English
            Password? | Register
Main menu
Home
live and work in the UK
Articles-News
News feeds
UK information
Classifieds
Events Calendar
Games
Directory listing
Forum
Blogy
Photo Gallery
Video Chat
Polls
Web links
Dictionary
Search
FAQ
Contact us
Recommend us
Cheap calls from UK
PohybyCall Top Up
Ticket Sale
REKLAMA
pohybyCall Top Up
Kdo je online:
New user

ZdenkaM female
Gender: female
Where: LONDON South
Ukaž posledních 50 registrovaných
Ukaž 50 náhodně vybraných uživatelů
Latest Comment
Vaříme v...
Eulalie jsi si jista ze Stork je neco ja...
Vaclav Kla...
V CR jsem se dost zajimal o ekologii. Vc...
Dneska pop...
Hezky clanek.Me letos v lete v Bournemou...
Vaclav Kla...
bylo by zajimave zjistit, co honzouse a ...
Vaclav Kla...
Tady uz se dostavame trochu do filosofie...
Kdo Bloguje?
Predprodej Vstupenek
Home arrow Articles-News arrow Horymir story arrow Horymír 49.kapitola - Eulálie už je zase v nemocnici
Horymír 49.kapitola - Eulálie už je zase v nemocnici Print E-mail
User Rating: / 12
PoorBest 
Monday, 15 January 2007
traveler

Rok 2006 začal optimisticky. Měli jsme dobrou náladu, nic nám nechybělo a užívali jsme si jeden druhého. Až do 2. ledna, kdy Eulálie v 6.20 ráno opět odletěla do Čech a mě čekaly dva týdny samoty, než se měla Eulálie zase vrátit. Vzala si do hlavy, že si opět poleží v nemocnici. Tentokrát ne na ortopedii v Brně, ale na plastické chirurgii ve Vojenské nemocnici na Praze 6. Šťastlivec Horymír, řeknou si někteří z vás, ale zklamu vás. To, co tam Eulálii předělávali nebyla prsa, ale oči. Eulálie totiž trpí dědičnou chorobou, která se nazývá ptóza očních víček. Není to nakažlivé ani smrtelné, pouze jde o ochablé svaly v očních víčkách, což způsobuje, že Eulálie má neustále přivřené oči jako Sylvester Stallone v raném období své filmové kariéry. Mně to připadá dost sexy, ale Eulálie si poslední dobou stěžovala, že už přes to víčko nevidí. Prodělala v předchozích letech na tohle téma několik operací, ale moc se nepovedly, takže všechno měla spravit tahle poslední, na kterou Eulálie čekala skoro dva roky. Dočkala se, a tak v prvních dnech roku 2006 odfrčela do Jeseníku, kde prodělala předoperační vyšetření a po týdnu zalehla do naškrobeného lůžka v nemocnici v Praze.

Vrátili jsme se do nacvičeného režimu ze září a října. Konzervovaná strava a každodenní hodinové telefonáty, ale protože se jednalo pouze o dva týdny uteklo to jako voda. Opět jsem stál v příletové hale na Stanstedu a vyhlížel „novou a předělanou" Eulálii. Jako obvykle jsme si padli do náruče a byli rádi, že jsme jeden s druhým. Je zvláštní, když dnes, po roce, sedím u počítače a snažím se vybavit si rok staré události, dělá mi to potíže. Roky 2004 a 2005 si pamatuji den za dnem, ale rok 2006 mi splývá v jednu šedivou masu dnů. Je to dobré znamení, protože to ukazuje, že naše dny byly klidné bez stresu a neustálého bytí ve střehu odkud přijde další katastrofa. A na druhou stranu je to špatné znamení, protože se může zdát, že naše dny postrádaly vzrušení. Pravda je někde uprostřed. Klid a odpočinek v podobě dnů bez průšvihů jsme oba potřebovali jako sůl. Byli jsme jak běžci, kteří doběhli maratón a teď za cílovou páskou zpomalují do chůze, zhluboka dýchají a hledají sklenici s něčím k pití.

Stejně tak se ke konci blíží i tohle vyprávění, tak jak kapitoly pomalu a neodvratně dohánějí kalendářní realitu, tak i nezadržitelně vysychá proud příhod, o něž jsem se s vámi chtěl podělit. Mnohé události roku 2006 už jsem vám odvyprávěl. Ať už to byla návštěva mých rodičů u nás v Londýně, během sluncem prohřátého května, která tak neslavně začala postáváním na opačných stranách jednoho sloupu a nebo když jsme se rozhodli, že toho odpočinku od vzrušení už bylo dost a rozhodli jsme se přestěhovat na Sever. Mimochodem dneska, 14. ledna, je tady neuvěřitelně krásně. Po několika týdnech meteorologického hnusu svítí slunce a po nádherně modré obloze občas propluje drobný, bílý chumáč. Mám pracovní stůl s počítačem v obýváku pod velkým oknem a slunce mi celé dopoledne svítí do očí. Ale nevadí mi to, naopak nasávám hřejivé paprsky zimního slunce a nechávám se hladit. Kromě modré oblohy vidím i naše červené autíčko zaparkované před domem. Zrovna včera jsem kvůli němu vysolil 112 liber. Obě pumpy odstřikovače, přední i zadní, se rozhodly, že se na to můžou vykašlat a zvadly. Musel jsem je nechat vyměnit. Bohužel jsem zvolil značkový servis, a tak jsem dal 30 liber za čerpadla a zbytek padnul na půlhodinu práce. Génius Horymír.


 
< Prev   Next >

REKLAMA
REKLAMA
Preklady a tlumoceni v Anglii
Pravidla pro naši Inzerci | © 2008 pohyby.co.uk powered by Joomla!
This site was generated in
0,3311 seconds.