Konečně už zase
mluvím jako normální člověk. Sice jsem ještě v pondělí a v úterý
sípal jak mravenečník v posledním tažení, ale už se to spravilo. Je
zvláštní, jakou úlevu člověk pocítí, když opět může bez problémů provozovat tak
běžnou činnost, jakou je právě prostá mluva. Jinak byl tenhle týden dost nuda.
No, když se nad tím teďka zamyslím, tak zas taková nuda nebyl a přihodilo se
spousta věcí. Vezmeme to po pořádku. V práci už nebyl takový klid jako
minulý týden. Šoupli mě zaskakovat na pekelně rušnou trasu, takže jsem
každodennímu dvouhodinovému leháru smutně zamával na rozloučenou a pro změnu
jsem tento týden neměl ani deset minut na oběd. Takový už je život rezervního
řidiče v Parcelforce. Taky mě jedno ráno odchytil Steve, což je náš úplně
ten nejvyšší lokální boss a zeptal se mě, jestli už se mnou Chris mluvil. Jako
že o čem, zeptal jsem se. No o tom, že jsem rozhodl, že pojedeš na ten
manažerský trénink. Jo jo, o tom už vím. Díky. Takže je to definitivní. Přesná
data se ještě dozvím, tak uvidíme.
Eulálie se stále ještě
dostává z prodělané virózy , kašle a smrká. Tento týden si úspěšně
otevřela účet v bance, protože dostává výplatu šekem a nejbližší pobočka
HSBC je až v Buxtonu. Naopak RBS má pobočku hned vedle Euláliiny školky,
takže od tohoto týdne je Eulálie hrdou majitelkou běžného účtu. Jo, když jsme u
těch bank, povím vám veselou příhodu, která se přihodila mně. Protože mám
v HSBC jenom takzvaný Basic Account, ke kterému nemám platební kartu, ale
jenom kartu na výběr z bankomatu a na vydání HSBC kreditní karty musím mít
minimálně tři roky pobytu v UK, což bude až v červenci, rozhodl jsem
se hledat kreditku jinde. Jistě, mohl jsem si v HSBC zažádat o upgrade
účtu a pak bych určitě nějakou debitní Maestro kartu dostal, ale to bych musel
do banky a navíc, kdo stojí o nějakou Maestro. Když už kartu, tak pořádnou, ne
? A tak jsem někdy na jaře loňského roku zažádal o Barclaycard Visu. Dostal
jsem jí hned napoprvé a konečně jsem si zase začal připadat jako lidská bytost.
Kreditní limit 1500 liber,
čistokrevná kreditka, ale s příšerným úrokem přes 20% p.a. Jenže
z toho mě hlava nebolela, protože jsem hned na začátku nechal založit
Direct Debit na plnou dlužnou částku, takže všechny platby, které jsem provedl
se okamžitě zaplatily v daném období splatnosti a tudíž byly bez úroku.
Konečně jsem mohl platit v obchodě kartou, objednávat letenky přes
Internet, aniž bych musel plundrovat kreditky v Čechách a složitě
přemýšlet, jak to zaplatím. Vztah Barclaycard a já fungoval naprosto bez
problémů. Až do Vánoc loňského roku. Zničehonic přišel od Barclays dopis, že mi
snižují kreditní limit na 1200
liber. Bez udání důvodu. Protože mám nastavený Direct
Debit, nemohl jsem se nikdy opozdit s platbou a nikdy jsem nepřešvihl
kreditní limit, protože tahle karta vám to prostě neumožní, takže jsem fakt
nechápal, co je k tomuto rozhodnutí vedlo.
Nejvíc utrpěla moje
ješitnost. (To hlavně, poznámka Eulálie)- Ješita jeden. Takhle se mnou nikdo
zacházet nebude. Ukrutně jsem se naštval a ještě týž den jsem si zažádal o
kreditní kartu Post Office. Jako zaměstnanec Parcelforce, respektive Royal Mail
Group, mám zvýhodněné podmínky právě pro tuhle kartu. Dostal jsem ji. Dokonce
platinovou mastercard s kreditem 2600 liber. Ať se jde
Barclays vycpat. Uložil jsem jejich kartičku k ledu, a až se k tomu
dokopu, respektive až mě k tomu Eulálie dokope, tak ji zruším.
