Venku svítí sluníčko jako o život. Vypadá to na jaro v půlce února. Snad to vydrží co nejdéle. Tenhle týden nám dal opravdu pěkně zabrat. Úspěšně jsem oslavil své třiatřicáté narozeniny, mám za sebou zase další fotbalové překládání pro Petera a ve středu jsem obdržel telefonát, který nám s Eulálií postavil všechny naše plány pro letošní rok úplně na hlavu. Plánovali jsme si výlet do Nepálu, chtěli jsme se na skok zastavit v Praze, ale všechno to padlo. Kvůli jednomu jedinému telefonátu. Aspoň že jsem včera ráno stačil přes Internet rezervovat ten povelikonoční výlet do Paříže s vnoučaty, který jsem Eulálii slíbil. Jo, jo, děly se věci a bylo veselo.

Takže kde začít? Snad tím, že opravdu stárnu. Páni, třiatřicet let, to už je nějaký věk. Uteklo to jako voda. Co jsem však nečekal je, že v práci jsem až na Tansua nejstarší manažer. To, že John je mladší, jsem věděl, ale že jsem starší než Andy nebo Mike, to jsem opravdu netušil. Oslava proběhla velmi v klidu. Nejsem zvyklý bouřlivě oslavovat. Když jsem se v pátek ráno probudil, čekal mě v obýváku obrovský transparent hlásající: „VŠECHNO NEJLEPŠÍ“, který Eulálie v noci vyrobila. Odpoledne, protože to má Eulálie ráda, přinesla místo obvyklé pizzy kýbl smažených kuřat z KFC. Měli jsme v úmyslu se nacpat u nějakého hezkého filmu. Sotva jsme se vyvalili do gauče a začali si pochutnávat na smažených kuřatech, začal zvonit telefon. Gratulanti. Jeden za druhým. Když jsem položil pevnou linku, začal zvonit mobil. Tři hodiny v kuse. K filmu a přihřívaným specialitám plukovníka Sanderse jsme se dostali až po třech hodinách. V žádném případě si nestěžuji. Je příjemné být obklopen lidmi, kterým na mně záleží. V úterý má narozeniny Eulálie, takže nás čeká podobný maratón znovu.

V pátek jsme v práci byli pozváni na pracovní oběd. Pamatujete si, jak jsem vám vyprávěl o tom, že nám regionální management přidělil hlídacího psa, aby dohlédl na naše výsledky? Jmenoval se Peter a pátek měl být poslední den v jeho funkci. Chtěl se s námi rozloučit a tak nás pozval na oběd do jedné mexické restaurace, kterou máme hned vedle depa. Bylo to fajn. Jídla bylo dost a moje burritos byly dobré, i když musím přiznat, že v mé oblíbené pražské Haciendě Mexicaně dělají lepší. Hodně se povídalo. Zjistil jsem, že kolegové jsou docela dost veselá partička a umí se chovat i jinak, než tak, jak je vidět na denních poradách. Dozvěděl jsem se, že případ odvolaného vedení, o kterém jsem vám taky už vyprávěl, je mnohem zamotanější, než jsem si původně myslel. Ostatně tento týden byl rozuzlen. Gary byl propuštěn a Chris se vrací do depa. Výsledek, který nikdo neočekával. Všichni věřili, že to bude naopak. Celé to vyvolalo docela silnou vlnu nevole, která se převalila přes celé depo. Je to celé strašně zamotané a velmi složité. Jedno je však nad slunce jasné: pokud vyšetřování vede a konečné rozhodnutí učiní člověk, který má osobní vazby na jednoho z vyšetřovaných, není to v pořádku a zcela jasně to vzbuzuje pochybnosti. Každopádně celá věc ještě není úplně uzavřena a Peter se právě uprostřed pátečního oběda po telefonu dozvěděl, že ho čeká další týden s námi. Statečně skryl své zklamání a my se všichni společně můžeme těšit na další páteční oběd zdarma. Já osobně jsem zavázán oběma hlavním postavám celého problému. Jak Peter, jiný než ten co nás pozval na oběd, který rozhodl o Garyho propuštění a je osobní přítel Chrise, který zůstává, tak Gary samotný, pro mě hodně udělali a vděčím jim za nejednu pomoc, takže mé pocity jsou hodně rozpolcené a spíše jsem z toho takový hodně nešťastný. Život někdy není úplně spravedlivý.

