Jak jsem psal už v minulém BonzBlogu naše silvestrovská noc byla čistě soukromá. S Eulálií jsme popíjeli velmi dobré sicilské červené víno. Eulálie tentokrát pila mnohem méně než já. Pocucávala jednu skleničku, zatímco já musel ztrestat celou láhev. Pak jsem z toho chytil filozofickou náladu a až do rána valil Eulálii klíny do hlavy. Vzhledem k tomu, že tady ve Wembley nemáme žádný kopec, kam bychom před půlnocí vylezli a pozorovali londýnský ohňostroj, tak jako jsme to dělali ve Walthamstow, viděli jsme všechno v přímém přenosu na Sky News. Letos se rachejtličky na Londony Eye obzvlášť vydařily. Kdyby nebylo těch ohromných davů, určitě bychom se do centra Londýna taky vypravili. Letos tam prý bylo 900.000 lidí (!) Ani se mi tomu nechce věřit a připadá mi to jako blábol, ale na druhou stranu Londýn je obrovské město. Takže jestli jste tam taky někde byli, napište a doufám, že jste to přežili v pohodě. No, a co novoroční předsevzetí? Máte nějaká? My s Eulálií jsme si žádná konkrétní nepředsevzali, snad jenom to, že jsme se zavázali, že si v roce 2008 budeme trochu víc užívat a já jsem Eulálii slíbil, že neplánuji žádné stěhování. Jenže sliby chyby. Znáte to. Něco se vyvrbí a průšvih je tady. Tak jako na konci starého roku jsou média plná zpravodajských kaleidoskopů toho, co bylo, tak na začátku nového roku jsou média plná předpovědí toho, co bude.

Tak jaký bude rok 2008? No, rozhodně velmi zajímavý. Z hlediska politického tady ve Velké Británii můžeme očekávat typickou nemastnou neslanou selanku, tak jako na konci roku 2007. Libra bude dál ztrácet na hodnotě, a pokud nezasáhne Bank of England, můžeme očekávat i pokles cen nemovitostí a celkové zpomalení ekonomiky. Otázka zni, jak výrazné zpomalení to bude, a jak všechny z nás postihne. Opět porostou ceny energií a můžeme očekávat velké množství protestů v podobě stávek podobných těm, které nám předvedli pošťáci v minulém roce. Až se bude vyjednávat o platech na nový daňový rok, můžeme očekávat protesty zaměstnanců londýnské hromadné dopravy, opět budou stávkovat státní zaměstnanci a pravděpodobně se dočkáme i stávek zdravotníků v NHS. A pošťáci? Na podzim zcela určitě budou stávkovat znovu. K tomu se určitě přidají protesty ze sektorů, kde jsme na to doposud nebyli zvyklí. Ale nebuďte z toho zas tak úplně vyděšení. Žádná velká krize ve stylu třicátých let 20. století se neočekává a věřím, že naprostá většina z nás ani žádné problémy nepocítí. Ouvej bude britským domácnostem zvyklým žít na vysoké noze a na dluh, kdy růst úroků z úvěrů způsobí mnohým velké množství problémů. A není to jenom o hypotékách, které jsou celkem pochopitelné, protože pokud chcete bydlet ve svém, tak jinou možnost nemáte, ale mluvím o vysokém zatížení v podobě spotřebitelských úvěrů a záporných zůstatků na kreditních kartách. No, a to je problematika, která se nás ekonomických imigrantů z Východu, tak nějak ani moc netýká.

A jaký bude rok 2008 osobně pro nás s Eulálií? Rozhodně zajímavý. Těžko předvídat, co se bude přesně dít, ale přeci jenom určitou představu máme. Eulálii čeká práce v její mateřské škole a léčba jejích nemocných jater. Už se nemůže dočkat, až přijde jaro, aby zase mohla vyrazit do naší miniaturní zahrádky a starat se o vzrostlou zeleň, kterou tady máme. No a jejím největším úkolem asi bude dávat pozor na mě, abych neprovedl nějakou vylomeninu. Pro mě osobně rok 2008 bude rok, kdy se rozhodne, kterým směrem se bude ubírat můj život. Bude to kariéra v překládání nebo zůstanu dál v Parcelforce? Pravda je taková, že překladatelské zakázky jsou zatím ještě příliš řídké na to, aby nám zajistily životní úroveň, na kterou jsme zvyklí, takže osobně si myslím, že i letos to pořád vypadá na Parcelforce jako prioritu. V Parcelforce mě pravděpodobně čeká povýšení. Otázka, kterou si musím položit a pravdivě a rozhodně upřímně si na ni odpovědět, zní: Opravdu o toto povýšení stojím? Nechme to ještě nějaký ten čas vyhnít a uvidíme. A náš společný život? Tak tady už to začíná být mnohem zajímavější. Slíbil jsem Eulálii výlet do Paříže, který se uskuteční hned po Velikonocích. Lámeme i vnoučata a Elsu s Edmundem, aby jeli s námi, a uděláme z toho rodinný výlet. V květnu nás čeká blesková návštěva Čech a Moravy a na konci září velká dovolená. Vím, že jsem loni slíbil Skotsko, ale vypadá to, že to asi Skotsko nebude. Všechno závisí na tom, jak se bude dařit. Když všechno klapne, bude to ještě větší bomba, než loňská Jamajka. Tentokrát to bude místo, kde je docela zima a místo třtinového rumu, budeme asi snídat jačí mléko. Uvidíme. Na přelomu března a dubna se to bude muset definitivně rozštípnout, protože budu muset zaplatit první zálohy a udělat první rezervace. Každopádně budete první, kteří se to dozví. A ať už pojedeme kamkoliv, budete to právě vy, kdo si o tom přečte jako první.

Takže nám držte palce a na oplátku budeme my s Eulálií držet palce vám, ať se vám zadaří všechno, co jste si pro letošní rok naplánovali. Přejeme vám i Pohybům, ať se vám tady na těchhle stránkách pořád líbí, ať návštěvnost utěšeně roste a ať vás pořád baví se sem vracet. Hodně štěstí v roce 2008.

Horymírův trapný vtip týdne
Paní rodí dvojčata. První je na světě chlapec, porodník jej plácne po zadečku a položí do postýlky. Nyní je na řadě děvčátko, uplynula hodina a stále nic, porodník se tedy rozhodne, že si skočí na kafe. Po chvilce se z matky vynoří ručička, prstíkem přivolá sestřičku a zevnitř se ozve tichý hlásek děvčátka:
"Ten pán, co plácá po zadečku, je už doopravdy pryč?"