Máme tady pěkně zakulacenou, výroční kapitolu. Padesát, to je panečku číslo. A děly se věci, to vám teda povím. Přes Evropu se přehnala vichřice a řádila i v Anglii. Tento týden jsme se vypravili s Eulálií do Londýna. Jeli jsme navštívit staré známé, nakoupit nějaké dobroty, které jsou v Londýně podstatně levnější než tady na severu, vyřídit nový pas pro mě, protože ten starý mi v červenci skončí, ale hlavně, a to zejména, mě čekaly zkoušky na London City University. Ve čtvrtek 18. ledna od rána až do večera. Jaké zkoušky a jak dopadly ? Fajn, vezmeme to hezky po pořádku.

Všechno to začalo na podzim roku 2005. Jak už víte, dělal jsem tehdy pro Parcelforce řidiče, čerstvě jsem nastoupil a ještě jsem se ani nerozkoukal a už jsem začal vymýšlet ptákoviny. Od prvního dne, kdy jsme dorazili do Anglie, jsme začali vymýšlet co s mou kvalifikací a kterým směrem se bude vyvíjet má budoucí kariéra. Neměl jsem a nemám v úmyslu celý život dělat rukama. Současný stav beru jen jako přechodnou terapii a doufám, že právě letos mé manuální období skončí a ke slovu už zase přijde hlava. Takže když jsme tenkrát přemýšleli, kam dál a co dál, bylo mi jasné, že se budu muset učit a zapracovat na změně své kvalifikace. Připadalo mi nejpřirozenější navázat na dosavadní znalosti a zkušenosti, a protože jsem kdysi dávno na gymplu maturoval z programování, mimochodem, měl jsem to za jedna, rozhodl jsem se, že se vrhnu tímto směrem. Anglické noviny jsou plné inzerátů na téma: Změňte svůj život, studujte IT. Programátorem snadno a rychle. Garantujeme vám nalezení práce v oboru. Startovní plat 26.000 ročně. No, a tak jsem na jeden podobný inzerát zavolal.