Z jejího vlastnictví nevyplývají žádné poplatky, tak mě nic netlačí. Po
hlavě jsem se pustil do používání nové karty. Sedmkrát měsíčně tankuji benzín
do Matízka a každý týden s ní platíme nákupy jídla v Morrisons. No a
sem tam nějaký ten nákup na eBayi. Už na začátku mě mělo varovat, když jsem se
podíval na jejich internetový systém, kdy vidíte veškeré transakce vaší kartou,
že to zas tak jednoduché nebude. Ve srovnání s krásně přehledným a
intuitivním systémem Barclays je portál Post Office naprostá příšernost.
V podstatě je úplně k ničemu. No budiž, řekl jsem si a přešel to
mlčením. Dalším krokem bylo nastavení Direct Debitu. Učinil jsem tak neprodleně
a do týdne dorazil dopis od Post Office, že je všechno zařízeno, ale že mě
žádají, abych platbu za první měsíc provedl manuálně, protože nastavení Direct
Debitu bude trvat jedno zúčtovací období. Neobvyklé, ale budiž. Fajn, provedeme první platbu manuálně. Po
měsíci pak přišel výpis z účtu a
faktura. Na ní stálo: Dlužná částka bude z vašeho účtu stržena
prostřednictvím Direct Debitu dne 26. února. Neříkali náhodou, že mám první
platbu udělat manuálně ? Ale budiž, aspoň mám o starost míň. Přišel 26. únor a
kontrolou účtu jsem zjistil, že samozřejmě žádná platba na kartu neodešla.
Počkal jsem do 27. února a když ani ten den večer platba neodešla, zaplatil
jsem ji manuálně, jak mě o to žádali v dopise. Další den, 28. února jsem
zjistil, že odešla moje platba a zároveň platba prostřednictvím Direct Debit.
Dostal jsem záchvat tropického šílenství. Konto v bance bylo totálně
vybrané. Druhý den měl odejít nájem a taky jsem měl poslat pravidelné peníze
domů do Čech. A na kontě byly čtyři stovky. Volal jsem Customer Service Post
Office karty, ale tam mě řekli, že žádnou mojí platbu nevidí. Samozřejmě,
protože to trvá tři dny, než platba dorazí. Data se sice pohybují rychlostí
světla, ale tři dny jsou pro banku období, kdy vaše peníze stihne ještě
desetkrát otočit, takže si je od vás vlastně bezúročně půjčuje. Co teď ? Musel
jsem jednat rychle. Zrušil jsem trvalý příkaz na nájem a pro jistotu jeho
zrušení ještě telefonicky v bance ověřil. Miroslav zavolal Jitce, že si má
nájem za tenhle měsíc vzít z jeho účtu. Z Euláliina českého účtu jsem
převedl potřebné peníze na svůj český účet a znovu jsem zavedl trvalý příkaz na
nájem od dubna. Zaplaťpánbůh za Internet. Jo a když jsem se na Customer Service
Post Office rozčiloval, kvůli tomu, že mi napsali, že mám první platbu provést
manuálně a pak si ji strhli sami, tak mi ta osůbka řekla, že nechápe, jak to,
že jsem vůbec nějaký takový dopis obdržel. Mám ho tady schovaný v deskách
a je to tam černé na bílém. Sranda, co ?
Takže pokud máte
cuky podlehnout masivní reklamě a pořídit si kreditku Post Office, nedělejte
to. Radím vám dobře.
Zbytek týdne proběhl
už bez pohrom a v pátek vyvrcholil úžasnou událostí. Chris mi potvrdil
moji červnovou dovolenou a tak jsme v pátek večer s Eulálií sedli a
objednali dovolenou. Je to tak ! Po třech letech boje o přežití si konečně
vyrazíme na exotickou dovču a budeme se válet na pláži a živit se kokosama. A
kam že to vlastně jedeme ? Zkuste hádat. Ale stejně to neuhodnete. Ne, není to
Malajsie, ani Thajsko, ani Indonésie, ani Srí Lanka. Ani Maledivy. Ne, to
neuhodnete. Tramtadadá, vážení přátelé, Horymír a Eulálie 16.června 2007 letí
na dva týdny na .... Jamajku !!! Fakt, nekecám. Našel jsem to na Expedia.co.uk.
