|
Horymír 19.kapitola - El Paso |
|
|
|
Články - Seriály -
Príbehy Horymíra
|
|
Tuesday, 28 March 2006 |
|
Strana 1 z 3  To ráno bylo jako každé jiné. Před devátou jsem vyrazil na autobus 123, který mě zavezl až skoro úplně k Elco House, sídlu mého mixérového království. Pracovní doba začínala v deset dopoledne, což byl velmi příjemný aspekt práce pro Mr. Levyho. Žádné vstávaní časně ráno a potácení se na autobus v době, kdy i ptáci ještě spí. Od zastávky autobusu k vratům firmy to bylo asi deset až patnáct minut svižné chůze. S rukama vraženýma do kapes jsem vždycky rázoval směrem k práci a přemýšlel si o svém. To ráno bylo chladno a pod mrakem, ale vůbec nic nenaznačovalo tomu, že tento den bude pro mě znamenat opět nový zážitek hodný čestného místa na polici v mé knihovně vzpomínek. Prošel jsem vstupní branou a rázoval jsem si to přes malý dvůr. Obvykle jsem býval ve firmě jako první a většinou jsem postával u zamčených dveří ještě tak dalších pět až deset minut, než dorazil Steve, odemkl a pustil mě dovnitř. Před Stevem vždycky ještě dorazil Lumír i Barry, takže jsme tam stáli, čekali a klábosili. Ten den to bylo jinak. Už přesně nevím proč, ale šel jsem pozdě, snad autobus se nějak coural nebo tak něco. Jinými slovy, byl jsem poslední. Vrata už byla odemčená, roleta na vstupních dveřích vytažená a na parkovišti už stála i šestsetsedmička Peugeot Mr. Levyho. Vešel jsem dovnitř a v duchu si připravoval omluvu svého pozdního příchodu.
Avšak první, co mě čekalo nebyl Mr. Levy s tázavým pohledem ve tváři, ale Lumír a Eva, další česká kolegyně v Electric Shopping.com, o které jsem vám ještě nevyprávěl, protože v podstatě nebylo co, ale určitě to ještě napravím. Oba stáli hned u vstupu, ještě oblečení, tak jak přišli, Lumír s batohem na zádech. To nejzvláštnější na nich byly jejich pohřební výrazy ve tvářích. „Co je ? Co se děje ?“, zeptal jsem se obou. „Někdo umřel ?“ „Ty vole, na dědka udělali El Paso.“, řekl Lumír. Tady budu muset odbočit a trošku vysvětlovat. Už jsem vám vyprávěl o Lumírově fixaci na drsňácké příhody z příbramského podsvětí. K tomu patřil samozřejmě i argotický žargon. El Paso byl Lumírův výraz pro loupežné přepadení. El Paso – El Pé – LP – loupežné přepadení. Chápete ? Když mi tedy Lumír oznámil, že na dědka, tedy na Mr. Levyho bylo spácháno El Paso, stačil mi jediný pohled skrze velkou prosklenou stěnu do kanceláře Mr. Levyho, abych viděl tu spoušť. U zdi zády k ní seděl Mr. Levy v zakrváceném obleku, na krku provizorní, krví prosáklý obvaz. Mezi prsty, které držel na břiše mu prosakovala krev z bodného zranění na straně břicha a jedno bodné zranění měl i v oblasti slabin. Žádné z těchto tři bodnutí nebylo bezprostředně životu nebezpečné, ale o to víc měla tendenci krvácet, takže to v kanceláři Mr. Levyho vypadalo jako v laciném hororovém filmu. Akorát, že ty louže na zemi nebyl kečup, ale pravá krev. U Mr. Levyho stála Kala, holka z Malajsie, která s manželem před časem dorazila do Anglie a nastoupila k Mr. Levymu jako asistentka asi tak dva měsíce po tom, co jsem nastoupil já. O ní jsem vám taky ještě nevyprávěl, ale taky to určitě napravím. Kala byla takové pozitivní sluníčko, malá drobná a hodně v pohodě. Protože Malajsii jsem kdysi dávno navštívil a zamiloval si ji, docela jsme si s Kalou měli o čem vykládat. Mezi dveřmi kanceláře stál Barry s účastným výrazem ve tváři a očumoval. Steve seděl u svého stolu a volal sanitku a policii. Jusif seděl ve své kanceláři, která přímo sousedila s kanceláří Mr. Levyho a měl hlavu v dlaních. Nikdy jsem nebyl moc čumil a pohled na krev mě nikdy nevzrušoval. Lidské utrpení mě spíš zneklidňuje, než aby mě přitahovalo. A tak s vědomím, že stejně nemůžu nic dělat, jsem pokrčil rameny a odebral se do balírny. Tam jsem se přezul do pracovních tenisek, sedl si na svůj pracovní stůl a počkal, až se ke mně připojili Lumír s Evou, které se nějak nechtělo nahoru do kanceláře. Všichni jsme byli dost v šoku, takže jsme se snažili držet pohromadě a vypovídat se z toho.
<< Začiatok < Predošlá 1 2 3 Nasledujúca > Koniec >>
|
|
Články - Seriály 