|
BonzBlog 04.11.2007 |
|
|
|
Written by Jaroslav Uher
|
|
Sunday, 04 November 2007 |
No, tak máme za sebou další týden. Upřímně řečeno se nic výjimečného ani extrémně zajímavého nestalo. Nepočítám-li, že v práci to byla poněkud větší makačka, než bych byl býval očekával. Pomalu, ale jistě se blíží Vánoce a objemy nám zvolna začínají stoupat. No, a také se několik mých řidičů rozhodlo, že prostě hodí na práci bobek a zůstanou doma. Nejvíc mě rozesmál Dariusz, Polák, se kterým jsme nastoupili k Parcelforce ve stejný den. Vyprávěl jsem vám o něm. Pamatujete? Volal mi ve čtvrtek ráno, že má vysoký krevní tlak a že nepřijde do práce. Jestli přijde v pátek? To, prý ještě neví a dá mi vědět v pátek ráno. V pátek ráno se ani neobtěžoval zavolat, a tak jsem ho v 7.05 nemilosrdně telefonem vzbudil. Potvrdil mi, že nepřijde, ale vehementně mě ujišťoval, že v sobotu na přesčas dorazí. To mě rozesmálo. Proč? Inu, to je tak. Asi všichni víte, jak je to ve Velké Británií s platem v době nemoci. V zákoně je napsáno, že za první tři dny nedostanete nic a potom, dostáváte celkem směšnou částku. Cílem je přimět simulanty, kteří by chtěli systém zneužívat, aby si to rozmysleli. Opravdu nemocného člověka, pak tento systém akorát ruinuje, takže než aby zůstal ležet doma, tak chodí s chřipkou do práce a nakazí deset dalších kolegů. Nebo si raději vezme dovolenou, aby se opravdu vyležel. Jenže pak může letnímu táboráku zamávat na rozloučenou, protože musí v létě makat. Právě z tohoto důvodu některé firmy, které se opravdu o své lidi chtějí postarat, jako bonus nabízejí, že svým zaměstnancům v době nemoci vyplácejí plnou mzdu po celou dobu pracovní neschopnosti, a to včetně prvních tří dnů. Výsledkem toho je, že opravdu nemocní lidé se mohou v klidu vyležet, a ti vyčůraní tento systém hustě zneužívají. Stejně tak je to mu i v Parcelforce, respektive v celé Royal Mail Group. Samozřejmě je nastaven celkem komplikovaný a promyšlený kontrolní mechanismus, který tomuto zneužívání má zabránit. Přesto jsem si tento týden na vlastní učednicko-manažerskou kůži vyzkoušel, jak takové zneužívání vypadá. Proto mě rozesmál právě Dariusz. Rozhodl se nepřijít do práce ve čtvrtek a v pátek, protože věděl, že beztak dostane ty samé peníze, jako kdyby v práci byl, ale vehementně mě ujišťoval, že dorazí v sobotu, protože tu by mu, za prvé, nikdo nezaplatil, za druhé, za sobotní práci místo obvyklé sazby 8 liber na hodinu dostává 12 liber na hodinu, a za třetí, pokud nepřijde v sobotu do práce, automaticky vypadne ze sobotního seznamu a na jeho místo nastoupí ten, kdo je na čekací listině za ním, zatímco on se zařadí na konec seznamu. Není hloupý tenhle Dariusz. Jenže zapomněl, že jeho jednání je právě porušením jednoho z kontrolních mechanismů, který zakazuje přesčasovou práci, pokud byl člověk těsně předtím nemocný. Proto jsem musel přesně v souladu s literou vnitřních předpisů Dariuszovi s politováním oznámit, že se nemusí v sobotu obtěžovat. Hutné polské „k…a“, bylo slyšet i přes to, že bylo jenom neslyšně vysloveno. To bylo to, co mě rozesmálo.
Nebo další človíček. Mark, trochu zpomalený a ne zrovna workholik, mi ve čtvrtek ráno zavolal, že se mu rozbilo auto, že nemůže dorazit do práce, a že mi dá v průběhu dne vědět, jestli dorazí do práce v pátek. Chytil mě zrovna ve stresovém momentě, takže jsem se nezmohl na odpověď a zakoktal jsem jenom, že děkuji za to, že mi dal vědět. V průběhu dopoledne se Mark ozval podruhé, že auto je opravdu rozbité a že nepřijde ani zítra. To už jsem byl připravený a oznámil jsem mu, že rozbité auto není důvod k tomu, aby nepřišel do práce, že dnešek nedostane zaplacený a pokud nedorazí v pátek, bude se to brát jako neomluvená absence, a protože on už je hrdým majitelem několika neomluvených absencí z minula, koleduje si o rozvázání pracovního poměru. Mark cosi zahuhlal a v pátek dorazil hromadnou dopravou. Sice se zpožděním, ale přece.
