Tento týden byl snad nejdelší týden v celém roce. Snad úplně všichni obyvatelé tohoto půlnočního království se rozhodli, že místo aby se plácali někde po High Street po obchodech, nakoupí všechno přes Internet. No a my, myslím tím nás všechny, co se živíme jako kurýři, pošťáci a doručovatelé zásilek, jsme se svorně proměnili v Santu Clause a dopravili jsme jim ty jejich dárečky až domů pod stromeček. Akorát, že místo komínem jsme jim tam lezli dveřmi a místo sobího spřežení jsme osedlali Mercedesy, Transity a Iveca. No, a Santovi pomocníčci nebyli malí roztomilí elfové, ale „skvělí“ kolegové v našich depech, kteří nám nadšeně pomáhali ničit si naše nervy jejich naprostou neschopností a totální leností. Jeden příklad za všechny: Ve středu se mi na autě objevil balík adresovaný jedné firmě v Blake Mews v Kew. Tato firma se před třemi týdny odstěhovala neznámo kam, takže jsem milý balík vyřadil z nákladu, naskenoval jako „Adresát je odstěhován“ a tužkou jsem na lejbl k čárovému kódu napsal: „Adresát se odstěhoval neznámo kam“. V normálním depu, kde pracují lidé, kteří používají mozek, by tento balík ještě týž den byl na cestě zpět k odesílateli. Zdůrazňuji v normálním depu. V našem depu se tento balík ve čtvrtek znovu objevil na mém autě. A tak jsem ho znovu vyřadil, znovu naskenoval a hlášku o odstěhovaném adresátovi jsem výrazně zakroužkoval. Stalo se přesně to, co jsem čekal. V pátek jsem měl balík naložený znovu. Ke slovu přišel Komenský: Když jsou žáci totálně tupí, použij didaktické pomůcky nebo plamenomet. Zvolil jsem didaktické pomůcky. Na čistou A4, která byla větší, než ten nešťastný balíček, jsem velkými písmeny napsal: „Dobře tedy, zkusíme to velkými písmeny: ADRESÁT SE ODSTĚHOVAL“ A milou A4 jsem izolepou nalepil na balík. Říká se, že den kdy se vám povede někoho rozesmát, je dobře prožitý den. Mně se to v pátek podařilo asi s dvaceti lidmi, kteří okolo takto upraveného balíku prošli a vrátili se zpátky, aby si přečetli, co je to na tom balíku napsáno. Schválně, jestli ho budu mít v pondělí naložený. Pokud ano, někomu se mě povede hned po ránu rozesmát. To mi, mimochodem, připomíná jeden zajímavý fakt, že letos to bude úplně poprvé v mém životě, kdy půjdu na Štědrý den do práce. Všeobecně se očekává, že objemy budou velmi nízké, a protože nebudeme kolektovat, mohl bych být okolo poledne doma. Tak uvidíme. Eulálie už má ve školce prázdniny a bude je mít až do 7. ledna. Já jdu mezi svátky a na Silvestra opět do práce. Opět budu předstírat, že jsem manažer a vzhledem k tomu, že mezi svátky opravdu je totální mrtvo, bude to asi dost nuda.
Přípravy na Vánoce u nás doma vyvrcholily. Eulálie už v týdnu ozdobila náš malý stromeček, který jsme kdysi dávno na Forest Road vzali (teda Eulálie vzala)vedle popelnice ještě ověšený kompletní sadou ozdob a elektrickými svíčkami. Včera jsme společnými silami spáchali vánočku. Teda já jí jenom upletl (Hmmmm po studiu na Googlu jsem zjistila, že zaplantal a ne upletl, poznámka Eulálie), všechno ostatní oddřela Eulálie.(S tím dřením to není tak strašné, dělám to pro Horymírka s láskou J, poznámka Eulálie). Když ji potom vytáhla z trouby, vypadala naprosto úžasně, ta vánočka. Eulálie vypadá naprosto úžasně pořád, ne jenom, když ji vytáhnete z trouby. Od vánoční vánočky se tak nějak očekává, že vydrží až na Hod boží. U té naší začínám pochybovat, že se dožije Štědrého dne, protože je tak dobrá, že mizí z talíře, jak levné chlebíčky na odborářském sjezdu. A Eulálie odmítá slíbit, že případně upeče jinou. Co se týká dárků, naštěstí máme s Eulálií dohodu, že si dárky kupujeme v průběhu roku a nečekáme s tím na Vánoce. Pak si pod stromeček dáme nějakou drobnost nebo nějaký velký společný dárek. Letos to bude pyžamo pro mě a fén pro Eulálii a taky jeden velký dárek, asi největší, jaký jsme si kdy dali. Ale zatím neřeknu víc, abych to nezakřikl. Závisí to na mnoha faktorech a hlavně budeme muset celý rok pekelně šetřit, abychom si ho mohli dovolit, ale jestli to vyjde, tak to bude paráda. Cukroví už má Eulálie všechno hotové a já jí na něj tajně chodím, aby o tom nevěděla, ale máme ho letos opravdu dost, takže zbyde i na vnoučata a pro Elsu s Edmundem. Všechny je uvidíme 26. prosince, kdy jsme si s jedněmi naplánovali hrnek dobré kávy někde ve městě a s druhými chlebíčky u nás doma. Taky nás příští týden s Eulálií čekají dva koncerty. Jednou taková všehochuť nejprofláknutější klasiky. No a ten druhý je koncert filmové hudby. Třikrát mi tahle akce tady v Anglii utekla, takže po čtvrté jí to už nedovolím. Je to obojí zase v Barbicanu a už se moc těšíme.
Na fotbalové frontě je zatím klid. Zase jsem tento týden jednou do noci seděl nad jedním překladem a v pátek jsem se dozvěděl, že Slávie pojede 21. února znovu do Londýna, tentokrát na Tottenham. Takže možná budu zase tlumočit. Uvidíme, jak to dopadne.
A jak to bylo s tou pokutou. Prosté. Telefonování za jízdy z mobilu bez handsfree. Vracel jsem se z Kew zpátky do depa a potřeboval jsem, aby pro mě Eulálie připravila něco na počítači, abych až přijdu, mohl jsem hned začít překládat. Když jsem v zrcátku viděl modrý blikající maják, věděl jsem, že je zle. Žoviální policista na motorce mi vysvětlil, že telefonování za volantem z mobilu bez handsfree je nebezpečné a nelegální, vyplnil mi takový hnusný podlouhlý papír a mám 30 dnů na zaplacení a 7 dnů na doručení papírového řidičáku, do kterého mi budou zaznamenány moje první trestné body v řidičské kariéře. Jo, když je člověk blbej, tak je člověk blbej a o telefonování za volantem to platí dvojnásob.
Takže, milí čtenáři, společně s Eulálií vám přejeme veselé Vánoce. Hodně klidu a pohody, spoustu dobré nálady, skvělého jídla a dobrého pití. Ať se vám nehody vyhýbají a humor Vás neopouští. A před Silvestrem se ještě uvidíme, takže zbytek vám popřejeme příště.
Horymírův trapný vtip týdne
Blondýnky jdou do lesa pro vánoční stromeček.
Po dvou hodinách hledání se jedna zeptá té druhé:
"Tak co?"
"Ále, nikde nic."
"Víš co? Tak vezmeme nějakej bez ozdob."