Zdravíčko, lidičky.
Tak máme Apríl. Koukal jsem na jedny české automobilové stránky a viděl jsem
tam fotky nádherného kupé na bázi Škody Superb. Vypadalo fakt libově. Mám totiž
pro kupé tohoto stylu slabost (BMW šestkové řady, starý dobrý Peugeot 406 Coupé
a další mi vždycky zrychlí tep). Bohužel, mé nadšení opadlo, když jsem si
přečetl datum, kdy byl článek publikován. Ach jo. Už jsem si představoval
Eulálii, jak nonšalantně vysedá z našeho zbrusu nového tmavomodrého
bouráku a vono prdlajs. Von je dneska totiž Apríl. K tomu se přidala
ječící Eulálie, která mi ukazovala neexistující odporný hmyz plížící se přítmím
naší nablýskané kuchyně. Samozřejmě jsem jí na to skočil, i když moc dobře vím,
že tato zvířátka, byť sebeodpornější, nechávají Eulálii naprosto chladnou. No a
protože já jsem šílenec, ne blázen, šílenec, pozor, to je rozdíl, můžete být
klidní, v dnešním BonzBlogu žádný Apríl nebude. Všechno je to seriózní
šedá realita posledního týdne. Bylo toho hodně, co se přihodilo, tak to vezmeme
hezky popořádku.
Jestli si
pamatujete, vyhlásil jsem minulý týden soutěž o jména pro naše malá vnoučátka,
která se právě přistěhovala do Londýna. Odezva byla potěšující a máme výherce.
Šťastný výherce je už nyní znám a jména byla vybrána. Chvilka napětí.... A
vítězem se stává čtenář používající uživatelské jméno „petr petr", který, kromě
mnoha jiných velmi přitažlivých jmen, navrhl také: Aurélie a Felix.
Z čehož vyplývá, že petr petr má právo vybrat si nyní svou cenu. Jak jsem
slíbil, tak činím.
Milý petře petře tímto Ti veřejně a upřímně děkuji za Tvůj nápad a Tvé svolení
s jeho použitím v mém BonzBlogu.
Aurélie a Felix.
Hmmm. Stará latinská jména. Aurélie znamená „zlatá" a bylo to velmi časté jméno
ve starém Římě. Například matka Gaia Julia Caesara se jmenovala Aurélie. No a
Felix ? Znamená „šťastný". Velmi častý přídomek ve jménech mnoha římských
císařů. Třeba Lucius Cornelius Sulla Felix. Zajímavá historická postava, která mě
nikdy nepřestala fascinovat. Chcete vědět víc ? Přečtěte si knihu nazvanou
Fortune´s Favourites od Colleen McCullough. Nemám nejmenší tušení, jak se tato
kniha jmenuje v češtině a jsem líný to hledat, ale pravděpodobně nějak
jako Milenci štěstěny nebo tak nějak. Vřele doporučuji. No a když už budete u
toho, přečtěte si celou sérii nazvanou Masters of Rome. Dozvíte se mnoho
zajímavého, o čem jste třeba neměli ani páru. Mimochodem, Aurélie a Felix se
mají dobře. Už se rozkoukali ve Walthamstow a Leytonu i jinde a Felix nastupuje
v pondělí do práce. Aurélie pořád hledá a zcela určitě brzy najde. Zatím
se jim tady líbí a optimismus je dosud neopustil. Každopádně držíme palce a
těšíme se na další dobré zprávy.
