Únor je tady. S ním i poslední měsíc zimy a návrat věcí k takovému jakémusi normálu. Eulálie totálně propadla kouzlu jedné počítačové hry a chodí teď spát v šest hodin ráno a pak se jí o víkendu nechce z postele.(TO je ale „bonzoň“,ten Horymír. Poznámka Eulálie) Já mám v práci celkem zajímavé období a mám pro vás jednu veselou historku, o kterou se s vámi podělím. Brzdy na Matízkovi měly zajímavou a docela příjemnou dohru. Takže kde začít? Co takhle: pařanka Eulálie?

To bylo tak. Kdysi dávno, když jsme ještě používali notebook, který nám zapůjčil Miroslav, byla na něm nainstalovaná počítačová hra jménem Zoo Tycoon. Její princip spočívá v tom, že stavíte a udržujete zoologickou zahradu. Eulálii tahle hříčka docela hodně bavila a strávila u ní nejedno odpoledne. Když jsme si koupili svůj vlastní notebook, Eulálie o milou zoologickou přišla. Od té doby se mě v nepravidelných intervalech vyptávala, kam že se to vlastně ta její hra poděla. Až jsem to minulý víkend nevydržel a na eBayi jsem jí koupil jednu zánovní Zoo Tycoon 2, což je pokračování a musím uznat, že velmi povedené a i mně se docela dost líbí. Eulálie sice trochu brblala, že je v angličtině, ale po krátkém průzkumu Internetu jsem našel český patch a pro milou Eulálii jsem celou hru počeštil. Od té doby se naše životy obrátily vzhůru nohama. Už od chvíle, kdy jsme se spolu nastěhovali ještě v Praze do jedné domácnosti, jsem věděl, že Eulálie je noční pták, který toho moc nenaspí a tady v Londýně naše společné noci vypadají tak, že Eulálie většinou počká, až usnu, a pak se odebere k počítači, kde brouzdá po Internetu. Většinou jí to pak spolehlivě utahá a kolem druhé hodiny ranní i ona zalehne a spí. Chová se jako myška, takže mi to nijak nevadí a už jsem si na to zvykl a beru to jako její povahový rys. Jenže od té doby, co má Eulálie novou hračku, chodí spát v pět ráno. Když vstávám do práce, tak je ještě vzhůru. Pak odpadne, necelé tři hodinky spí a pak i ona vstává a maže do práce. Jsem zvědav, jak dlouho jí to vydrží. Třeba zrovna dneska. V jednu ráno jsem prohlásil, že už nemůžu dál obdivovat její chovatelské úspěchu a že jdu spát. Eulálie prohlásila, že jde taky. Do postele zalezla něco po šesté. Počítačové hry jsou špatné, mmmkay.

U mě v práci probíhá zatím tichá a lehce nepozorovaná revoluce, která přinese velmi zajímavé výsledky. Zatím se v tom orientuji celkem obtížně, ale mám pocit, že začínám tušit souvislosti. Chystají se změny a budou dramatické. Budete první, kdo to bude vědět. Mám však něco, o co se s vámi chci podělit. Je to fakt hlína. Máme jednu routu v postcodu UB, kterou dlouhodobě vykrývá jeden řidič, který je zaměstnán u kurýrní firmy, kterou používáme jako externího dodavatele. Tenhle týpek má pravidelně každý den několik balíků i pro firmu v jedné industriální zóně v postcodu UB. Tato firma sousedí s jinou firmou, která prodává do maloobchodních sítí mobilní telefony a PDA zařízení (kdo neví, co je PDA, tak je to takový ten počítač do kapsy, zhruba řečeno). Jinými slovy velmi drahé elektronické hračky. Po celou dobu své obchodní existence se potýkají s jedním velkým problémem: mobily a PDAčka se na své cestě ke konečnému zákazníkovi ztratí, protože jsou někým jiným ukradeny. Pro firmu to znamená finanční ztráty a zbytečné starosti. A tak si na tento problém najali firmu, která jim nabídla řešení: speciální značkování produktů, které vydává signál, podle něhož je možné ztracené zařízení zaměřit a vystopovat. Na čtvrtek byla naplánována praktická ukázka toho, jak to celé funguje. Jedno velmi drahé PDA bylo označkováno a ponecháno na okně. Smyslem ukázky bylo předvést, že značka opravdu vydává zaměřitelný signál. A opravdu. Kravaťáci odešli za roh a na displeji lokátoru viděli jasný a zřetelný signál označkovaného zařízení. Jaké bylo jejich překvapení, když zjistili, že milý signál se dal do pohybu. Že by porucha? Nikoli. Nastražené PDA bylo ukradeno a překvapený management mohl v praxi vidět, že předváděné zařízení funguje naprosto bezvadně. Následoval telefonát na bezpečnostní agenturu, krátká honička v ulicích Uxbridge, zadržení pachatele a bezpečný návrat odcizeného PDA. Asi už jste se dovtípili, že tím pachatelem byl náš kurýr, který když dokončil doručení u sousedů, zjistil, že hned vedle se na okně povaluje hračka za nějakých 400 liber. Neváhal a vzal ji „pod ochranu“. Chudák netušil, že zrovna ten den je „den blbec“ a tahle opuštěná hračka je předmětem testu velmi sofistikovaného bezpečnostního zařízení. Když se to v pátek rozneslo po depu, smál se snad i požární hydrant. Sice to moc vtipné není, protože prestiži Parcelforce to moc nepomohlo, ale stejně… Kdo chce kam, pomož si tam sám.

A jak to bylo s tou zabrzděnou dohrou? Takhle: v neděli mi to nedalo a sedl jsem k Internetu a ze stránek Kwik-Fitu jsem se prostřednictvím kontaktního formuláře podělil o svou aktuální zkušenost se zákaznickým centrem Kwik-Fitu. V úterý mi volal jeden příjemný pán s omluvou a v pátek přišel z Kwik-Fitu šek na čtyřicet liber. Nic moc, ale na druhou stranu… Každopádně díky za nabídky servisu našeho miláčka v komentáři pod minulým BonzBlogem. Beru to celkem vážně, a protože Matízka letos čeká další MOT a určitě další investice do některých stárnoucích dílů, máte-li možnost či chuť se tohoto úkolu zhostit, kontaktujte mě na mé notoricky známé e-mailové adrese a dejte mi vědět, co konkrétně jste schopni pro nás udělat.

Jo, a všimli jste si, že Eulálie ve své nové bundě s kapucí vypadá jak Kenny ze South Parku? Fakt, nekecám. Dokonce i tak mluví. Doufám jenom, že bude mít delší životnost, než její kreslený vzor.

Horymírův trapný vtip týdne

Přijde kapitán Titaniku k námořníkům a říká jim:

"Mám pro vás dvě zprávy, jednu špatnou a druhou dobrou, kterou chcete slyšet jako první?"

"Tu dobrou."

"Dostaneme 11 Oskarů!"