Ve čtvrtek jsem strávil odpoledne a večer dalším fotbalovým překládáním. Strávil jsem hodinu cestováním do jedné televizní společnosti v Chiswicku a hodinu cestováním nazpátek. Další dvě hodiny jsem překládal interview s brankářem Hotspurs Radkem Černým. Kšeft, kterým jsem ztratil čtyři hodiny a vydělal závratných 32 liber. Někdy mám chuť Peterovi říct, ať si takové džoby strčí za klobouk, ale byla to nouzovka a vytrhával jsem mu trn z paty. Až bude příležitost, tak mu připomenu, že mi dluží pozornost. Ostatně za čtrnáct dnů se zase hraje liga mistrů a Slávie přijede na Tottenham. Budou to dva večery práce. Nejdřív předzápasová tiskovka, slavnostní recepce a druhý den zápas opět s tiskovkou po zápase. Doufám, že Slávie dopadne o něco lépe než s Arsenalem.

A jak to bylo s tím telefonátem, který postavil náš letošní rok na hlavu? Může za to zase Peter. Ostatně, kdo jiný. Teď, když projíždím předchozí řádky, tak vidím, že dnešní BonzBlog je plný Peterů. Asi už jste pochopili, že se jedná o tři různé lidi a je to okolnost čistě náhodná. Tak, jak to teda bylo? Na letošní září jsme si s Eulálií naplánovali dvoutýdenní expedici do Nepálu. Už jsem měl všechno nastudované, připravené a čekal jsem na březen, abych začal s prvními rezervacemi. Zároveň jsme si na druhou půlku května naplánovali výlet do Prahy. V tomto duchu jsem ve středu Johnovi, který je stále mým papírovým nadřízeným, předal svůj plán jarní a letní dovolené. Dva týdny v září a týden v květnu. John ho přijal a potvrdil. Když mi ten samý den večer zazvonil mobil, netušil jsem, že všechno bude jinak. Volal Peter a oznámil mi, že ve čtvrtek odpoledne jedu do Chiswicku překládat interview s Radkem Černým. Nebyla to žádost, byl to rozkaz. Ani jsem se nezmohl na odpor. Když už hovor končil, Peter zničehonic povídá: „Už jsem s tebou mluvil o EURO 2008? Ne? No, tak počítej s tím, že 7. června jedeš do Švýcarska jako oficiální tlumočník pro českou reprezentaci.“ Zmohl jsem se jenom na zadýchané „O.K.“ Znamená to, že všechny naše dovolenkové plány pro letošní rok skončily v koši. Znamená to, že nás s Eulálií v červnu čekají neskutečné tři týdny ve Švýcarsku a také to znamená, že mě čeká, jak Peter správně poznamenal: „životní zážitek“. A pro vás, milí čtenáři, a Pohyby jako takové, to znamená seriál zákulisních reportáží a pár, doufejme, že zajímavých fotek, protože samozřejmě náš notebook a digitální foťák pojedou do Ženevy s námi, a to by v tom byl čert, abych někde nenarazil na nějaký WiFi hotspot. No, ale ještě se moc netěšte, protože jsme se s Peterem nebavili o mém honoráři. To byl vtip, samozřejmě. Takovýhle kšeft se neodmítá. Když jsem ve čtvrtek ráno Johnovi oznamoval, že měním dovolenkové plány kvůli EURO 2008, zmohl se jenom na: „Nepotřebuješ asistenta?“

Přejeme vám s Eulálií veselého Valentýna, milí čtenáři. A jeden malý vzkaz… Máme vás rádi J

Horymírův trapný vtip týdne
Jaký je rozdíl mezi autem a nočníkem?

???

V autě sedí čtyři a vezou se, na nočníku sedí jeden a tlačí!