 „Doporučuji zajít si na lodičky..." Když jsem
v pátek dostal tuto radu do života od svého šéfa, bral jsem jej
s rezervou. To je ostatně u šéfů nezbytné. Jako správný, větrem ošlehaný
drsný český horal jsem měl v plánu pořádný trek neboli pěší tůru a nějaké
„mastňácké" lodičky mě ani nenapadly. To je tak pro Tebe, Australane zhýčkaná....
Drsný český horal, který se jen tak něčeho
nezalekne a na překonávání překážek se vysloveně těší, samozřejmě jsem. Tedy
s pár výjimkami. Jednou z nich je brzké nedělní ráno okolo osmé
hodiny, zejména pokud prší. V takové situaci má i drsný český horal
nezadatelné právo na výkřik „Mamííííí, mi se nikam nechcééé.." Ve svém
londýnském pokoji jsem ale byl sám, takže mi nezbylo než sníst svou tradiční
předvýletovou párkovou snídani, rozevřít deštník značky London Fog a vyrazit
poznávat krásy Anglie.
Na nádraží se nás tentokrát pod hlavičkou Light2Lift (L2L) sešlo rekordních
21, což už je počet, který si nezadá ani s hromadným pochodem Klubu
českých turistů. Valná část účastníků mi navíc byla neznámá, což pro mne bylo
dost nezvyklé, protože jsem se zúčastnil všech akcí L2L do té doby pořádaných.
Inu příležitostem k seznámení se meze nekladou.
Do cesty našeho plánu na čtrnácti kilometrový
výlet se ale přesto jedna nečekaná mez postavila. Ano, tušíte správně - igelit.
Přesněji řečeno igelit zamotaný do trolejového vedení uprostřed trati mezi
Londýnem a Cambridge. Na jeho odstranění byl povolán pracovník z nedaleké stanice,
který to měl zvládnout zhruba za 15 minut. Ten ovšem pouze odborně povolal
opravářskou četu a za další hodinu jsme vyrazili. Toto nečekané zpoždění spolu
s brzkým západem slunce zapříčinilo potřebu hlasovat, protože L2L je veden
v duchu demokratickém. Většina se přiklonila k zachování původní
trasy a odmítla ji krátit. To se hned pozná, když se výletu účastní Češi a ne
nějací Australani i s jejich lodičkami... Po dvaceti minutách chůze městem,
kde si všichni všechno fotili a neustále se zdržovali, bylo od demokracie
upuštěno a vedení rozhodlo, že výlet zkrátíme na sedm kilometrů. Snažil jsem se
mírně protestovat, ale nepomohla ani přímá výhružka kritikou ve článku. Když je
jedna hodina a ve čtyři se stmívá, jde holt demokracie stranou...
Vydali jsme se dále a cestou odmítli několik
výhodných nabídek na projížďku na lodičkách. Jsme snad Australani?! Volným
tempem jsme došli až k mostu přes kanál, kde jsme se čekali na opozdilce.
„Mám pro vás výbornou nabídku. Projížďku na lodičce za skvělou cenu..." Vzhledem
k tomu, že jsme zhruba tušili, jak vypadá skvělá britská cena,
konverzovali jsme s prodavačem spíše ze slušné zvědavosti. „Normálně to
stojí 14 liber, ale dám vám to za sedm..." Letmým žertováním Karel snížil cenu až
na 5 liber. Všem českým patriotům a turistům se tímto za celou naši výpravu
omlouvám, že jsme za tuto částku poklesli na úroveň jiných, blíže
nespecifikovaných, národů...
Když jsem seděl pohodlně usazen na přídi
lodičky, měl k sobě přituleny dvě spoluturistky, poslouchal výklad
gondoliéra a celkově si užíval slunečného nedělního odpoledne, musel jsem
uznat, že se ti Australané nemají zas až tak špatně. Projeli jsme nejznámnější
část Cambridge, ukradli z naší druhé lodičky bochník chleba, nakrmili jím
všude plovoucí kačeny a labutě a ke konci plavby jsme k sobě měli fyzicky
velice blízko. Zejména díky zimě, která nám po dvaceti minutách vzala veškerou
víru v globální oteplování. Když jsme vystoupili, byli jsme sice promrzlí,
ale spokojení. To byl nejspíš i gondoliér, který asi v jednu chvíli
nevěřil, že výlet přežije v suchém stavu. Konkrétně v okamžiku, kdy
jsem mu do lodičky nikoliv vstoupil, ale co by správný drsný horal, čti
inteligent, vskočil.
Výlet pak pokračoval jen na tradiční vánoční
trh, kde jsem spadli pod úroveň všech národů a raději si dali rozchod. Trh měl
příjemnou vánoční atmosféru a dalo se tady koupit opravdu ledacos.
Z tradičních výrobků bych pak zmínil zejména pštrosí hamburgery. Když jsme
se za hodinu znovu sešli, zamířili jsme již jen do kavárny. Tedy ostatní
zamířili. Nejen abych alespoň trochu zvedl úroveň, šel jsem se ještě projít
večerně sešeřelým městečkem, které pro mne po hektickém a věčně uspěchaném
Londýnu mělo opravdu jedinečnou atmosféru. Napadlo mne, že v Londýně jako by
pořád bylo pondělní ráno, zatímco tady panuje uvolněný páteční večer. Zkrátka a
dobře, stejně jako na konci předchozích výletů, mi nezbývá než i za tento
nedělní výlet poděkovat tradičním zvoláním „Jakube, Evo, Díky..."
Napsal: Martin Bobek
Poznámka redakce: Výlety podobného typu
pořádá Light2lift a odkazy na případné připravované výlety v Anglii
najdete v našem kalendáři. Účastnit se může každý po dohodě s
organizátory.
{zoomcat catid=87}
Tento článek je v sekci: Články - Seriály a
kategorii: Vaše příběhy z Anglie
Related Items:
|
Články - Seriály 
Subscribe to this comment's feed