O některých lidech
se říká, že jsou kočičí máma nebo psí táta. Prostě nedokáží nechat na pokoji
žádné opuštěné zvířátko a cítí potřebu se o něj hned postarat. O Eulálii by se
dalo říct, že je to bacilová máma. Pokaždé, když venku potká nějaký opuštěný virus,
tak si ho hned vezme domů. Tím se nám tento týden postarala o mnoho dobré
zábavy. Eulálie zalehla už minulý pátek, když přijela Libča, a v pondělí
večer jsem cítil, že virus dostal i mne. Dělá to to podělané nanicovaté počasí
tady na severu. Pořád vlhko a lezavo. Nejsme na to zvyklí, a tak už podruhé
v rozsahu několika měsíců marodíme. To se nám nikdy v životě nestalo.
Musíme si na tohle klima zvyknout, ale jde to ztuha. Celý tento týden jsme si
tedy svorně pohekávali, smrkali, vzdychali, chrchlali a zanedbávali sex.
Vždycky ráno to vypadalo, že už to bude v pohodě a večer si člověk
připadal jako po maratónu. Mělo to také jeden pozitivní efekt: únava nás
zahnala do postele každý večer velmi brzy, takže jsem za tenhle týden vyspalý
jako nemluvně.
V práci byl
tento týden taky nenormální klid, takže jsem chorobu a práci zvládal hodně
v pohodě. Dokonce jsem ve čtvrtek večer zjistil, že mě na dolním konci
zad, téměř až u hýžďového svalu na levé straně bolí, jako bych tam měl
naraženinu. Usilovně jsem přemýšlel a snažil se přijít na to, kde jsem do čeho
naboural, aby to bolelo na tak divném místě. Pak jsem na to přišel. To nebyla
modřina, ale proleženina. Vážně. Jak jsem neměl moc co dělat každý den v práci,
zbývaly mi vždy zhruba tak dvě hodiny, kdy jsem jenom stál a čekal až bude čas
na posbírání kolekcí a cestu zpátky do depa. Nebavilo mě jen tak sedět, a tak
jsem si vždycky v dodávce lehnul napříč přes sedačky. Když se vám podaří
najít tu správnou polohu a pod hlavu si srolujete bundu, usnutí je dílem
okamžiku. A spí se celkem dobře. Akorát si musíte dát pozor na takový ten
plastový nesmysl vedle sedadla, kam se zacvakává bezpečnostní pás. On má totiž
ve zvyku tlačit do zad. Fakt, nekecám. Jak vidíte i u tak fyzicky náročné práce
jako je doručování balíků se dá přijít k proleženinám.
Jak vidno, celý
tento týden, byl díky společné chorobě odsouzen k totální nezajímavosti a
vypadalo to, že nakonec nebude do BonzBlogu o čem psát, protože nemoc určitě
zajímavá není. S výjimkou lepry, samozřejmě. No a vykládat vám o tom, jak
se bavím tím, že vyhlížím obecního zřízence, který přijde a na dveře nám namaluje
velký bílý kříž, to byste si mohli pomyslet cosi o doktoru Chocholouškovi.
Jenže život je proto zajímavý, protože je schopen přichystat taková překvapení,
která byste rozhodně nečekali. A stalo se to právě tento morový týden. Další
prudká zatáčka a zase má náš život nový směr. Vyděsil jsem vás ? Nebojte jsou
to jenom samé dobré zprávy. Možná. U mě totiž člověk nikdy neví. Takže co se to
vlastně semlelo ?
