|
Tento způsob Safari…
Polštář, rampouch, krb, borůvka. Víte, co mají všechna tato slova společného? Ve slovenštině znějí úplně jinak než v češtině. Jejich zdaleka nejpodstatnějším rysem je ale to, že je všechny bezpečně znám a tvoří tak pevný základ mé slovenské jazykové hrdosti. Tedy tvořily. Atramen, maškrta a žubrienka mi ho zase vzaly. Tolik k úvodu, přesněji k negativnímu vlivu mezinárodního složení účastníků výletů Light2Lift (L2L) na mé jazykové sebevědomí.
Na srazovou stanici London-Euston tentokrát dorazilo jen šestnáct neohrožených turistů, což dávám na vrub předpovědi počasí, ve které bylo poněkud více kapek nežli obvykle. Bez ohledu na předpověď jsme vyrazili ze sluncem zalitého Londýna do Woburnu, kde se nachází známé safari. Na rozdíl od běžných, tuctových návštěvníků jsme se ale o safari zajímali výhradně přes vnější stranu plotu, protože platit 15 liber za vstup se nikomu nechtělo. Turistická trasa, kterou jsme se vydali, vedla místy po obvodu safari, takže jsme o moc nepřišli. Naopak jsme mohli vidět stejné věci jako platící diváci a to navíc z nadhledu. Zvláště komická situace nastala u slona. Zatímco u klokanů, z nichž byl i jeden bílý, se procházela maminka s kočárkem a celé to připomínalo klasické ZOO, u slona se pěšky neprocházel vůbec nikdo a všichni stáli. Přesněji tam návštěvníci, sedící ve svých autech, utvořili dopravní zácpu. Tento způsob safari se mi jevil býti poněkud britským. „Britové jezdí auty už i v ZOO, to český turistický národ…“ S těmi to národně hrdými myšlenkami jsem se rozhlédl po naší skupině a národně sebekriticky dokončil myšlenku. „Spí v Londýně“. Šestnáct statečných Čechů, z nichž dvě byly Polky a jeden Slovák, bylo spíše symbolickým gestem nežli přesvědčivým důkazem o turistické povaze národa.
Podle britské předpovědi se navíc dalo do deště, takže jsme i správně britsky zmokli. I když toho dne pršelo ještě několikrát, jednalo se naštěstí vždy jen o přeháňky a nikoliv o nepřetržitý liják. Když se znovu udělal nádherně slunečný den, byli jsme v nefalšovaném lese, kapky rosy zářily co by démanty, ptáčci zpívali a idylickou chvíli božského klidu tak narušoval pouze Jakub svým křikem, že jdeme blbě. Když jsme se vrátili a shromáždili, upozornil nás na vzácnou endemickou rostlinu (pampelišku), která se vyskytuje pouze tam, kde právě stojí. Po pěti minutách chůze správnou cestou jsme došli k dalšímu významnému bodu, kde velitel zjistil, že vlivem záludné zákrutnosti cest jdeme opět blbě. Vrátili jsme se na původní cestu a za chvíli opět uviděli safari. Tenkrát byli za plotem vlci a medvědi, kteří zde nebyli od aut návštěvníků odděleni žádným plotem. Přestal jsem se vyvyšovat nad Brity a konečně pochopil význam cedule u vjezdu do safari – „Nejsme zodpovědní za škodu na vozidlech, kterou v parku utržíte“.
Za chvíli jsem došli k další zajímavé ceduli „Chodcům vstup zakázán“, kterou jsme pochopitelně ignorovali. Za pár chvil se u prvních členů naší výpravy zastavilo auto správce safari. Zastavil jsem se raději také, abych mohl případně informovat pozůstalé. Naštěstí to nebylo potřeba, protože i přes tu ceduli tam vedla oficiální turistická pěšina, takže nás správce pouze nasměroval na další cestu. Dostali jsme se až k bráně, kde se nám dostalo vysvětlení, že dále jít můžeme, ale jen po jedné cestě, protože ostatní jsou placené. Drželi jsme se této rady a za odměnu u nás podruhé zastavilo auto správce, aby nás podruhé nasměroval.
Bez dalších problémů a rušení správcem jsme došli do vesničky, kde jsme navštívili zaslouženou hospodu. Závěrečných pár kilometrů jsme snad i díky neustálým přeháňkám zvládli mnohem rychleji než bylo v plánu a stihli i dřívější vlak.
Co dodat. Sobota, kdy poprchává zrovna nesvádí k prchání z Londýna. I přesto si dovolím tvrdit, že je dobré přemoci svou lenost a moci pak na konci příjemně stráveného dne zvolat již tradiční „Jakube, Evo, Díky…“
Martin Bobek
P.S. Pokud nevíte, co je „atramen, maškrta nebo žubrienka“, přijďte příště. Má slovenská jazyková hrdost, která je teď o tři kapky pevnější, vám to ráda vysvětlí.
Odkazy: www.woburnsafari.co.uk
Light2Lift
{zoomcat catid=107}
 Tento článek je v sekci: Články - Seriály a
kategorii: Vaše příběhy z Anglie
Related Items:
|