A do třetice. Máme v našem sektoru jednoho celkem hodně problematického černocha, který ustavičně chodí pozdě, jeho osobní spis je tlustý skoro 3 centimetry a když už se několikrát projednávaly jeho závažné kázeňské přestupky, vždycky si jako obhájce dovláčel regionálního odborového bosse. Prostě ostřílený profesionální průserář, který má pocit, že mu všechno projde. Jeho sebevědomí narostlo do takové výšky, že Johnovi, svému přímému nadřízenému přímo do očí a před nezávislými svědky řekl, že může tak akorát „fuck off“. To už trochu přehnal, a tak John, který ho měl už předtím plné zuby, nelenil a pohnal ho před disciplinární komisi, která se bude konat v nejbližších dnech. Protože je to citlivá záležitost, celé se to táhne a náš hrdina získal pocit, že mu to opět prošlo. No, a tak, bůhvíproč, ve čtvrtek za mého vedení opět hrubě porušil pracovní kázeň. Celé se to točí okolo takzvaných „časovaných“ produktů. To jsou balíky, za které si zákazníci připlatili, a my garantujeme, že budou doručeny před 9.00, 10.00, respektive 12.00. Je to pekelně drahá služba a hodně drsně se kontroluje, aby řidiči balíky opravdu doručili před uplynutím stanovené lhůty. No a náš hrdina, který ve čtvrtek přišel, jak je jeho dobrým zvykem, pozdě do práce, takzvaně „zfailoval“ neboli řádně nedoručil, hned 7 těchto časovaných produktů. Způsobil tím škodu vyšší, než je jeho týdenní plat a já to pěkně schytal na KPI (key performance indicators) poradě. Moc se mi to nelíbilo, a tak jsem mu napsal oficiální písemné varování a zároveň si od něj vyžádal písemné vysvětlení, proč k tomuto došlo. Jak jsem se v pátek dozvěděl od Garyho, provozního ředitele, náš pachatel, šel v pátek ráno přímo za Garym, zamával mu mým dopisem před nosem a prohlásil, že na nic odpovídat nebude. Což je další porušení pracovní kázně a, jak mi bylo sděleno, poslední hřebíček do rakve jeho kariéry u Parcelforce. Myslím, že John se zlobit vůbec nebude. A já jsem rád, že až budu tenhle sektor na jaře pravděpodobně natrvalo přebírat, budu mít o starost míň.
No, a když už mluvíme o tom přebírání. Musím se vám k něčemu přiznat. Po třech týdnech manažerování jsem velmi rád, že si v pondělí jdu odpočinout na svou routu do mého milovaného Kew. Když mi v pátek na poradě poděkovali za dobrou práci, pogratulovali k tomu, že se mi všechny pokulhávající ukazatele kvality podařilo dostat do černých čísel, a uznale ocenili, že jsem obstál v týdnu, který byl pro depo zatím nejhorší v tomto roce, ptali se mě, jak se mi to líbilo. Odpověděl jsem jim takhle: I když jsem prohlásil, že už nikdy více, líbilo se mi to. Jsem unavený, jak jsem už dlouho nebyl. Potřebuji se teď zhluboka nadechnout a z odstupu zhodnotit, co si z celé zkušenosti odnáším. Management první linie v Parcelforce není obtížná zábava, ale někdy můžete schytat takových kopanců, že nevíte ani, jak se jmenujete. No a chodit domů z práce naštvaný a vystresovaný, to taky není to, co od života očekávám. Dejme tomu čas, další manažerování mě čeká mezi vánočními svátky (období, kdy depo jede na čtvrtinový výkon), a pak vám řeknu, jestli to beru nebo ne. Na to mi Gary s úsměvem, pro něj typickým, odpověděl, že můj trénink už stál tolik peněz, že se k tomu mám postavit jako chlap a nedělat drahoty. Gary je fajn, mám ho rád, protože s ním vždycky víte, na čem jste.
Horymírův trapný vtip týdne
„Volám kontrolní věž, tady Boeing 747 na trase Boston - New York, selhaly nám všechny motory,
co máme, proboha dělat, opakuji, selhaly všechny motory u Boeingu747 na trase Boston - New York, odpovězte!!!“
"Tady kontrolní věž, nekřičte, uklidněte se, už si vás škrtám…“
Tento článek je v sekci: Články - Seriály a
kategorii: Horymírův BonzBlog
Related Items:
|
|
Articles-News 
Subscribe to this comment's feed
Zdravim vsetkych londyncanou a najme Jaroslava jeho pribehy su fakt dobre. Ani nevim ako som sa sem doklikal ale na zaciatku som cital o agenture Czechia ltd ktora skoro vobec nic neurobila. Ja som na cyprus prisiel cez agenturu a skro vsetko bolo dobre zariadenie od letenky az po pracu. Prajem pekny den vsetkym. 
