|
Horymír 38.kapitola - První týdny v nové práci |
|
|
|
Wednesday, 13 September 2006 |
|
Strana 1 z 3 
Tloustnu. A může za to Eulálie, protože mi zakazuje jíst sladké, tím pádem
je mé tělo psychicky traumatizováno a pokaždé, když se dostane k něčemu sladkému,
snaží se to maximálně využít a hned si začne tvořit zásoby. Sice je pravda, že
pořád ještě nevypadám tak, jako jsem vypadal při nástupu na vojnu, kdy jsem
během šesti týdnů přijímače shodil 25 kilo a po vojně jsem se domů vracel
celkem o 30 kilo lehčí. Od té doby už jsem se držel více méně v mezích
normy, akorát Vánoce a dovolené mi vždycky trošku pokazily figuru. Tady
v Anglii jsem začal pomalinku polehoučku nabírat. Eulálie tvrdí, že je to
proto, protože celý den v podstatě nic nejím a večer se naperu jak žok,
ale já si myslím, že je to jenom krycí manévr, jak mě týrat odpíráním sladkého
potěšení. Asi je načase zatáhnout za záchrannou brzdu a trochu o sebe zase
začít pečovat, protože vypadat jako oteklá jitrnice se mi fakt nechce. Když teď
tak uvažuju nad Eulálií, mám pocit, že jí poslední dobou trochu narostl
hřebínek. A můžete za to vy, drazí čtenáři. V polovině srpna rozjela
s Hostinou za hubičku svůj vlastní projekt na Pohybech a během tří týdnů
od první publikace první díl nastřádal přes 700 hitů. To je zatím rekord
v historii Pohybů a také skutečnost, která nedělá ani trochu dobře mému
egu. Ne že bych Eulálii její úspěch nepřál to ne, ať je klidně úspěšná až do
alelujá, ale ... Tady je naprosto zřetelně
vidět, že jídlo zabírá víc, než příběhy ze života. Ale dost už sebelítosti a
hurá zpátky do června roku 2005.
Dne 13. června, v pondělí, jsem nastoupil do Parcelforce Worldwide
jako delivery driver. První týden měl být ve znamení tréninku a start ostré
práce byl naplánován na příští týden. Trénink byl rozdělený na dvě části, část
teoretickou a část praktickou. Během dvoudenní teoretické přípravy jsme si
vyslechli několik přednášek na téma, jak je Parcelforce Worldwide, respektive
Royal Mail skvělý zaměstnavatel, jaká ohromná perspektiva nás čeká, jaké Parcelforce nabízí služby, jaké jsou kvalitativní
standardy služeb, jaké jsou produkty, se kterými se budeme během práce
potkávat, jaké pracovní nástroje budeme používat (mám na mysli auto a potom
takový elektronický skener, do kterého pípáme čárové kódy a nutíme lidi
s technofobií, aby se nám ně podepisovali, mimochodem výbornou vlastností
těchto elektronických podpisů je, že skoro pokaždé to vypadá, jako by balík
přebíralo pětileté dítě). Když říkám my, mám na mysli skupinu čtyř nováčků,
kteří jsme nastupovali. Uvážím-li, že jenom na mém kole vstupního testu bylo
zhruba 50 lidí a do finále jsem se dostál já jediný, protože ti tři ostatní
finalisté tam se mnou nebyli, jsem na sebe opravdu pyšný. Již zmínění finalisté
byla celkem pestrá směsice. Jednak jsem to byl já, tedy Čech, pak to byl Dariusz,
Polák, Sanjel, Nepálec a Sami, blonďatý (!) Syřan s modrýma očima.
Kupodivu žádný čistokrevný Angličan, i když v mém základním kole jich byla
mezi uchazeči většina. Teď nedávno se na Pohybech objevil velmi sympatický,
vtipně napsaný a trefný článek na téma, kde potkat čistokrevného Angličana.
Autor tam vyslovil závěr, že je to velmi těžké. No mám pro něj jednu radu. Skoč
se podívat na sociálku, když se rozdávají benefity, tam jich najdeš fakt hafo.
Když před měsícem zasáhla Londýn vlna veder a já se večer vracel z práce
lehčí o deset litrů potu, které jsem vypotil v rozpálené dodávce, která se
za teplého počasí chová jako mikrovlnná trouba, rozveselovala mě Eulálie
otázkou, jestlipak vím, co dělal náš soused z přízemí, kterého jsem nikdy
neviděl jít do práce. Odpověď zněla: slunil se na zahradě. Aspoň vím, proč
každý měsíc musím vysolit přes 600 liber na dani z příjmu a na Council
Tax. No přece, aby se můj čistokrevný anglický soused mohl ve všední den slunit
na zahradě.
<< Začátek < Předchozí strana 1 2 3 Následující strana > Konec >>
|
|
Články - Seriály 
