|
 Vanocni cas se nam blizi. Pomalu si zacinam vsimat malych drobnych pripominek prichodu nejdulezitejsiho svatku roku a prichazi mi na mysl pouze myslenka, ze tento rok bude opet dalsim hektickym casem a odpocineme si s Radu az po Novem roce. Nicmene predstava krasne straveneho vecera v romatickem duchu vanocni nalady a klidu ve dvou mne naplnuje optimismem. Nevim jak Vy, ale miluju prekvapeni a predpokladam, ze budu letos opet mile prekvapen a tesim se na to jako malej kluk. ?
Dnes, 8. rijna (Vy si tento clanek urcite prectete o neco pozdeji, ale v tento den jsem zapocal sepisovat tento dil ? ), je to presne rok zpetne, kdy jsme odletali do Ceske republiky, ale nepredbihejme.
V onen krasny den s nadeji a radosti jsem vytacel telefonni cislo domovske ceske agentury, ktera nam mela pomoci. Tedy podle nasich predstav. Dovolal jsem se asi po milion seste, ale podarilo se a vylicil jsem slecne nasi situaci a umysly. Bylo nam sdeleno, ze vsechny tyto situace by se mely resit s jinymi kompetentnejsimi osobami, ktere momentalne nejsou pritomny atd. Po docela dlouhe dobe, asi 2 dny, jsem si promluvil se slecnou, ktera nam mela pomoci a sdelil jsem ji tedy cely problem s pranim, aby nam agentura nasla novou rodinu vzhledem ke smlouve, ktera nam to umoznovala a take situaci, ve ktere se nachazime. Jeji reakce nebyla pohotova, ale po nekolika urgencich, nejen z nasi strany, byla kladna a byla nam prislibena pomoc. Tato pomoc byla vsak pro nas patova. Agentura po nas bezpodminecne vyzadovala doporuceni od stavajici rodiny, coz mi prislo jako nesplnitelny ukol.
Bylo to jako skocit z letadla bez padaku, ale vedeli jsme, ze skocit musime, i kdyby to pro nas byla sebevrazda. Ale nasli jsme vychodisko. Nechteli jsme moc lhat, a proto jsme jen opet nerekli celou pravdu. Pozadali jsme o doporuceni pro agenturu a ne primo pro nas. Bylo to jedine mozne reseni a v ten moment jsme nasli v tom volnem padu padak, kterej se otevrel, ale jeste jsme nevedeli jake bude pristani…. A to pristani bylo hodne tvrde. Ba dokonce znicujici.
Druhy den po pozadani doporuceni, jenz melo byt zaslano na mailovou schranku agentury, bylo odeslani doporuceni mailem potvrzeno dcerou nasi milovane Susan. Nekolik dni vsak mail nebyl dorucen a vse bylo podivne. Nepochyboval jsem o tvrzeni agentury, ze jim nic nebylo doruceno. Nemeli, co ztratit, ani nemohli byt o nic obohaceni. Az jednoho krasneho dne prisel preposlany mail (ono sladke kouzelne doporuceni) z agentury a… padak zmizel a my jsme vsi rychlosti narazili na zem.
Ten den a ten moment se mi vybavuje. Zive se mi vybavuji pocity, ktere jsem zazival v onu chvili. Jsou nezapomenutelne.... Nekolikrat jsem si prekladal v duchu to, co jsem videl pred sebou a nemohl jsem tomu uverit. Misily se ve mne snad vsechny pocity a kazdy z nich chtel byt vyraznejsi nez ten druhy. Nakonec vyhral jen jeden a ten snad ani nemusim psat.
Toto doporuceni totiz bylo temer bezchybne. Pisu temer, protoze tam byl takovy maly odstavecek, ve kterem se psalo, ze jsem trochu hruby a strohy. Anglicka slova zni „rude and abrupt“. Ted si rikam proc jsem se tehdy tolik rozciloval, kdyz tam preci napsali, ze jsem tohle vsechno, ale jen „TROCHU“. :-D
Po vstrebani vsech techto informaci jsem si zacal uvedomovat proc Natalie, dcera Susan, chtela poslat reference primo na agenturu a nechtela je dat primo mne. Chtel jsem odejit. Tohle byla ta posledni kapka, na niz jsem cekal a popravde, kdyby jsme to odpoledne nemeli volno, asi by se stalo nestesti.
V prubehu vecerni smeny za mnou vsechny chodily a neustale se mne ptaly, jestli jsem v poradku. Asi poznaly, ze jsem z neceho hrozne moc stastnej :-D
Mimochodem jsem Vam opomnel podat jeste jednu dulezitou informaci. Domluvili jsme se s Radu, ze nedame na sobe nic znat a nerekneme jim o precteni si referencich, jenz nam byly poslany. Bylo to z duvodu ochrany nasi, abychom mohli dal zkouset hledat novou praci a hlavne, abychom meli klid, protoze neopominejme skutecnost, ze jsme s temi lidmi zili pod jednou strechou.
Od tohoto momentu jsem je uz jen bytostne nenavidel. Nasledoval telefonat na agenturu, ktera nam poskytla sdeleni k referencim, jenz obdrzely od „nasi milovane rodiny“, a to: „Reference musi byt vzdy kladne a v tomto pripade Vam bohuzel nemuzeme dale pomoci.“
Dvere, kterymi jsme chteli projit, se zavrely. Svetlo pohaslo a s nim i nase nadeje na najiti si jakeholiv zamestnani v Anglii.
Ale nezapominejme, ze kazde zamcene dvere musi mit nejaky klic.
Autor: Martin S.
Tento článek je v sekci: Články - Seriály a
kategorii: Vaše príbehy z Anglicka
Related Items:
|
Články - Seriály 
Subscribe to this comment's feed
Preju hodne stesti 
