|
Horymír 20.kapitola - Bhaji |
|
|
|
Články - Seriály -
Horymir story
|
|
Wednesday, 05 April 2006 |
|
Page 1 of 3  Tak nám do Londýna dorazilo jaro. Už týden občas svítí slunce a je celkem teplo. I když studený vítr velmi efektivně kryje taktický ústup paní Zimy do předem připravených pozic. Ale už to opravdu začíná vypadat na to, že účty za topeni začnou klesat a i svítit už nebudeme muset celý den. Ale pozor na předčasný optimismus. Loni touhle dobou Eulálie na balkón plná nadšení z teplých slunečních paprsků vysázela několik sazenic ozdobných lilků a díky ostrému a studenému větru, který spustil pár hodin po její akci, všichni lilkové, chudáci, umrzli. Nebo, že by je zapomněla zalévat. Ne, ne, určitě umrzli. Blíží se nám Velikonoce, už se těším, na těch pár dnů volna a i na to jak Eulálii proženu s pomlázkou. Jedeme navštívit rodinu na sever, Miroslava a Jitku. Pojede s námi i Kora a už se těšíme, protože to bude fajn, zase chvilku všichni pohromadě. Jo a mimochodem, v pátek byla Eulálie s Libčou u kadeřníka a i přes to, že to bylo zadarmo a stříhali je učni, moc to Eulálii sluší, akorát nevím, proč si pořád odmítá sundat ten papírový pytel z hlavy, abych mohl vidět, jak ten účes opravdu vypadá. No a jinak se nic zvláštního neděje.
Byli jsme minulou sobotu s Eulálii na koncertě. V Royal Albert Hall, jmenovalo se to Classical Spectacular a Královský filharmonický orchestr v doprovodu Královského pěveckého sboru a Orchestru 11.granátnického pluku zahrály takovou tu nejprofláknutější klasiku: Haydnova Mesiáše, Verdiho Sílu osudu, Rule Britannia, Jerusalem, Radeckého pochod a spoustu dalších. Vrcholem večera byla Čajkovského předehra k 1812. Tenhle spektákl můžu vřele doporučit i těm, které klasika moc nebere, protože jsou to opravdu dobré kousky a všechno je to ještě doprovázené hodně dobrými laserovými efekty. 1812 je můj absolutní favorit, je to naprostá bouře, monumentální a zároveň jemná muzika, no a když si ke konci dirigent strčil ucpávky do uší, tak mi bylo jasné co přijde. Na galerii stáli vojáci v historických uniformách a dokonce tam byly i dvě děla. A to všechno, když předehra spěla k vrcholu spustilo. A k tomu i takový roztomilý vnitřní ohňostroj. Úžasné, úžasné. Fakt jsme si to užili. Já osobně jsem v koncertní síni velikosti Royal Albert Hall byl poprvé a její mohutnost a davy diváků mě uchvátily, zatímco Eulálie samozřejmě frajeřila, že už tohle viděla v Paříži, Berlíně a Vídni. Příští rok touhle dobou, to budou hrát znovu, tak si to nenechte ujít, stojí to za to.
<< Start < Prev 1 2 3 Next > End >>
|
Articles-News 