|
Strana 1 z 3
Tak, a je to. Máme
tady leden a s ním i nový rok 2007. Po jednom z nejhektičtějších
prosinců mého života, kdy jsem se cítil unavený jak snad ještě nikdy
v životě, přišly ty vytoužené vánoční svátky a s nimi klid a mír a
odpočinek. Vzal jsem si dovolenou, takže mě čekalo více jak týden zaslouženého
lehára. Sice mi v práci oznámili, že si, bohužel, dovolenou vzít nemůžu,
ale když jsem jim vysvětlil, že si ji, bohužel, vezmu, i kdyby se na hlavu
stavěli, tak jsem ji dostal. Avšak dělali s tím drahoty a definitivně mi
ji potvrdili až 22. prosince. Kamenem úrazu bylo, že i přes to, že už skoro tři
měsíce pracuji ve stokeském depu, pořád si ještě nikdo z naše managementu
nevyžádal mou osobní složku od managementu v londýnském depu, takže, kromě
jiného, neměli vůbec zdání, na kolik dovolené mám vlastně nárok. Až když jsem
si stěžoval u oblastního ředitele, věci se daly do pohybu. Vlastně celý ten
dovolenkový cirkus naprosto přesně zapadl do toho šíleného chaosu, který
stokeské depo ovládal v posledních týdnech roku 2006. Jedno anglické
přísloví říká: „Fail to plan means plan to fail." Dalo by se to přeložit jako:
„Vykašli se na plánování a naplánuješ průšvih." Ale o tom, že depo, ve kterém
momentálně pracuji je řízeno stejným způsobem jako velbloudí drive-in myčka v jižním
Jemenu jsem vám už vykládal, tak dost na tohle smutné téma. Vánoční svátky byly
úžasné, přibrali jsme s Eulálií aspoň pět kilo, cpali jsme se cukrovím,
které Eulálie upekla a koukali jsme na filmy z mé sbírky. Horymír,
Euláliin starší bratr, nám zapůjčil několik DVD s českými filmy
z poslední doby, a tak jsme se společně nechlámali při sledování všech
těch Nud v Brně, Horem pádem nebo třeba Pupenda. Spali jsme každý den
aspoň deset hodin a doháněli spánkový deficit z předvánočního maratónu. Prostě
takový skoro ideální mix kultury, jídla, procházek a sexu.
Jo a taky teď musím
splnit jednu povinnost. Když jsme na Štědrý den volali našim, tak mi taky mamka
dala k telefonu tátu a první, co mi Šedý vlk řekl, bylo: „Chceš do držky
?" „Za co ?", odpověděl jsem. „Že jsi chalupu nazval ruinou.", zněla promptní
odpověď. Takže tímto uvádím věci na pravou míru a oficiálně prohlašuji, že:
„Naše chalupa v jižních Čechách není žádná ruina, ale velmi decentně
zestárlá kulturní památka v původním a nedotčeném stavu s unikátním
doplňkem v podobě zděné kadibudky."
<< Začátek < Předchozí strana 1 2 3 Následující strana > Konec >> |