|
Horymír 35.kapitola - Oslava výročí |
|
|
|
Články - Seriály -
Príbehy Horymíra
|
|
Wednesday, 09 August 2006 |
|
Strana 1 z 3  Už dva týdny mám strašnou, hroznou, neukojitelnou, příšernou chuť na domácí
bábovku. Ne na ten průmyslovej humus z Lidlu, ale na opravdovou poctivou
bábovku, kterou uměla moje babička a umí moje mamka. Už dávno Eulálie dostala
od mamky recept a podrobné instrukce, jak docílit jemně mazlavého vnitřku a
tvrdé kůrky. Jenže problém je v tom, že nemáme formu. Sice mi Eulálie
nabízela, že ji upeče na plechu, ale to není řešení. To by byla obyčejná buchta
a ne krásná, voňavoučká bábovka. Stačí zavřít oči a mám ji před sebou jako na
dlani. Čerstvě upečená, vonící. Už ji někdo vykrojil jeden dílek. Měkoučké a
líbezně vonící strmé svahy, které jakoby se chvěly touhou. Něžné laviny
moučkového cukru, které se řítí do hlubokých údolí porcelánového talíře.
Vykrojený klín chybějícího dílku, který přímo láká k přivonění. Ta svůdná
štěrbina plná lásky a kakaového vzrušení, která vás pohltí a sevře svými plnými
stehny sladké rozkoše. A z lehce navlhlých hlubin této čisté extáze se line
tiché volání, které sílí a sílí až se promění v uragán touhy: kousni si,
kousni si, KOUSNI SI !
No, já si jdu dát studenou sprchu a vy zatím nikam nechoďte, protože až se
vrátím, tak vám budu vyprávět, jak jsme s Eulálií prožili minulý víkend,
který byl ve znamení dvouletého výročí naší invaze do Velké Británie.
Tak, už je to v pohodě, už jsem se uklidnil, ale chuť na bábovku mám
pořád. Už je jasné, co je potřeba připsat na shopping list, až zase někdy
pojedeme do Čech. Ne, nejsou to bromové tablety, je to forma na bábovku,
Vonásek, nikdo není na ty vaše hloupé poznámky zvědavej. Jak už jistě víte,
měli jsme v rámci oslav našeho londýnského bienále naplánovány výlet do
Hampshire a byla to paráda. Náš víkend plný oslav začal v pátek večer tím,
že Eulálii píchla vosa do jazyka, a skončil v neděli odpoledne, kdy mi
Eulálie tahala z hlavy půlcentimetrový trn. Jo, my s Eulálií zas tak
moc neslavíme, ale když už se do toho opřeme, tak to stojí za to.
Takže to vezmeme pěkně od začátku. Možná už jsem vám to říkal, možná to
ještě nevíte, ale páteční večery jsou u nás ve znamení pizzy a filmů. Vyvalíme
se s Eulálií na náš gauč v obývákokuchyni, pustíme si nějaký pěkný
film z DVD a k tomu pojídáme pizzu od Pákistánců. Patnáct palců
plných dobrot a s krustou plněnou zapečeným sýrem. Je to náš rituál a
hlavně taková příjemná tečka za pracovním týdnem. Stejně tomu bylo i minulý
pátek v předvečer významného víkendu. Vychutnáváme si naší pizzu a koukáme
přitom na Snatch s Bradem Pittem (v Čechách spíše známo pod podivným
názvem Podfu(c)k), když v tom, z ničeho nic, Eulálie vykřikne a začne
naříkat. V prvním okamžiku jsem nevěděl, co se děje, ale pak jsem se to
dozvěděl z Euláliina naříkání. Spolu s kouskem voňavé pizzy se
Eulálie zakousla i do jedné zatoulané vosy, která se usmyslela usadit se na spodní
straně Euláliina sousta. Výsledkem bylo žihadlo do přední části Euláliina
jazyka a příšerná bolest, která jindy statečnou Eulálii doslova stáčela do
klubíčka. Nejsem příliš chladnokrevný tváří v tvář Euláliiné bolesti, ale
snažil jsem se nepanikařit. „Co mám dělat, když omdlíš ? Co mám dělat, když se
začneš dusit ?" Snažil jsem se připravit na nejhorší, zatímco Euláliie měla
slzičky v očích a jazyk jí pomalu, ale jistě začal opuchat. Okamžité
řešení byla cibule, rozříznutá na půl, kterou si Eulálie přitiskla na místo bodnutí.
Začínal jsem tušit, že tohle bude chtít doktora. Naštěstí není Eulálie
alergická na vosí bodnutí, takže průběh otékaní nebyl dramaticky rychlý. Využil
jsem toho, že běžel počítač, který mám propojený s televizí a slouží nám
také jako DVD přehrávač. Zadal jsem do vyhledávače „vosí bodnutí" a začal jsem
se probírat informacemi. Musel jsem být rychlý, protože šlo o minuty. Většina
stránek obsahovala spoustu neužitečných informací a vzácně se shodovaly
v jednom: v případě bodnutí do ústní dutiny vyhledejte okamžitě pomoc
lékaře. Otok na Euláliině jazyku už byl velký jako třešeň a Eulálie začala mít
problémy s artikulací. Dneska už se tomu smějeme, ale když jsem za svými
zády uslyšel: „Ta boule fe pobad zvetfuje a ja nemufu dejchat.", běhal mi mráz
po zádech. Věděl jsem, že čas se krátí. A pak jsem narazil na jednu stránku,
kde kromě obvyklé hromady keců, byla i perlička vzácně užitečné informace: „v
případě alergické reakce podávejte antihistaminika." Halelujá. Otok po vosím
bodnutí je svým způsobem alergická reakce i v případě člověka, který
normálně alergií netrpí. A protože já jsem dlouholetý alergik, v naší
lékárničce nechybí věrný kamarád jménem Zyrtek. Nacpal jsem do Eulálie koňskou
dávku tohohle zázračného prášku. K tomu jsem ještě přidal jednu pilulku
proti bolesti a otok začal ustupovat. Problémy s dýcháním ustaly taky. Co
zůstalo, byla bolest, ale ta už nebyla životu nebezpečná. Když potom ještě
začala Eulálie olizovat kapesník namočený v octě, krize byla zcela
zažehnána. Hezky nám to začínalo, ten slavnostní víkend.
<< Začiatok < Predošlá 1 2 3 Nasledujúca > Koniec >>
|
|
Články - Seriály 