|
BonzBlog 21.10.2007 |
|
|
|
Written by Jaroslav Uher
|
|
Sunday, 21 October 2007 |
 Mám za sebou první týden svého manažerského tréninku. A byla to Havaj. Není to sice procházka růžovou zahradou, ale ani to není jaderná fyzika, takže jsem si to opravdu dost užíval. Filozofie tohoto tréninku je postavená na tom, že vlastně sledujete svého manažera během celého dne a on vám vysvětlí každý krok nebo rozhodnutí se všemi příčinami i důsledky. Také se ponoříte do tajemství papírování, rozpočtů a denních hlášení, které jsou nezbytnou součástí depa, které doručí přes 10000 balíků každý den. John se projevil jako skvělý učitel a hlavně se mi v jasném světle ukázalo, proč o něm ostatní mluví jako o jednom z nejlepších manažerů v depu. Skamarádili jsme se na školení v Rugby a zjevně jsme naladěni na stejnou notu. Baví mě pracovat s člověkem jako je John. V úterý zjistil, že jsem jeho výklad ohledně administrativních úkonů pochopil do posledního puntíku a jsem schopen veškerá hlášení a tabulky připravit sám. Rozesmálo ho, a nejenom jeho, když jsem v manažerském kamrlíku prohlásil, že Excel je jenom další počítačová hra. A tak mi to ve středu vylil hezky všechno na hlavu. Stáhnul se do pozadí a dalo by se říci, že od středy sektory TW a SL v actonském depu řídím já. Samozřejmě byly okamžiky, kdy bylo potřeba Johnova zásahu nebo jsem si šel k němu pro rozumy, protože kdybych tvrdil opak, lhal bych. Ale jak už jsem řekl, jaderná fyzika to není.
Jak vlastně vypadá takový typický den manažera Parcelforce v největším depu v zemi? Především uteče jako voda. Ještě nikdy mi v práci čas neutíkal tak rychle jako právě tento týden. Když jsem se poprvé podíval na hodinky, zbývaly většinou tak dvě hodiny do konce pracovní doby. Začínám ráno v šest. Přijdu do depa, usadím se v kamrlíku u svého stolu a spustím počítač. Otevřu si hlášení debrieferů z předchozího dne, kde mám v přehledné tabulce statistiku a výsledky práce řidičů ze svého sektoru. Také si otevřu tzv. Exception Manager Report, kde vidím všechny své routy a najdu tam informaci o každé zásilce, kterou jsme doručili, včetně času a osoby, která ji podepsala. Mohu dokonce vidět i podpis této osoby. Velice šikovná věcička, kterou pro Parcelforce napsal jeden nadšenec ve svém volném čase a je zcela v duchu Parcelforce, že mu za to jeho původní nadřízený vyhrožoval vyhazovem, že v pracovní době používá nestandardní a neschválený software. Pak si toho všiml jiný manažer a tuto šikovnou věcičku teď používá celá firma, z nadšence je šéf strategického IT vývoje a jeho původního nadřízeného vyhodili.
Zhruba okolo 6:20 popadnu denní plán, který jsem si připravil předchozí den, a kde vidím, kdo je na dovolené, kdo je nemocný a kolik rezervních řidičů a externích kurýrů mám k dispozici. Mám tam už i hrubé nástiny sektorů, které budu muset vzít pravidelným řidičům, protože je velice pravděpodobné, že budou přetíženi. S tímto plánem na psací podložce se vydám na obchůzku prostoru, kde jsou zaparkované dodávky z mého sektoru, které jsou již touto dobou většinou plně naložené. U každé se zastavím a zběžným pohledem do nákladového prostoru se pokusím odhadnout, kolik toho má jeden každý řidič zhruba naloženého. Není to nic přesného, spíše si uděláte obrázek o potenciálních bolavých místech. Tahle obchůzka mi zabere cca 10 minut. Po dokončeném kolečku se vydám k tzv. briefingu, kde jsou v přihrádkách už nachystány manifesty (seznamy nákladu) pro jednotlivé routy. Prolistuji každý manifest, který patří do mého sektoru, a udělám si do plánu poznámku o množství zásilek a počtu zastávek. Zejména, když má někdo naložených třeba 106 balíků, ale má 7 balíků sem, 12 balíků tam, a díky tomu počet jeho zastávek (neboli dropů) tím pádem rapidně klesá. Díky tomu se i zkracuje doba nutná na doručení těchto balíků. Výsledkem toho všeho je seznam sektorů, o které budu muset odlehčit pravidelné řidiče a rozdělit je mezi rezervy, které mám k dispozici. Je to takový Tetris s čísly.
