|
Horymír 17.kapitola - Libuše |
|
|
|
Články - Seriály -
Příběhy Horymíra
|
|
Tuesday, 14 March 2006 |
|
Strana 1 z 3  Ach jo. Dovolená skončila a jediná negativní věc na ní byla ta, že byla krátká. Ale i tak jsem si ji s Eulálií užili. První půlku jsme strávili v Praze lítáním po úřadech a druhou půlku v Jeseníku lítáním po doktorech. No a v mezičase jsem si našli čas na dvě opery a jednu chaloupku ztracenou pod dvěma metry sněhu. Obešli jsme skoro všechny známé, kterým jsme to slíbili, pojedli v našich oblíbených restauracích a nakoupili hromadu užitečných věcí do domácnosti, které v Čechách vyšly levněji než tady v Anglii. Jenom za knížky jsem tentokrát utratil přes tři tisíce korun. Ale nebyly to jenom knížky, ale i třeba váleček na nudle, chňapky nebo třeba sítko na čaj a mašlovačka. No prostě plodná dovolená. Byla to paráda a fakt jsme si to s Eulálií užili. Ale když jsme se po mnoha hodinovém přesouvání z Vysočan na letiště, z letiště na letiště, z letiště do Stratfordu a ze Stratfordu do Walthamstow, konečně dostali k tomu, abychom zahodili kufry, probrali se dvoutýdenní poštou a unaveně zhroutili na náš milovaný gauč v obýváku, byli jsme najednou oba rádi, že už jsme zase doma v našem milovaném Londýně. To bylo včera, kdy jsme ještě odpoledne stihli nakoupit na příští týden a zapomenout na vajíčka a mléko, takže moje excelentní kapučíno, na které máme už dva týdny chuť a kterým jsem vyhlášený mezi našimi známými, si holt budeme muset odpustit. Ledaže by se nějaký černoušek oblékl skočil do nejbližšího Off Licence, koupit kanystřík. Jenže se mi nějak nechce a Eulálii se vyhnat ven neodvážím. Dneska je neděle. Už jsem vám vyprávěl o tom, jak vlastně Horymír vzniká, a že ho píšu v neděli během dopoledne. Kromě Horymíra připravuji i překlady do školy, takže půl neděle opravdu prosedím u počítače. Dneska to však bylo poněkud extrémní. Nejenom, že jsem díky dovolené vypadl z rytmu a vůbec se mi do ničeho nechtělo, zvlášť když se k tomu přidala ještě depka z toho, že zítra valím v šest ráno zase do práce, kam se mi teda fakt nechce ani trochu. A taky jsem zapomněl, že se dneska jede první závod formule 1 v Bahrajnu, takže jsem bušil do počítače a zároveň sledoval jedním okem televizi. Taky jsem převrátil pořadí úkolů, vždycky nejdřív napíšu Horymíra, a pak se věnuji škole. Dneska to bylo obráceně. To znamená, že závod skončil, Alonso zase vyhrál a chudák Schumi, kterému jsem držel palce, a kterému to dneska uteklo jenom díky tomu, že mechanici Renaultu byli o setinu sekundy rychlejší, než mechanici Ferrari, prohrál. Takže bedna už je opět vypnutá, Eulálie do mě nacpala jeden bagel s marmeládou a já, posilněn a plně koncentrován, jsem zase už jenom váš, moji milí čtenáři.
<< Začátek < Předchozí strana 1 2 3 Následující strana > Konec >>
|
Články - Seriály