Včera, tedy
v sobotu, jsme všichni, tedy Eulálie, já, Miroslav a Světlana, která spala
u nás, teda spíš u Miroslava, vstávali ve čtyři ráno a před pátou už jsme
všichni seděli v Miroslavově autě a uháněli směr Londýn. Smyslem výletu
bylo jednak vysadit Světlanu na Victoria Coach Station a druhak přestěhovat
Koru a Jamese Bonda z househaru ve Willesdenu do roztomilého podnájmu u
jedné sochařky v Brightonu. Pojali jsme to jako výlet k moři a bylo
to fajn. Kora i James byli sbalení, ale těch věcí bylo trochu moc, takže jsme
se museli jednou otočit. Nejdřív jsme naložili půlku krámů a Koru a vydali se
směr Brighton. Nebo teda spíš malá vesnička vedle Brightonu. Saltdean nebo tak
nějak. Domeček mají děcka moc pěkný a k výhledu na moře chybí jen
malinkatý kousíček. V nádherném a klidném prostředí plném křiku racků a
šumění mořského příboje. Zpátky do Londýna pro druhou rundu se vraceli pouze
Miroslav s Korou a my s Eulálií jsme zůstali v Brightonu.
Zatímco Miroslav pronikal do zákoutí ďábelské osobnosti mé satelitní navigace,
my s Eulálií jsme se vrhli do víru turistického ruchu tohoto přímořského
letoviska. Moře, pláž, Brighton Pier a útulné kavárničky. Brouzdali jsme poryvy
mořské brízy a pořád jsme něco jedli. Ať už to byl párek v rohlíku nebo
cukrová vata nebo hranolky a nebo zmrzlina, užívali jsme si sobotního
odpoledne, jak jen to šlo. Když nám bylo zima schovali jsme se v jedné
kavárně a dali si kapučíno a čaj a nakonec jsme si zašli i do brightonského
akvária. Je to, prý, nejstarší akvárium na světě a je moc pěkné. Kromě žraloků,
rejnoků a chobotnic jsme viděli i kapry a svezli se ponorkou. Sice jenom
virtuální, ale to nevadilo. Po pěti a půl hodinách jsme se opět šťastně
shledali s Miroslavem, Korou a Jamesem. Děcka nás pozvali na večeři do
plážové restaurace a okolo osmé hodiny jsme vyrazili na 275 mil dlouhou cestu zpět
domů. Kromě brightonské epizody jsem to všechno odřídil já. Spolu
s Miroslavem jsme včera najeli přes 730 mil. Vyráželi jsme před
pátou ráno a vrátili se lehce před půlnocí. Byla to makačka, ale zase na druhou
stranu, kdy jsme byli naposledy u moře, že ?
No a jinak ? Jinak
jsem celý pracovní týden strávil v Rugby na školení. Coton House, školící
zařízení Royal Mail Group je příjemný hotel uprostřed polí a luk, kde naprosto
skvěle vaří a televize na pokojích nemají AV vstup, takže Playstation, kterou
jste si přivezli, je vám úplně na H. Stýskalo se mi po Eulálii, ale jinak to
bylo moc fajn. Za prvé jsem nechtěl věřit tomu, kolik opravdu užitečných a
zajímavých věcí jsem se dozvěděl a za druhé strávit celých pět pracovních dnů
ve společnosti inteligentních, příjemných a inspirativních lidí byla moc
příjemná a vítaná změna. Příští dva týdny okolo Velikonoc mě čeká výzkum a
práce na zadaných úkolech v depu ve Stoke a přiznám se, že se mi tam
zpátky nechce ani trochu. Jak to bude všechno probíhat je pro mě zatím
tajemstvím. Nemá cenu vám vykládat den po dni, co se dělo v učebně Coton
House, ale hodně jsme se nasmáli a celkem dost toho, co bylo řečeno, zůstalo
hluboko usazené v mém mozku. Trošku jsem přednášející mátl tím, že jsem si
vůbec nedělal poznámky, ale když jsem dokázal, že stále vím, o čem je řeč a
jsem schopen udržet krok, akceptovali to jako rys mé osobnosti. No a když jsem
na otázku: „Co to znamená, když někdo při prezentaci používá červenou barvu ?",
odpověděl, že se pravděpodobně jedná o komunistu, stal jsem se plnohodnotnou
součástí týmu. Je to tak, život dostal zajímavé obrátky a jestli ze mě nakonec
bude manažer a nebo skončím ve Stoku zpátky za volantem a 10.000 liber, které
toto školení firmu stojí, skončí na smetišti, je otázka dalšího vývoje.
