Jak to vlastně ta Eulálie přišla k tomu džobu v mateřské škole ? Zajímavě. Od chvíle, kdy se po přestěhování usadil prach, začala se Eulálie rozhlížet po práci. Ke slovu přišly už vyzkoušené a osvědčené letáčky a zároveň se probírala vývěskami ve výlohách obchodů, zatímco já jsem projížděl inzeráty ve třech lokálních novinách, které nám každý týden přistanou ve schránce. Zaměřovala se zejména na uklízení, a tak nosila domů telefonní čísla poptávající uklízeče. Neviděl jsem to rád, protože jsem v žádném případě nechtěl, aby se Eulálie vrátila zpět do dřiny, kterou procházela v Londýně. Takže jsem tyhle její snahy trochu a hlavně nenápadně sabotoval. Ale většinou byla místa stejně obsazená, takže jsem byl v klidu. Stejně to bylo tehdy, když Eulálie přinesla na kusu papíru opsané číslo a větu, že mateřská škola ve Whaley Bridge hledá pomocnou sílu do kuchyně na dvě hodiny denně a pět dnů v týdnu. Moc se mi do toho nechtělo, ale Eulálie mě nakonec stejně jemným nátlakem donutila do školky zavolat. Bylo to trochu složitější, protože kontaktní osoba byla neustále nepřítomna, takže jsem zanechal vzkaz s telefonním číslem na sebe. Paní ředitelka zavolala v pondělí, den před naším odjezdem do Londýna. Situaci jsem jí vysvětlil a domluvil jsem schůzku na úterní ráno s tím, že Eulálii doprovodím a případně pomohu s překladem. Celý den pak Eulálie spekulovala, jestli prozradit svou dvacetisedmi-letou praxi v mateřském školství nebo ne. Po jedné zkušenosti, kterou už tady v Newtownu udělala se bála, že její praxe může být i trochu na překážku, aby se třeba její potenciální nadřízená nebála, že jí bude kibicovat do způsobu, jakým vede svůj podnik. Radila se s kdekým a výsledkem bylo rozhodnutí, že o své praxi pomlčí a bude mluvit jenom o tom, co vyváděla v Londýně.

Na pohovor jsme vyrazili celí rozechvělí, protože i když se jednalo pouze o pomoc v kuchyni, pro Eulálii to znamenalo velmi důležité zachycení se drápkem v britském mateřském školství. Paní ředitelka se ukázala jako velmi příjemná drobná paní, která z ničeho nedělala problém. Pohovor se rozběhl jako po másle. Celé jsem to uvedl, představil Eulálii a vysvětlil okolnosti. Pak už se bavily Eulálie a paní ředitelka spolu. Vše probíhalo hladce a bez problémů. A pak se zničehonic paní ředitelka zeptala, co Eulálie dělala, když žila v Čechách. Eulálie se jenom usmála a popravdě odpověděla. Paní ředitelka se zarazila, rozzářila a prohlásila, že to je skvělé. A tak jsem se slova ujal já a vysvětlil jsem, že právě tuhle práci vidí Eulálie jako příležitost se uchytit v oboru. Rozmluvit se, rozkoukat a do roka a do dne... Paní ředitelka jenom pokyvovala hlavou a usmívala se. Pak jsme se všichni společně vydali na prohlídku školy. Paní ředitelka nám ukázala kuchyň a kuchařku Mary, které by měla Eulálie pomáhat. Mary a Eulálie si okamžitě padly do oka a když jsme opouštěli kuchyň zpátky do ředitelčiny kanceláře, potkali jsme na chodbě učitelku. Té paní ředitelka Eulálii také představila a pronesla velmi zajímavou větu: „Tohle je Eulálie z Čech, bude u nás pravděpodobně dělat v kuchyni a do roka ji budeš mít v oddělení." Zpátky v kanceláři nám oznámila, že má ještě jeden pohovor , potom se rozhodne a po jedenácté hodině dopoledne, že nám zavolá.