Po vydatném nedělním jídle, které bylo příliš pozdě na to, aby se dalo nazývat snídaní a příliš brzo na to, abychom mu mohli říkat oběd, je tady opět další pravidelná týdenní dávka myšlenek do nového týdne. Je neskutečné, jak ten čas letí, vždyť už je konec února. Co se tento týden přihodilo? Slavia hrála na White Hart Lane, já to viděl a vlastně neviděl a hlavně jsem nakonec nemusel říct ani slovo. Dostal jsem bližší informace o tom, jak to bude s tím EURO 2008 a poprvé od chvíle, kdy jsem začal pracovat pro Petera jako překladatel, jsme si měli možnost pořádně promluvit a vyříkat si některé věci, které mezi námi zatím jenom bublaly. Bylo to tak vážné, že jsem dva dny skoro myslel, že EURO padlo a my nakonec stejně pojedeme do toho Nepálu. Tak s chutí do toho a rychle od toho.
Eulálie má ve školce polskou kolegyni, která tam pracuje jako učitelka. Ta se s Eulálií podělila o skutečnost, že ve Velké Británii existuje organizace, která je schopna na základě vaší prokázané kvalifikace z domovské země vás vybavit certifikátem o britské kvalifikaci, která je ekvivalentem vaší domovské kvalifikace. Říká se tomu nostrifikace. Na stránkách Evropské unie je napsáno, že se máte ve věci nostrifikace obrátit na ministerstvo sociálních věcí v cílové zemi. Hledal jsem na stránkách DWP (Department of Works and Pensions) a na stránkách Home Office a nenašel jsem ani prd. Dokonce ani na www.direct.gov.uk , kde normálně bývá úplně všechno, hledání výrazu „nostrification“ vrátí pouze „No results found“. Ale nezoufejte, existuje organizace, která si říká UK NARIC – National Recognition Information Centre. Najdete je na www.naric.org.uk . Je to vládní agentura, která vám na základě vašeho dokladu o kvalifikaci (diplom, vysvědčení, certifikát o absolvování vzdělávacího kurzu) doplněného o oficiální překlad z češtiny do angličtiny, vystaví anglický dokument potvrzující anglický ekvivalent vaší kvalifikace. Celé to stojí od cca 40 liber až do 130 liber. K čemu je to dobré? Tak třeba Eulálie je, co se týká kvalifikace, učitelka mateřské školy. Vystudovala střední pedagogickou školu a má maturitní vysvědčení, které to dokládá. Toto maturitní vysvědčení jsem opatřil překladem do angličtiny. Protože jsem certifikovaný překladatel, vybavil jsem tento překlad potvrzujícím dopisem, že se jedná o oficiální překlad, vyplnil jsem online formulář, kreditkou jsem zaplatil požadovaný poplatek a celé jsme to spolu s kopií maturitního vysvědčení poslali na adresu NARIC. Do deseti až patnácti dnů bychom měli obdržet papír, který bude v angličtině říkat, že Eulálie je kvalifikovaný pedagog disponující vzděláním, které ji opravňuje pracovat v britském mateřském školství bez potřeby dalšího prokazování kvalifikace nebo nutnosti dodatečného tréninku. Docela schopný dokument. Nemyslíte? Pokud jste v podobné situaci jako Eulálie určitě byste se nad tím měli zamyslet. Prostudujte si stránky NARICu a popřemýšlejte o tom. Pokud si pokládáte otázku, kde seženete oficiální překlad vašeho dokladu o vzdělání, podívejte se sem: http://www.iol.org.uk/linguist/translator1.asp . Do kolonky „from (source)“ dejte „english“ do kolonky „into (target)“ dejte „czech“ a stiskněte ENTER. Proč zrovna takhle, a ne obráceně? To se radši neptejte, protože je to na dlouhé povídání. Každopádně výsledkem vašeho úsilí bude seznam oficiálních překladatelů, kteří vám mohou pomoci s překladem vašeho dokladu. To, že jsem v tom seznamu i já, je skutečnost čistě náhodná. Kolik vás ten překlad bude stát? V mém případě by to bylo 20 liber za maturitní vysvědčení nebo vysokoškolský diplom. Kolik si účtují ostatní kolegové? To už se budete muset zeptat jich.