Když jsem se
v úterý večer vrátil zpátky do depa, vyložil dodávku a uložil ji ke spánku
na parkovišti, šel jsem jako obvykle předat klíče, doklady a veškeré papírování
takzvanému debrieferovi, mimochodem jmenuje se Adam, je roztomilý a hrozně chce
být můj kamarád. A právě tam jsem si všiml na zdi vyvěšeného letáku, který
zhruba hlásal toto: „Vyhlašuje se konkurz na 1 vítěze, který bude poslán na
manažerské školení, pro bližší informace nebo máte-li zájem se zúčastnit,
kontaktujte...." Dělá se to prakticky v každé velké firmě, kde se budoucí
management občas hledá v kmenových zaměstnancích. Firmy na to dostávají
daňové úlevy a občas to pomůže schopného skladníka katapultovat na místo
oblastního ředitele. Začalo mi to všechno šrotit v hlavě. Je pravda, že
jsem ve stokeském depu půl roku i s cestou, ale praxi v Parcelforce
mám a hlavně udělám cokoli, abych se mohl posunout někam dál a nemusel už
zpátky za volant. Jo, bylo to fajn, ale děkuji pěkně, přeci jenom od života
čekám víc. A než se překládání a spisování rozjede na tolik, aby nás to
s Eulálií příjemně uživilo, uteče taky ještě hodně času, no a do té doby
je potřeba něco vymyslet. A tak jsem ve středu ráno doběhl za Chrisem,
operačním ředitelem našeho depa, který byl tou kontaktní osobou pro zájemce a
řekl jsem mu, že mám zájem. Zaváhal jen na půl vteřiny a pak řekl: Samozřejmě,
hoď, prosím, na papír, že žádáš o tu účast v konkursu a proč si myslíš, že
zrovna ty jsi ta nejlepší osoba, a jak si představuješ, že bys mohl být
prospěšný tomuhle depu." Možná jsem paranoidní, ale viděl jsem, jak mu celou tu
dobu cukají koutky. Chudák netušil, že zrovna tenhle druh pí ár keců mi devět let umožňoval vydělat za měsíc,
to co můj táta vydělal za rok. Večer doma jsem to vyklopil Eulálii a ta mi
řekla, ať do toho jdu po hlavě. A tak jsem šel. Sedl jsem k počítači a
podal opět další životní výkon. Stvořil jsem mistrovské dílo v rozsahu
jedné stránky A4. Používal jsem slova jako: „skills, personal development,
feasibility, roll-out, robust, untraditional and innovative approach, identifying
problems, offering solutions, consequently simplify, wide audience." A hromadu
dalších příšerností. Docela by mě zajímalo, jak to, že mi nikdy nikdo nepřišel
na to, že si tím vlastně z každého dělám srandu. Každopádně ve středu
večer jsem se vydal z toho nejlepšího. Vytiskl jsem to a přiložil jsem
k tomu ještě, hluboko na dně spodního šuplíku ležící, ono pravěké
„Portfolio", které jsem vyrobil ještě v Praze, kdy jsem měl zdarma přístup
k barevné laserové tiskárně a hromadu času na ptákoviny v pracovní době. A
obojí jsem ve čtvrtek ráno slavnostně předal Chrisovi. Koukal na to, jak beduín
na vanilkovou zmrzlinu, ale vzal to, a pak jsem ho během rána několikrát
zahlédl, jak si v obojím zuřivě čte. Stejně tak si četl i Paul, můj přímý
Line Manager a pak si v tom jistě stejně usilovně četl i Steve, úplně
nejvyšší boss, kterého ve Stoke máme. Moment překvapení je faktor, který rozhodl
již mnoho bitev a v tomto případě jsem zjevně nepřátele válcoval jak
sovětští tankisté u Kurska. Páteční ráno mi dalo zapravdu. Jen, co jsem vkročil
do depa, ulovil mě Chris a informoval, že jsem konkurs vyhrál a 26.3. začne
moje školení. Potrvá celkem 6 týdnů. Bude to vždy týden školení a týden praxe
s manažery v mém depu. Celé to vyvrcholí prezentací před nejvyšším
management v centrále v Milton Keynes. Absolvování tohoto kursu
neznamená, že z vás automaticky udělají manažera, ale znamená to, že máte
manažerskou kvalifikaci a příležitost ukázat, že umíte něco víc, než jen
doručit balík. A taky je to příležitost, že si vás všimne někdo, komu dojde, že
zrovna vaše schopnosti jsou přesně to, co potřebuje. A když už nic jiného, tak
to bude sladkých šest týdnů, kdy budu dostávat peníze, aniž bych musel sednout
za volant. A to už je něco. Testů se nebojím. Naopak, bude to jen další
příležitost zjistit, jestli na to mám nebo ne. A to dělám hrozně rád. Tak
uvidíme, jak to dopadne. Vzhledem k tomu, že jsem prohlašoval, že na podzim už
v Parcelforce nebudu, tak to vypadá, že jsem se opět spletl. Ale kdoví.
