Slovenska a můj obzor byl velice omezený. Po příjezdu do Londýna mne doslova ohromilo množství kultur, které tady spolu na malém místě žijí ve vzájemné toleranci. Tento multikulturalismus se mi velice líbí a tuto myšlenku bych chtěla předat Slovákům, kteří se někdy chovají jako by měli klapky na očích.
Nejvíce mi chybí pocit rodinné pospolitosti, na který jsem byla zvyklá ze Slovenska.Ve vesnici znal každý každého. Tady neznáte ani své sousedy z vedlejšího domu. Někdy je sice výhodné se skrýt v anonymním davu, ale pokud je vám smutno nebo jste v nouzi, pocit lidské blízkosti vám chybí.
Máš nějaké moto či citát, kterého se držíš?
Jsem člověk, který se rozhoduje dosti spontánně. Z nějakého záhadného důvodu mám nejlepší nápady ve sprše a obvykle je i zrealizuji. Nedá se říct, že bych měla nějaké jedno hlavní moto, kterého bych se držela. Má životní filozofie je spíše jít za tím, co chci a bez dlouhého váhání využívat všechny příležitosti, které se naskytnou. Žijeme jen jednou…
Rozhovor na Boat párty 29.září 2007 zapsal Martin Bobek
Slovenské centrum (SKC-UK) je nezisková, nezávislá organizace, která byla založena v roce 2004.
Více informací o Slovenském centru najdete na stránkách www.slovakcentre.co.uk
Redakce pohyby úzce spolupracuje se Slovenským centrem a většinu jejich kulturních událostí najdete v našem kalendáři.