Hotel, letenky a transfery, dva lidi, na dva týdny, to celé sakumprásk z jednoho
portálu. To vůbec není špatné. Už je to zabukované . Na LonelyPlanet.com
objednám průvodce, abychom měli ty dva týdny co dělat. Na místě si pronajmeme
nějakou levnou šunku na čtyřech kolech a budeme prozkoumávat tenhle karibský
klenot. Už se nemůžeme dočkat a škrtáme dni v kalendáři. Ještě jsme ani
jeden v Karibiku nebyli a tak jsme zvědavi, co nás tam čeká. Díky
Miroslavovi máme digitální foťák, takže už teď se můžete těšit na zvláštní,
jamajské vydání BonzBlogu. Tím pro dnešek končím, Tvá Máňa.
Horymírův film týdne
The Sixth Sense (Šestý smysl),
režie: M. Night Shyamalan
Bruce Willis je můj
miláček. Ať se objevil v čemkoliv, byl naprosto jedinečný. Líbil se mi
dokonce v Color of Night, kterou všichni
odsoudili jako jeho nejhorší film. Měl jsem tu čest poznat ho osobně a asi
proto jsem neobjektivní. The Sixth Sense je první film indického geniálního
režiséra (třeba taky Signs nebo Village), který ho přes noc proslavil. Vypráví
příběh špičkového dětského psychologa, který se snaží pomoci malému chlapci
s velice zvláštním psychickým problémem. Malý Cole, hraje ho talentovaný
Haley Joel Osment, vidí mrtvé lidi. Dr. Crow představovaný právě Brucem
Willisem postupně naučí svého pacienta tuhle schopnost zvládnout, aby nakonec
sám dospěl k velice zajímavému a opravdu nečekanému poznání. Film
v je v britských videopůjčovnách k dostání na DVD i s českým
dabingem, tak neváhejte.
What Women Want (Po čem ženy touží), režie: Nancy Meyers
Tohle je fakt
bonbónek na páteční večer po dlouhém a vyčerpávajícím pracovním týdnu. Příběh
typického „borce", který klátí všechno, co potká, a v práci je největší bůh,
a jemuž se přihodí velmi zvláštní věc. Po nehodě v koupelně, jíž se kromě
něj zúčastní ještě zapnutý fén a vana plná vody, začne slyšet to, co si ženy
okolo něj myslí. Po překonání počátečního šoku, kdy zjistí, že vlastně svět
okolo něj je úplně o něčem jiném, než si doposud myslel, se naučí novou
vlastnost využívat ve svůj prospěch, aby to z něj nakonec udělalo lepšího
člověka a pomohlo mu to najít opravdovou lásku. To celé zasazené do
atraktivních kulis reklamního byznysu. V hlavní roli Mel Gibson a naprosto
úžasná Holly Huntová. Tuhle babu fakt žeru. Pokud patříte mezi fanoušky knihy
Olivera Toscaniho, Reklama je navoněná zdechlina, budete se u tohodle filmu
bavit ještě víc.
Horymírův trapný vtip týdne
Tentokrát jsem ho
musel nechal v angličtině, protože se opravdu nedá přeložit:
Man comes to see a
vet with his dog. „Doctor, my dog is deaf". „OK, let´s look at it", says a vet
a takes a dog in his arms. He starts to examine him and after a while he says:
„Well, I have to put him down." „Why ? Because he is deaf ?", asks scared
owner. „No, because he is bloody heavy.", says a vet.
Pro ty, kteří to
nepochopili. Jedna nápověda: to put a dog down znamená položit psa, ale také
nechat psa utratit.
Dobrý, ne ?
Euláliina hláška týdne
„Horymírku, prosím,
postav mi oči."
Požádala dnes dopoledne Eulálie, když seděla na gauči a pozorovala, jak
píšu dnešní BonzBlog. Až, když jsem přistoupil k ní, abych jí tedy ty oči
postavil, vyšlo najevo, že měla na mysli fotografii, která ležela spadlá na
poličce nad televizí. Fotka zobrazuje detailní záběr obličeje saharského
Tuaréga zahaleného do turbanu a celému obrázku dominují velké a hluboké oči.
 Tento článek je v sekci: Články - Seriály a
kategorii: Horymírův BonzBlog
Related Items:
|