Každopádně budete první, kde se to dozví. Jo a včera jsem ještě ke všemu
ztratil hlas, takže dneska už jenom sípu, jak mutující puberťák. Miroslav se mi
směje a neustále mě žádá, abych na něj přestal řvát a Eulálie na mě vyloudila,
abych ji celý tento text přečetl nahlas. Když už zanedbáváme ten sex, tak ji
prý aspoň vzrušuje můj sexy hlas, ála Jean Gabin po opici.
Horymírův film týdne
Tak co, už jste se
přihlásili do poštovní videopůjčovny ? Ne ? Vaše smůla. A vy, co jste hezky
poslechli a postarali se tak o tučné provize, které mi teď budou chodit, tak
pro vás mám další dva tipy na tento týden.
Good Will Hunting (Dobrý Will Hunting), režie: Gus Van Sant
Příběh mladého génia,
který se snaží nalézt své místo v životě, je téma zpracované v umění
již mnohokrát. Scénář tohodle pokusu napsali Matt Damon a Ben Affleck, kteří
v něm i hrají. Osobně mám pro tyhle dva týpky slabost a i když se
Affleckovi poslední dobou nedaří získat dobrou roli, pro mě to nic nemění na
tom, že ho považuji za velmi talentovaného jedince. Matt Damon je hodně
v klidu a jeho herecký projev mi sedí, ať se objeví v čemkoli.
Zdárným sekundantem je Robin Williams v roli psychologa, který se snaží
Damonovi pomoci zvládnout démony minulého života. Kromě toho, že Robin Williams
dostal za svůj výkon Oscara, stejně tak jako původní scénář, i přesto stojí za
to tenhle film vidět. Je fascinující sledovat, jak se oba, Damon i Williams
v průběhu vzájemných setkání pod vlivem jeden druhého se mění. Hranice
mezi protagonistou a antagonistou je v tomhle filmu silně zamlžená a do
dneška vlastně nevím, kdo je kdo. Pokud chcete pohladit na duši, vřele
doporučuji.
Barry Lyndon (Barry Lyndon), režie:
Stanley Kubrick
Že jste o tomhle
filmu nikdy neslyšeli ? Nebojte, já donedávna taky ne. Ale Stanley Kubricka
jistě znáte. A určitě jste viděli 2001: Vesmírná odyssea nebo Olověnou vestu,
Osvícení nebo Mechanický pomeranč. A jestli ne, tak se styďte a koukejte to
napravit. Barry Lyndon posbíral celkem 4 Oscary a jedná se o výpravné
historické drama posazené do období konce 18.století. Vypráví příběh irského
venkovana, který se díky mnoha životním kotrmelcům vedoucích od nevydařeného
souboje přes armádu, dezerci, zase armádu, špionáž, hazardní hry a pohyb mezi
nejvyšší šlechtou až k sňatku s bohatou a hlavně ovdovělou
šlechtičnou, aby to celé opět skončilo pádem do bahna svého počátku. Film trvá
tři hodiny a jeho občas trochu rozvláčné tempo, by mohlo někoho odradit, ale
vydržte to a dokoukejte až do konce, protože pak si
možná díky tomuhle filmu upravíte názor na dějiny a rozhodně budete chtít vidět
další Kubrickův film. Mně se od něj nejvíc líbí Olověná vesta (Full Metal
Jacket).
Horymírův trapný vtip týdne
Na světě jsou tři
druhy lidí. Jedni, kteří umí počítat a druzí, kteří počítat neumí.
Euláliina hláška týdne
„Ty se dneska chováš hůř než afektovaná baba
!"
Prohlásila Eulálie poté, co jsem nenápadně
obrátil oči v sloup a téměř neslyšně jsem si povzdechl. Bylo to při psaní
avokádové kuchařky ,kdy Eulálie byla zmatená a já unavený.
Napsal: Jarda Uher
|
50% SLEVA! 
Články - Seriály 
Subscribe to this comment's feed
