|
Horymír 32.kapitola - Taxikář - šestý díl |
|
|
|
Wednesday, 05 July 2006 |
|
Strana 1 z 2 
Tenhle týden utekl jako voda. Společně jsme ho s Eulálií prohekali
v horečkách a bolestivých kloubech. Místo notoricky známých míst jsme si
navzájem osahávali krční mandle a trumfovali se, kdo je má více oteklé. Když
jsem se v pondělí v pět hodin ráno, po noci v horečkách a
příšerných bolestech hlavy, odhodlaně vyškrábal z postele, že půjdu do
práce, seřvala mě Eulálie do kuličky. Jestli jako nejsem magor, jestli chci
sebou někde v metru cestou seknout a ať okamžitě zafičím do pelechu. Pokusil
jsem se protestovat, že musím do práce, protože válení doma mi nikdo nezaplatí,
ale protože mi bylo fakt zle, tak to protestování netrvalo dlouho. O půl sedmé
jsem zavolal do práce, že marodím a v průběhu dalších dnů dám vědět, jak
to se mnou je. Spal jsem až do devíti. V jedenáct hodin už jsem seděl
v čekárně toho samého Walk-in centra jako v pátek a o hodinu později
už jsem byl zase zpátky doma s těmi samými antibiotiky jako Eulálie,
akorát s dvojnásobnou dávkou. Pondělí uteklo jako ve snách, byl jsem pořád
napůl v bezvědomí a vlastně si ani moc nepamatuju, co se mnou dělo. Role
se obrátily. Eulálii už bylo trochu líp, a tak teď pečovala zase ona o mě.
V úterý jsem začal pociťovat úlevu a středa už byla v pohodě. Akorát
jsem si připadal slabý jako moucha. Ve čtvrtek jsem naklusal do práce a přežil
jsem to. Dneska, ve dvě hodiny odpoledne si vezmu poslední dvě pilulky a má
angína tím oficiálně skončí. Nic podobného mě nepotkalo už dobrých dvacet let a
doufám, že dalších dvacet let mě ani nepotká. Můj život visel na vlásku, ale
přežil jsem. Svůj boj se zákeřnou chorobou jsem završil vítězstvím a
z tohoto boje jsem vyšel lepší a silnější. No, a teď si Horymírek dá
prášeček a bude zhluboka dýchat. Jo ?
Pojďme se však vrátit do února roku 2005. První a druhý týden taxikaření utekly
jako pololetní prázdniny a přišla sobota, kdy mělo dorazit první vyúčtování za
první týden práce. Měl jsem samozřejmě pár liber za rita v hotovosti, ale
tyhle penízky schlamstla nafta a uslintaný Panos. Každý čtvrtek už od rána jsem
dostával vyrážku z toho, že během dne musím zajet do Kentish Townu
zaplatit krvavé peníze za auto. Nesnášel jsem toho slizouna každý týden o něco
víc. A nejhorší bylo, že ve mně našel zalíbení a vyjadřoval mi velkou
náklonnost. Mně stačilo jenom na něj pomyslet a dostával jsem zácpu. Je
pravdou, že jsem vůči lidem v okolí hodně vybíravý a chvilku trvá, než si
někoho pustím do vnitřního kruhu, ale s tímhle člověkem mi to fakt ani
trochu nešlo. V sobotní poště skutečně byla obálka od GLH a v ní
vyúčtování a seznam všech jízd, které jsem za týden udělal. Sumy vypadaly
zajímavě a užuž jsem začínal mít radost. Pak mi oči sjely ke kolonce TOTAL. Tam
se vyjímala neskutečná cifra: 5,34 liber. Odmítal jsem věřit vlastním očím. Za dvanáct hodin
práce denně, pět dnů v týdnu, příšerné nervy a Panose jsem si vydělal
necelých šest liber ? To přece nemůže být pravda. To je sen a já se z něho
probudím a všechno bude jinak. Bohužel to sen nebyl, ale krutá realita. Možná
