Velkou Británií otřáslo největší zemětřesení za posledních 25 let. Prý bylo cítit i v Londýně. Musíme se s Eulálií přiznat, že jsme ho statečně prospali a nevíme vůbec o ničem. Za to vichry, které se přehnaly jižní Anglií v noci z pátku na sobotu, nám na zahradě nadělaly solidní paseku. Amině to sebralo velký a těžký slunečník, který převrhl stůl se skleněnou deskou a porazil několik velkých květináčů. Střepy byly úplně všude a můžeme mluvit o štěstí, že nám ten slunečník nevysklil žádné okno. Srandovní byl i způsob, jakým Amina a spol. škody uklízeli. V podstatě celou sobotu, to jen tak leželo na zahradě a Amina očekávala, že se to tak nějak samo uklidí nebo, že se o to postará Eulálie. Jenže Eulálie si narovnala svoje květináče a posbírala svoje kvítka a milý slunečník i hromady střepů obcházela obloukem. Nakonec musela Amina v této psychologické válce uznat porážku a pustila se do prvního, nutno podotknout, že ne posledního, pokusu o úklid na své zahradě. Začala tím nešťastným slunečníkem. Chtěla ho složit, ale zjistila, že je poškozená pojistka zámkového mechanismu, který drží slunečník otevřený. Hádejte, kde skončil, pokud hádáte, že za rohem našeho domečku přímo pod oknem do naší ložnice, samozřejmě rozevřený a opřený o zeď, hádáte dobře. Nevím, jak se v jazyce urdu řekne „úklid“, ale asi to bude znamenat něco jako schovat z dohledu, protože to je přesně způsob, jakým Amina uklízí. Poté si vzala smetáček, lopatku a igelitovou tašku, aby mohla posbírat skleněné střepy z trávníku. Skleněná deska stolu se rozpadla na stovky drobných kousíčků, které smetáčkem z hustého trávníku vymetete jen velice těžko. Po dvou minutách úsilí Amina na několik hodin zmizela. Když jsem zjistil, že se rozevřený slunečník válí pod naším oknem, vzal jsem šroubovák a několika vhodně umístěnými pohyby jsem zaseklý slunečník zavřel. Odnesl jsem ho do kůlny v rohu zahrady,kam tyhle věci na zimu většinou patří. Nevím, jestli jsem vám to už vykládal, ale Amina má v pěstounské péči dva kluky tak ve věku 16 – 18 let. Přesto si všechno v domácnosti i okolo domu musí dělat sama. Tihle dva týpci jsou líní jak vandráci v červenci a po více než půlroce pozorování jsem došel k názoru, že ani inteligence moc nepobrali. Mnohokrát Amina přišla za Eulálií a povídala: „Řekni Horymírovi, ať ohobluje dveře. Řekni Horymírovi, ať opraví schody. Řekni Horymírovi, ať prořeže stromy.Na to jí Eulálie se šarmem sobě vlastním vždycky odpověděla: “Horymír pracuje hlavou a ne rukama“ a v duchu vždycky dodávala, že pokud si myslí, že jí budeme platit nemalý nájem a ještě jí dělat údržbáře, tak žije ve velkém omylu. To zrovna, a já jí budu dělat kašpárka, zatímco ty její dva kudrnáči se budou uspokojovat nad posledním katalogem Victoria´s Secret. To bych musel bejt na hlavu padlej. Což nejsem, mimochodem. Šílenec možná, ale ne blázen. Ale zpátky na zahradu plnou střepů. Sobotní představení totiž nemělo hned tak skončit. Amina učinila nenápadný pokus zainteresovat Eulálii do úklidu škod. Shodou okolností Eulálie zrovna v pátek v nemocnici vyfasovala přístroj, který jí dělá EKG po dobu 24 hodin. Je to taková malinká krabička na pásku kalhot, od které vedou tři dráty ke třem přícuckám na jejím těle. Takže když Amina rádoby nenápadně Eulálii naznačovala, že koště je opřené o garáž, Eulálie jenom nadzvedla tričko a řekla: „Sorry.“ A tak na scénu nevyhnutelně vstoupil komický element v podobě jednoho z adoptivních synů. Opět se smetáčkem a lopatkou. Vydržel to déle, než Amina. Asi o 32 sekund. Pak zmizel a za chvilku se vrátil s vysavačem. Ne ledajakým, ale takovým tím průmyslovým, který se používá na stavbách. Shodou okolností totiž zrovna jedna partička Poláků dělá Amině novou koupelnu a jsou na to patřičně vybaveni. Synátor se statečně pustil do luxování trávníku. Střípek po střípku byl vysáván do útrob kvílící chromované obludy a vše se zdálo být na dobré cestě. Bylo to lepší, než sobotní repríza Top Gear na kanálu Dave, takže jsem si nemohl pomoci a občas jsem musel odtrhnout oči od televize a pozorovat toho pracanta. Po několika minutách bylo po všem. Hurá, chtělo by se člověku říci. Vysavač byl odvláčen zpět do rukou polských majitelů a hrdý uklízeč pyšný na svůj heroický výkon se vrátil zpět ke svému katalogu plnému slepených stránek. No a my s Eulálií jsme od soboty hrdými nájemci hustého trávníku posypaného nemalým množstvím skleněných střepů. Protože tam, kde vládne lenost a lemplovství, ani výkonný vysavač nepomůže.

A co jinak? Jinak nic. V práci je to ta stejná selanka jako kdykoliv jindy. Měl jsem první pohovor z očí do očí s navrátivším se Chrisem, který se s vervou pustil do čistky mezi „nepohodlnými“. Byla nám prezentována nová manažerská struktura, která bude v nejbližších měsících implementována. Dojde ke hře nazvané „Škatulata, škatulata, hejbete se“ a také k oblíbené taškařici jménem: „Všichni, kdo jste proti mně svědčili ve prospěch Garyho, si mohou sbalit saky paky. Vzhledem k tomu, že jsem jediný, kdo v době celého disciplinárního řízení spokojeně rozvážel balíky, nemusím se o židli bát. Naopak. Chris mi řekl, že mé dosavadní výsledky jsou perfektní a mé místo v budoucím manažerském týmu actonského depa je jisté. Ptal jsem se ho, co se stane, až se Mike vrátí z LAYGO na konci března. „To ještě nevím,“ zněla odpověď. „Ale pravděpodobnost, že se vrátíš za volant, je mizivá.“ Fair enough.

Toť vše. Mimochodem, víte, že už je březen?

Horymírův trapný vtip týdne

Vykoukne krokodýl z vody na rybáře a ptá se:

"Berou, berou?"

"Kdepak, ani ťuk…“

"Tak se na ně vykašli a pojď se vykoupat."