|
Horymír 37.kapitola - Konečně pořádná práce |
|
|
|
Články - Seriály -
Příběhy Horymíra
|
|
Tuesday, 22 August 2006 |
|
Strana 1 z 3 
Máme za sebou trošku náročnější týden, během něhož se vyřešilo několik
dlouhodobých problémů, které se táhly, a konečně jsou za námi, a objevilo se
několik dalších úkolů nebo spíše nových obzorů, se kterými se budeme
v nejbližší době muset poprat. O čem že to vlastně mluvím ? No, to se asi
velmi brzy dozvíte v dalších kapitolách. Zatím není co vyprávět, protože
se pouze dává do pohybu obrovský stroj, který pokud se jednou roztočí, tak
pojede jak ruský ledoborec. Není to nic dramatického, prostě jsme se s Eulálií
rozhodli, že už byl moc dlouho klid a že by to chtělo nějaké vzrůšo, tak jsme
si vzrůšo vymysleli a pustili se do toho. Víc už neprozradím, abych to celé
nezakřikl. Mami, prosím tě, nic se neděje, všechno je v pořádku, my jenom
tak s Eulálií nevinně blbnem, takže můžeš být klidná. Fakt, všechno je
v pohodě, teda až na to, že.... No tak dobře, tak já vám to teda řeknu.
Eulálie je těhotná... Ha, lekli jste se ? Nebojte dělám si srandu. Fakt. Jo a jen
tak mimochodem, v pátek se nám v Jeseníku vdávala vnučka, tak
blahopřejeme a přejeme hodně štěstí. No, a pak že nemám žádný otvírák pro
dnešního Horymíra. Většinou ho vymýšlím během týdne a v neděli už to jde
všechno úplně samo. Jak říkám, tenhle týden byl dost náročný, takže jsem na
Horymíra ani nevzdechl. A něco vám prásknu na Eulálii. Pustila se do vlastního
projektu nazvaného Euláliina hostina za hubičku. Je to vlastně taková kuchařka
s vyzkoušenými recepty na nejrůznější dobrotky, které si může připravit
opravdu každý, je to hned hotové a vzhledem k tomu, že ke každému receptu
připojuje i rozpočet, sami si můžete ověřit, že to vyjde úžasně lacino. A
vtipné na tom je to, že Eulálie taky nemá žádný otvírák pro svůj dnešní díl.
Teda měla by, kdyby mi nezakázala zveřejnit, že mě tohle úterý nutila jíst ke
svačině chleba z popelnice. Fakt, nekecám. Ne, že bychom na tom byli tak
úplně špatně, ale občas se to stává i v lepších rodinách. No, prásknul
jsem jí, a jsem zvědavej, jak se k tomu postaví. Jak jí znám, odskáču si
to pekelně. Takže, milí moji čtenáři, kdyby náhodou, tak vězte, že měl jsem vás
rád všechny a bylo my s váma moc fajn.
A teď honem zpátky do čtvrtka, 2.června 2005. Stál jsem mezi dveřmi
knihovny, v ruce mobil a zrovna jsem do sluchátka zahlásil: „Hello ?"
„Dobrý den, mohl bych mluvit s panem Horymírem ?" „Mluvíte." „Pane
Horymíre, mám pro vás dobrou zprávu, prošel jste úspěšně výběrovým řízením a byl
jste vybrán na inzerovanou pozici. Je pro vás nějaký problém nastoupit
13.června 2006 v 8.30 do zaměstnání ?" Halelujá, řvalo všechno moje já.
„Ne, není to pro mě žádný problém, v 8.30 budu tam." „Výborně, tak jsem
domluveni. Během několik dnů obdržíte poštou tzv. Uvítací balíček nového
zaměstnance, ve kterém bude vaše pracovní smlouva, kterou prosím, podepište a
vezměte ji s sebou toho 13.června, pak tam ještě najdete spoustu
užitečných informací, které jistě shledáte velmi zajímavými. Každopádně
gratuluji a těšíme se na spolupráci s vámi." A tak jsem se po třech
měsících tápání a plácání se od ničeho k ničemu a vlastně téměř po roce od
příjezdu do Velké Británie, stal jedním z několikasettisicové armády
zaměstnanců společnosti jménem Royal Mail, Královská pošta, konkrétně divize
jménem Parcelforce, což je balíková kurýrní služba, jedna z největších ve
Velké Británii. Ač se to nezdá, bylo to velké vítězství a běh na dlouhou trať.
Pro Parcelforce pracuji dodnes a ještě nějakou chvilku v této firmě hodlám
vydržet. Samozřejmě na obzoru jsou už jiné plány, ale ve Velké Británii jsem se
naučil jedné důležité věci. Téměř všechno je tady běh na dlouhou trať a trpělivost
a neochvějné směřování za vytyčeným cílem, je to nejdůležitější, co
potřebujete, pokud tady chcete žít a ne jenom přežívat. Co vlastně
v Parcelforce dělám ? Je to prosté, pracuji jako řidič a rozvážím balíky a
balíčky do domácností a firem. Anglicky se tomu říká multidrop delivery a řeknu
vám popravdě, nikdy bych nevěřil, jaká je to makačka. Hlavně ze začátku, než si
člověk zvykne a hlavně se naučí udržet tempo, díky kterému jste potom schopni
každý den rozvézt v průměru od 90 do 110 balíků na 90 až 100 různých adres
a potom ještě zhruba na 10 až 20 adresách zase jiné balíky posbírat. Konkurence
v této branži je ve Velké Británii obrovská, což s sebou přináší
velmi velký tlak na ceny za doručení. Klesající ceny s sebou zároveň
přinášejí tlak na nižší náklady a vyšší produktivitu. Výsledkem toho jsou
přetížení řidiči, kteří si pak neustále stěžují, jak jsou přetížení. Víte, jak
poznáte multidrop delivery řidiče ? Pořád si jenom stěžuje. Když jsem kroutil
hlavou nad Bulharem v Electricshopping.com, který tenkrát jezdil pro
BusinessPost a pokaždé si jenom stěžoval, nevěděl jsem, že je to vlastně
syndrom. Je to obrana proti opravdovému přetížení, protože podle logiky
manažerů, řidič, který si nestěžuje, má málo práce a potřebuje přidat. Tudíž
musíte svému manažerovi neustále dávat najevo, že jste na pokraji zhroucení
z vyčerpání a to vám potom zajistí, že máte občas i půlhodiny pauzu na
oběd.
<< Začátek < Předchozí strana 1 2 3 Následující strana > Konec >>
|
|
Články - Seriály 