Ve čtvrtek hrála Slávie Pohár UEFA proti Tottenham Hotspurs. Upřímně řečeno, hráli velmi dobře a nebyl to takový masakr jako na Emirates proti Arsenalu. Určitě se nepletu, když řeknu, že většinu herní doby se hrálo před Robinsonovou brankou. Kdyby Slávia dala ještě jeden gól, dočkala by se prodloužení a penaltového rozstřelu, který by určitě vyhrála. Co bylo však mnohem zajímavější, než celé utkání, byl konflikt, který se odehrál mezi mnou a Peterem. Už někdy v lednu mi Peter zavolal a informoval mě, že budu překládat Slávii na Tottenhamu. Minulou neděli jsem mu napsal dopis, zápas je za dveřmi, a že potřebuji bližší informace. Odpověď přišla obratem: ve středu do rána do večera, ve čtvrtek od rána do večera, to vše za daný paušální poplatek. Spousta prostojů a docela hodně cestování. To mě trošku rozladilo, protože Peter ví, že jsem k dispozici jenom odpoledne a večer, protože chodím do práce. A tak jsem mu napsal, že ty ranní záležitosti nejsem schopen pro něj udělat. Bylo dlouhé ticho, pak přišel mail, že tedy udělám jenom večerní tiskovky, ale protože se změnil objem práce, bude třeba přehodnotit peníze. Odpověděl jsem jednou větou, ve které jsem Petera informoval, jakou máme dohodnutou hodinovou sazbu za tlumočení. Následovalo dlouhé, velmi dlouhé ticho, které v případě Petera bylo velmi nezvyklé. Nakonec to dopadlo tak, že jsem skončil jako český tlumočník v rozhlasové kabině, kde jsem v tichu, aniž bych pronesl jediné slovo, shlédl zápas, pak jsem si vyslechl tiskovou konferenci, kterou tlumočil někdo jiný, a pak mě Peter osobně odvezl autem domů. Celé to byla záminka k tomu, abychom si my dva ujasnili naší situaci a vyříkali si tu tichou domácnost, kterou mi Peter naordinoval i drobný trest v podobě hlasatelské kabiny na stadionu Tottehnam Hotspurs za můj tvrdohlavý a nekompromisní postoj. No, trest. Byly to nejsnadněji vydělané peníze v mém životě, ale ani zdaleka to nebylo tolik, kolik bych si vydělal, kdybych tlumočil na obou tiskovkách. Byla to velmi důležitá debata, která osvětlila mnoho nejasností. Peter mi vyjevil cenovou nabídku za EURO, která byla malinko nižší, než jsem očekával, ale pořád ještě v mezích tolerance, takže jsme si definitivně plácli. No, a taky mi dal pár kontaktů na několik důležitých agentur, kde za mě může ztratit dobré slovo, a já můžu získat další práci. Bylo to srandovní. Na jednu stranu jsem byl potrestán za prostořekost, na druhou stranu mi řekl, že jsem to nejlepší z českých tlumočníků, co mu kdy přišlo pod ruku. Řekl jsem mu, jestli by mi tohle mohl dát písemně. On řekl, že písemným dokladem tohoto tvrzení bude moje smlouva na EURO. Byl jsem příliš velký srab na to, abych se ho zeptal, proč to neřekne i mojí peněžence. Ale co, dostal jsem modrou firemní větrovku s logem CFL a nápisem „FOOTBALL INTERPRETER“. Takže je to oficiální. Byl jsem přijat do rodiny.
Sportu zdar a fotbalu zvlášť.
Horymírův trapný vtip týdne
Howardovi je 95 a žije v domově důchodců. Každý den po večeři si vyjde dozadu do zahrady, sedne si na opuštěnou lavičku a přemítá o svém životě. Jednoho večera tam potká Mildred, které je 87. Dlouho si povídají a pak ve chvíli ticha Howard řekne:
"Víš, Mildred, co mi nejvíce schází?"
"Copak?" ptá se Mildred.
"Sex!"
"Ale jdi, ty starý prďolo. Vždyť by se ti nepostavil, ani kdyby ti drželi pistoli u hlavy."
"Já vím," povzdychne Howard, "ale stačilo by, kdyby mi ho některá žena na chvilku držela v ruce." "Tak v tom bych ti snad mohla vyhovět," svolí Mildred, rozepne Howardovi kalhoty, vytáhne z nich jeho mužství a pár minut ho drží v ruce. Oba penzisti se potom domluví, že se budou tajně scházet každý večer na stejném místě, budou si povídat a Mildred přitom bude držet Howardovo přirození. Tak to také jde mnoho dní, ale jednoho večera se Howard na obvyklém místě neobjeví. Znepokojená Mildred se rozhodne Howarda najít. Chodí po celém areálu a nakonec Howarda najde, jak sedí u bazénu s jinou důchodkyní - Ethel, která mu drží jeho přirození.
Dopálená Mildred zaječí:
"Takže ty to táhneš se dvěma naráz, ty starý chlípníku? Já ti nestačím? Jen řekni: Co tak zvláštního má Ethel, co nemám já?"
Howard se šťastně pousměje: "Parkinsona."