|
Horymír 44.kapitola - Eulálie v nemocnici |
|
|
|
Tuesday, 28 November 2006 |
|
Strana 1 z 4
Tak jsme opět
úspěšně s Eulálií promarodili celý týden. Ona totiž Eulálie je z toho
dnes již vzácného druhu šetrných hospodyněk, které pro pírko i přes plot skočí,
takže když jednou takhle venku potkala jeden krásně vyvinutý virus, neváhala a
dovlekla ho domů. Skončila na antibiotikách a čtyři dny na to virus složil i
mě. Ale zas takový drsňák to nebyl, protože mě držel jenom tři dni a pak to
vzdal a to mi k tomu stačil jenom paralen a kozí zábal. Že nevíte, co je
kozí zábal ? Fakt ne ? To je velmi stará babičkovská medicína a spočívá
v tom, že se v posteli přitulíte ke své drahé polovičce, lokalizujete
její poprsí a pak své bolavé místo zabalíte do ... No prostě kozí zábal. Jak
můžete vidět, užíváme si. Akorát jsme tak nějak v zápalu stěhování úplně
zapomněli na chudáka Horymíra a chudinku Eulálii, které jsme naposledy opustili
v srpnu roku 2005. Nejvyšší čas napravit resty a přesunout se v čase
opět trochu do minulosti. Tak s chutí do toho.
Letní prázdniny
roku 2005 byly v Londýně ve znamení horkého a suchého počasí.
V dodávce rozpálené doběla, v košili promáčené potem jsem kličkoval
ulicemi Richmondu jak motorová myš. V nové práci jsem se zabydlel velmi
rychle a společně s Eulálií jsme si poprvé od našeho příjezdu užívali
luxusního pocitu, že nemusíme počítat každou libru. Užívali jsme si jeden
druhého a nemysleli na to, že se blíží 22.srpen, kdy měla tahle pohoda na
dlouhou dobu skončit. Toho dne totiž Eulálie odlétala na dlouhých šest týdnů do
Čech, aby se podrobila operaci v podobě náhrady kyčelního kloubu, tzv.
endoprotéza. Pokud si pamatujete na doktora Sovu z Nemocnice na kraji
města, tak tam se o tom hodně mluvilo. Nebyla to pro nás nová skutečnost,
protože ten rok, co jsme začali spolu žít, prodělala Eulálie v létě svou
první endoprotézu. Takže jsme oba věděli do čeho jdeme. Termín operace si
Eulálie domluvila už na jaře telefonicky se svým dvorním ortopedem MUDr. Krbcem
v brněnské fakultní nemocnici. Tenhle lékař je prý absolutní špička ve
svém oboru a je pravda, že velmi mnoho lékařů i známých zaskočilo, jak rychle
pan doktor Eulálii přijal za svého pacienta. Normálně se na tento zákrok čeká
několik let, ale v případě Eulálie uplynuly od chvíle, kdy doktor Krbec
viděl první Euláliin rentgen, do okamžiku, kdy Eulálie ležela na jeho operačním
stole, pouhé tři měsíce. Pro mnohé je to hodně nepochopitelné, já v tom
mám jasno. Prostě se nemohl dočkat, až jí uvidí nahou.
<< Začátek < Předchozí strana 1 2 3 4 Následující strana > Konec >> |