|
Před několika týdny se mi udělalo poněkud mizerně. Můj vylučovací trakt se rozhodl, že mě trochu pozlobí, a že se nejspíš zbaví jednoho otravného močového kamínku nebo se podobně poveselí. No bolelo to jako čert, a když došlo na krev v moči, jala jsem se volat doktora. Jenže byl víkend a doktoři v UK, to je kapitola sama pro sebe, jak je vám už jistě jasné.
Moje první kroky vedly na stránky mého obvodního lékaře, kde jsem se podle očekávání dočetla, že ordinační hodiny jsou pouze v pracovní dny. Neváhala jsem tedy a vyhledala na internetu číslo na místní chytrou zdravotnickou linku v domnění, že se mi podaří se domluvit s lékařem a požádat ho o návštěvu u nás doma (jako by tomu asi bylo v ČR).
Když jsem se proklikala neskutečným množstvím možností a vyčkala jsem po dobu nutnou pro uvolnění sestry-operátorky, ta se mě zeptala, jestli můžu dýchat. Pomyslela jsem si, že kdybych dýchat nemohla, tak bych zcela nepochybně během čekání na spojení dodýchala docela, ale řekla jsem jen, že ano. Dále následoval cca 10 minutový dotazník ohledně mojí adresy, osobních údajů a pomalu i čísla bankovního konta…když konečně došla řeč na zdraví, popsala jsem sestře svoje problémy. Vychrlila na mě ještě pokročilejší a obsáhlejší soubor otázek, obsahujících slovíčka typu krevní sraženina a potrat, u které jsem se skutečně zapotila, taky proto, že se vás tady bez okolků zeptají se stejným tónem v hlase prakticky na cokoli od ‘kde nakupujete tak dobré housky?’ po ‘umyl jste si po posledním pohlavním styku genitál?’.
Nu což, poskytla jsem všechny požadované informace a těšila se na očekávaný rozhovor s lékařem. Postarší sestra očividně žádné přepojení na lékaře neplánovala. Po asi 20 minutách vyplňování a dotazování mi nervózně sdělila, že jí moje údaje zmizely z obrazovky a že mi zavolá, až je najde. Zavolala za dalších dvacet minut a vysvětlila mi, že si je mezitím otevřela úplně jiná sestra. Čekala jsem, že se tedy vše vyřešilo a třeba by mi konečně mohlo být pomoženo. Omyl. Prý mi zavolá ta druhá sestra. Za asi deset minut volala druhá sestra a již důvěrně známou sadu otázek jsme si pro jistotu zopakovaly – jednak kvůli identifikaci, jednak, kdyby se náhodou můj zdravotní stav mezitím změnil, ale hlavně aby to náhodou nebylo příliš jednoduché.
Odpověděla jsem poctivě na všechny otázky a očekávala přepojení na lékaře. Sestra to pravděpodobně nepovažovala za nutné. Řekla mi, že mám hodně pít, dát si brusinkový džus, nekoupat se a ozvat se, kdyby se to zhoršilo. Fajn. Druhý den jsem se rozhodla, že není normální krvácet při močení a ačkoli moje problémy vymizely ještě ten den, a to prakticky po dvou hodinách, hodlala jsem se o tom pobavit s lékařem. Zavolala jsem tedy znovu na stejnou linku, zodpověděla stejné otázky, načež se mě sestra zeptala, zda je mi hůř. Řekla jsem popravdě, že není. Podtón jejího hlasu mi říkal, že pokud nemám infarkt nebo aspoň pěknou otevřenou zlomeninu, ztrácí se mnou čas, ale nakonec slíbila, že požádá doktora, aby mi zavolal.
Doktor zavolal asi za půl hodiny a pozval mě do své ordinace, která je vzdálená asi 10 minut autobusem. Ordinaci jsem opustila prakticky dřív, než jsem do ní vešla. Doktor zkontroloval vzorek moči, zeptal se, jestli se dobře myju, řekl mi, abych hodně pila a na toaletě se utírala zpředu dozadu. Není nad odbornou lékařskou pomoc ;-)) Holt ne nadarmo se v téhle zemi používá pro vyjádření slov ‘pacient’ a ’trpělivý’ tentýž výraz ;-D Více příhod z Londýna najdete na http://www.nikk.cz ;-)
Tento článek je v sekci: Blog a
kategorii: Blog
|
Články - Seriály 
Subscribe to this comment's feed