Každopádně budete první, kdo se to dozví.
Tak nashle za
týden.
Horymírova diskotéka
Zase opera. Eeeeee.
Slyším některé z vás. Nezoufejte, i tuhle operu většina z vás zná, i když
jste o ní třeba nikdy neslyšeli. Lazebník sevillský (Il barbiere di Siviglia) od skladatele jménem Gioacchino Rossini.
Tenhle maník napsal přes 30 oper a kromě Lazebníka určitě znáte třeba i Viléma
Tella. Schválně, kolik z vás má předehru z Viléma Tella jako melodii
na mobilu? Hmm ? Pochlubte se. Ale
zpátky k Lazebníku sevillskému. Znáte tu árii, ve které se zpívá: „Figaro,
Figaro, Figaro, Figaróóóó .....atd. ? Mnoho lidí je schopno prohlásit, že se
jedná o árii z Mozartovy Figarovy svatby. Tak to, bohužel, není pravda.
Jde totiž o skladbu nazvanou Largo al factotum a jedná se o árii jedné
z ústředních postav Lazebníka. Mimochodem jedná se právě o holiče jménem
Figaro. O čem to je ? Mladý hrabě je zamilován do mladé dívky, která byla
provdána za staršího chlápka. Hrabě je bohatý, ale nechce, aby ho dívka
milovala kvůli penězům a balí ji v převlečení za někoho jiného. Když už je
z toho všeho na prášky, zavolá na pomoc Figara, který mu kdysi věrně
sloužil, aby mu pomohl milovanou dívku získat. Rozjede se celá série komických
momentů spojených s převleky a děláním blbce z nevinného člověka,
který se dopustil pouze toho, že se oženil s babou, kterou chce někdo
jiný. Všechno nakonec dobře dopadne. Hrabě dostane babu, která je z něj
úplně hotová, i když netuší, jak moc je v balíku, a bývalý manžel dostane
odškodné v podobě věna své bývalé manželky, což je rozhodně lepší, než
snášet výlevy hysterické ženské, která ho nenávidí, za to, že je starý a slíbil
jejímu otci, že se o ní postará. No a Figaro s tučnou odměnou vyrazí do
ulic dál úspěšně klátit veselé paničky sevillské. Za pozornost stojí hodně
skladeb z této opery, ale dvě jsou naprosto jedinečné. Jednak předehra
k prvnímu dějství a druhak již zmíněné Largo al factotum. Slyšeli jste je
určitě obě minimálně jednou v životě. Chytlavá melodie předehry byla
stokrát použita všude, kde to bylo jen trochu možné. Máte rádi Bugs Bunnyho a
Daffyho Ducka, pokud ano, tak jste je určitě slyšeli tuhle melodií hrát na
piána, zatímco se snažili jeden druhého sprovodit ze světa nějakým velmi
bolestivým způsobem. A „Figaro, Figaro, Figaro, Figaróóóó´....." Znáte určitě
taky. Tak šup na Internet nebo do knihovny a ať jste zas o něco chytřejší.
Horymírův trapný vtip týdne
Dvoje čipsy jdou po silnici a najednou vedle nich zastaví auto.
„Nechcete svézt ?", ptá se řidič.
„Ne dík, my jsme totiž Walkers", odvětí čipsy.
Dobrý, ne ? Pokud jste to nepochopili, tak se koukněte nejdřív sem a
potom sem.
Euláliina hláška týdne
Bohužel, jsem tento týden strávil s Eulálií velmi málo času a ve
chvílích, kdy jsme byli spolu jsme doháněli všechno, co jsme za ten týden
zameškali. Věci, které přitom dohánění Eulálie říkala byly moc fajn, ale přeci
jenom na tyhle stránky se moc nehodí.
Kecá ! (poznámka Eulálie).
Vidíte ? A máme hlášku týdne.
Horymír.