se budu opakovat, ale primární problém spočíval v tom, jak GLH vypočítávalo
odměnu za tzv. jízdu na docket. Suma, kterou jsem dostával nebyla vypočítávána
na základě reálně ujeté vzdálenosti, ale pomocí pravítka, kterým se nakreslila
čára do mapy, délka čáry se převedla na míle a míle byly proplaceny sazbou
nižší, než u jízdy v hotovosti. Minimální jízdné u jízdy na docket bylo 3,50 a každá další míle byla za libru. Naprostý a
totální nesmysl a hlavně příšerná zlodějna, protože nikde na světě se
z místa A do místa B nejede podle pravítka. Pokud tedy ovšem neřídíte
tank. Protože velkou většinu kšeftů na docket tvořily převozy důchodců na
vzdálenosti menší než dvě míle, vydělával jsem méně než tři libry na hodinu, a
to musel být ještě úspěšný den. Takže když se na faktuře objevila platba za
jízdy na docket, suma nebyla nijak závratná. No a od této sumy se mi odečítal
poplatek za rádio a libra za každou jízdu za hotové. To, že si ke všemu GLH
ještě připočítávalo DPH, takže výsledné sumy byly vyšší, než mi Peter Ross
napovídal, to můžeme klidně pominout jako nedůležitý detail. V případě
prvních čtyřech faktur to pak ještě bylo 50 liber (plus DPH) jako záloha na rádio, které jsem měl
namontované v autě. Nehorázností na můj vkus až příliš mnoho. A když jsem
se vztekal a protestoval, odpovědí my byla jenom ta jejich z......á anglická blazeovanost. Začínalo mi být jasné,
že skokem po hlavě do taxikařiny a potažmo u firmy jako byla GLH, jsem si pěkně
nakakal na hlavu. Jediné, co mě tenkrát v sobotu utěšilo, byla naděje, že
bude líp. Nebylo. Jak týdny šly, částky na fakturách se nezlepšovaly. Posuďte
sami: 94.39; 48.02; 76.97; 71.67; Bylo to přesně 22.března 2005, kdy jsem
věděl, že končím. Po šesti týdnech neskutečného psychického vypětí, zoufalství
a beznaděje, jsem se ráno probudil a věděl jsem, že je to za mnou, že padlo
definitivní rozhodnutí, a že už se za volant toho kreténského Passatu nikdy
neposadím.
Na kontě v bance byly poslední libry. Na to, že je potřeba zaplatit
nájem za byt, na to jsem radši ani nemyslel a nebýt Eulálie, která dřela jako
kůň na těch pár úklidech, tak bychom ani neměli za co jíst. Zoufalé finanční
situaci nepomohlo ani to, že se mi dvakrát povedlo Passata škrábnout, a to tak,
že se to nedalo jen tak přejít a musel jsem to nechat opravit. Panos si vždy
zgustl na tom, aby mi to dal sežrat, a hlavně aby mě oškubal jak krocana.
Lidičky, nemáte ani nejmenší tušení, jak jsem toho člověka (?) nesnášel. Když
si vzpomenu, jaké naděje jsme vkládali do této nové práce, jak jsme si
malovali, že už bude líp, ještě teď má knedlík v krku. Pravda je taková,
že jsem si nevydělal ani tolik, kolik jsem do toho na začátku vrazil (licence,
navigace apod.) Ale čeho je moc, toho je příliš. Má, již tak dost narušená
mentální rovnováha to vzdala a já najednou věděl, že je konec. Hned
v pondělí, jsem Peteru Rossovi oznámil, že končím, vrátil rádio a veškerou
dokumentaci, zajel do Kentish Townu, abych vrátil auto, a s úsměvem na
tváři se vydal na cestu k domovu.
<< Začiatok < Predošlá 1 2 Nasledujúca > Koniec >>
|
|
Články - Seriály 