V sedm hodin začnou přicházet první řidiči. A tím také začíná nejtěžší a psychicky nejnáročnější období celého mého pracovního dne. Je v přirozenosti řidiče Parcelforce, že si neustále stěžuje na přetíženost. Je vaším úkolem jako manažera vybalancovat toto ztěžování si tak, aby ti, kteří opravdu jsou přetíženi, se dočkali pomoci, a ti, co si jenom stěžují, odjeli dostatečně vytíženi. To vše za dodržení velmi striktních finančních limitů a za použití celkem omezených finančních zdrojů. Argumentujete, přesvědčujete, posloucháte hysterické výlevy i temné hrozby a nesmíte hnout ani brvou. Musíte být chápaví, neústupní, laskaví a příjemní za všech okolností. Velice záhy si uděláte obrázek o tom, kdo je kdo, a jak s každým zacházet. Mám jednu obrovskou výhodu. Když jsem v Parcelforce začal, dělal jsem celý rok rezervního řidiče a díky Kennymu, svému tehdejšímu manažerovi jsem si vyzkoušel úplně všechny routy v našem sektoru. V actonském depu jsem tak trochu fenomén a díky této předchozí zkušenosti vím, jak náročná je ta daná routa. Naprostou většinu z nich si pořád pamatuji a stačí mi kouknout do manifestu a už se mi v hlavě začne kreslit mapa. No a moji řidiči to vědí, takže když je přesvědčuji, aby odjeli s tím, co mají naloženo, a říkám jim, že se to dá zvládnout, vědí, že to nejsou jenom manažerské kecy, ale tvrdě nabytá zkušenost.
Pak jsou tu potížisté. Shnilá jablka, která naleznete v každém košíku s ovocem. Lidé, kteří ignorují pravidla, jsou hrubí, hluční a drzí. Znají přesně svá práva, ignorují své povinnosti a jejich nejlepší kamarád v depu je odborový předák, ke kterému si hned běží stěžovat, když jim připomenete, za co jsou vlastně celkem dost dobře placeni. Díkybohu 99% řidičů v mém sektoru jsou prvotřídní lidé, na které je spoleh, a i když někdy křičí a nadávají, svou práci dělají poctivě. No a s tím jedním procentem už si prostě musíte nějak poradit. Zhluboka se nadechnout a striktně se držet předpisů. Nic jiného se dělat nedá. Jenže konflikt s jedním takovým jedincem vám vezme tolik energie jako šichta v důlní jámě.
Zhruba okolo půl desáté už jsou všichni řidiči pryč a začne další fáze vašeho manažerského dne - úklid. Obejdete stanoviště vašich dodávek a posbíráte balíky, které po sobě vaši řidiči zanechali: takzvané missorts (balíky naložené na nesprávné routy), poškozené balíky, které mají řidiči právo odmítnout, nevyřešené dotazy na správnost adresy apod. Prostě všechno tohle posbíráte a roztřídíte. Pak vyčistíte svou plochu od klecí, které tam zůstaly po balíkách a noční směně. Srovnáte je na určená místa do úhledných řad jako vojáky. Tohle vám zabere tak půl hodiny. Před desátou musíte také do call centra našich Customer Services a samozřejmě do oddělení kolekcí odevzdat tzv. Day Sheet, což je seznam vašich řidičů s telefonními čísly, kteří pro vás tento den pracují včetně postcodů a přesným výčtem sektorů, kde se pohybují.
A pak už je jenom papírování. Sednete si k počítači a zpracujete v Excelu hlášení z předchozího dne: kolik jste doručili, kolik jste posbírali a kolik vás to všechno dohromady stálo. Jsou na to celkem složitě vypadající tabulky, ale pokud se trochu vyznáte v Excelu a máte rádi analytiku, tak to opravdu není problém. Vrcholem dne je pak KPI. Nemám tušení, co tato zkratka znamená, ale je to vlastně schůzka manažerů s Garym, naším operačním ředitelem, kde se probere předchozí den z hlediska výsledků, identifikují se problémové oblasti a hledají se řešení, jak to všechno udělat lepší a levnější. Nuda to není ani trochu a občas je to docela fuška orientovat se v této velmi hlučné a velmi bouřlivé diskusi. A je tu ještě jeden velmi důležitý moment. Manažeři samotní. Všichni do jednoho jsou to neskuteční pohodáři. Už dlouho jsem neviděl tak vysmátou a příjemnou partičku. Nebe a dudy ve srovnání se Stoke-On-Trent. Inteligentní, příjemní a hlavně ochotní pomoci kdykoli je třeba a ani jeden z nich se nebojí umazat si ruce prací, což je úplně nejdůležitější. A tomu všemu velí Gary, který je na jednu stranu komik jakého jsem už dlouho neviděl, a na druhou stranu vás dokáže chytit pod krkem, že si připadáte jako malý kluk a sami sobě přísaháte, že už to příště radši uděláte pořádně.
No, a ve dvě odpoledne se seberete a jdete prostě domů. Pohodáááá. Škoda, že to za dva týdny skončí a já budu zase jezdit a čekat na jaro, kdy mi manažerování slíbili natrvalo. No nic. Mějte se suprově a za týden nashledanou.
Horymírův trapný vtip týdne
Král má tři dcery. Přijde za ním první z nich a říká: „Tati, proč se jmenuji Růženka?"
Otec odpoví: „No, to je tak, že když jsi byla malá, tak ti spadnul lístek růže na čelíčko, tak proto."
Přijde druhá a říká: „Tati, proč se jmenuji Fialka?"
Otec odpoví: „No, to je tak, že když si byla ještě malá, tak ti spadnul lístek fialky do kolíbky."
Přijde třetí Cihelka a říká „Hůa ha ha hééé hehe“
Tento článek je v sekci: Články - Seriály a
kategorii: Horymírův BonzBlog
Related Items:
|
|
Articles-News 
Subscribe to this comment's feed
