Tak, a je to. Máme tady leden a s ním i nový rok 2007. Po jednom z nejhektičtějších prosinců mého života, kdy jsem se cítil unavený jak snad ještě nikdy v životě, přišly ty vytoužené vánoční svátky a s nimi klid a mír a odpočinek. Vzal jsem si dovolenou, takže mě čekalo více jak týden zaslouženého lehára. Sice mi v práci oznámili, že si, bohužel, dovolenou vzít nemůžu, ale když jsem jim vysvětlil, že si ji, bohužel, vezmu, i kdyby se na hlavu stavěli, tak jsem ji dostal. Avšak dělali s tím drahoty a definitivně mi ji potvrdili až 22. prosince. Kamenem úrazu bylo, že i přes to, že už skoro tři měsíce pracuji ve stokeském depu, pořád si ještě nikdo z naše managementu nevyžádal mou osobní složku od managementu v londýnském depu, takže, kromě jiného, neměli vůbec zdání, na kolik dovolené mám vlastně nárok. Až když jsem si stěžoval u oblastního ředitele, věci se daly do pohybu. Vlastně celý ten dovolenkový cirkus naprosto přesně zapadl do toho šíleného chaosu, který stokeské depo ovládal v posledních týdnech roku 2006. Jedno anglické přísloví říká: „Fail to plan means plan to fail." Dalo by se to přeložit jako: „Vykašli se na plánování a naplánuješ průšvih." Ale o tom, že depo, ve kterém momentálně pracuji je řízeno stejným způsobem jako velbloudí drive-in myčka v jižním Jemenu jsem vám už vykládal, tak dost na tohle smutné téma. Vánoční svátky byly úžasné, přibrali jsme s Eulálií aspoň pět kilo, cpali jsme se cukrovím, které Eulálie upekla a koukali jsme na filmy z mé sbírky. Horymír, Euláliin starší bratr, nám zapůjčil několik DVD s českými filmy z poslední doby, a tak jsme se společně nechlámali při sledování všech těch Nud v Brně, Horem pádem nebo třeba Pupenda. Spali jsme každý den aspoň deset hodin a doháněli spánkový deficit z předvánočního maratónu. Prostě takový skoro ideální mix kultury, jídla, procházek a sexu.

Jo a taky teď musím splnit jednu povinnost. Když jsme na Štědrý den volali našim, tak mi taky mamka dala k telefonu tátu a první, co mi Šedý vlk řekl, bylo: „Chceš do držky ?" „Za co ?", odpověděl jsem. „Že jsi chalupu nazval ruinou.", zněla promptní odpověď. Takže tímto uvádím věci na pravou míru a oficiálně prohlašuji, že: „Naše chalupa v jižních Čechách není žádná ruina, ale velmi decentně zestárlá kulturní památka v původním a nedotčeném stavu s unikátním doplňkem v podobě zděné kadibudky."