|
There are no translations available
Slysela jsem, ze pan Nohavica si na vych koncertech preje, aby lide sedeli. Slysela jsem, ze ma rad komornejsi obecenstvo. Slysela jsem ..... slysela jsem toho mnoho. A jaka byla dnesni realita? Naprosto odlysna od toho vseho, co mi bylo receno. I kdyz urcitym negacim I v tomto blogu necham prostor ( jsem realisticky pesimista, dokonce jsem byla nazvana tragedem) Pred lety jsem si sla v Londyne poslechnout Cechomor. Tehda to pro mne byla udalost dost osobni, nebot jsem mela v onen den narozeniny, jejich hudba mne stale oslovuje a vubec .... Po letech v Anglii jsem se tesila jak mala holka, ze se dostanu mezi cechy a poslechnu si muziku, ktera patri do me minulosti. Velice rychle se z te male holky stala opet nabrucena zenska, nebot jsem stala velice blizko podia a slysela slova, ktera nemela byt urcena divakum. Tehdejsi koncert ve mne nezanechal moc dobre vzpominky, ani chut zajit si je poslechnout znova. Nechust stale pretrvava. Mam rada koncerty, kdy vidim a citim, ze interpret si uziva stejne, jako obecenstvo. Pan Jarek Nohavica ve mne tento pocit vzbuzoval po celou dobu sveho vystoupeni. Od uplneho zacatku, kdy pozdravil Cechy, Slovaky i Polaky, kdy laskoval na temata vseho razu, oslovoval publiku, ktere reagovalo (a to dokonce i ve vzdalenejsi casti salu) a zpivalo s nim, i kdyz slova novejsich pisni neznalo, az po samy zaver a jediny pridavek. Pan Nohavica se bavil a s nim i obecenstvo, ktere se pomalu, ci rychle opijelo a potilo, potilo potilo a potilo a nikomu to nevadilo (ani ja jsem nebrblala a potila a opijela se spokojene s davem). Diky pane Nohavica za darek k letosnim narozeninam, ktere mi otriskali o dusi dalsi pricteny rok den pred koncertem. Nepatrim mezi zeny velkeho vzrustu, ale ani prcek nejsem, nicmene, znam dopodrobna asi tak 20 zatylku plesatych, blodnatych, kudrnatych, ceskopolskoslovenskych, a jinak ovlasatelych a z pisnickare jsem z vetsi casti videla jen ctvrtinu (prava strana tvare, leva strana tvare, sosolka, krk kytary atd), chvilema jsem pozorovala konstrukci stropu, ktera se mi s pribyvajicim pivem zacala rozmazavat a zubila se na lidi okolo, kteri na tom nekdy byli hure a jindy lepe. Hlavni je, ze jsem slysela. Slova, pisne, smich. Ne jen od pisnickare, ale i od lidi kolem sebe. Nekolikrat jsem zalechla anglictinu a do ted si lamu hlavu, co z toho ti lide meli, nebot Nohavicovi pisne jsou hlavne o textu a hre slov, ale proc ne. Je to mile:O) Poslednich par pisni jsem si uzila z balkonku, kde tlacenice sice take byla, ale podstatne mensi. A jeste jedna vec mne prekvapila a vlastne pobavila. Sal nebyl velky, ale ani maly. Stala jsem sice pobliz baru, ale ne zase tak blizoucko a svete div se, v okoli dvou metru okolo me osoby se vyrojili povetsinou znami lide. Nekteri svou pritomnosti hodne potesili, kort kdyz bydlime velice blizko sebe a pres dva roky jsme se nevideli a jen si piseme prez ICQ. Na jine jsem v nedavne minulosti myslela s tim, ze je mi po nich smutno a ejhle, zaklepali mi na rameno a jini, se kterynma jsme navzajem delali, ze se nevidime, nezname a nemame o sobe ani pary. Ty posledni bych si docela rada odpustila, ale po pravde, byli jen dva. Ostatnim dekuji ze jsou a preji jim jen to nejlepsi v zivote. Tem dvoum, at si jdou svou cestou, ktera ma jiny cil a smer nez ta ma. Pan Nohavica mi prozaril noc a to, ze jsem po dlouhem pracovnim dni, odcizenem telefonu v metru (ci buse) hodinku pred koncertem , nemenim nic na faktu, ze jsem spokona osoba, kterou dnesni sny budou provazet prave jeho pisne. Male podekovani: ne, VELKE PODEKOVANI: dekuji cloveku, ktery mi ve fronte do haly zapujcil telefon, abych si mohla vyridit zablokovani telefonu a se slovy potkame zmizel. Potkame li se nekdy nekde, prihlas se, zvu te na drink.
|
Articles-News 
Subscribe to this comment's feed
