|
VIVA(deni z predstav v) ENGLAND - part 2nd |
|
|
|
Tuesday, 19 June 2007 |
 Na uvod bych Vam vsem rad podekoval za podporu a krasna slova, ktera mne nejen potesila a dodala mi odvahu pokracovat, ale prinutil jsem se premyslet trochu obsirneji, vicekapitoloveji, nez jsem puvodne zamyslel. Nebudu to dale protahovat a vratim nas zpet do dob pred rokem.
Ehm … mam jeste jednu povinnost vuci sobe na zacatek… Musim uvest jmeno sve pritelkyne. Jmenuje se Radka. Svymi rodici je mimo jine i nazyvana Radu a mne se to natolik libi, ze to pouzivam take. Nicmene jsem si vsiml, ze v prvni casti jsem ji oznacoval pouze jako “svoji slecnu” a proto ta povinnost prameni z meho vedomi, ze jsem z ni nevedomky udelal pani Columbovou a citil jsem potrebu ji odtajnit :)
A navic mam pro Vas jeste jedno male, pomyslne a presto dulezite “PS 2”. Nasledujici cast, ci dve vcetne teto, bude pro nas takovy ten mezistupen, alias 2. dil v dobre trilogii, i kdyz zamyslim vice nez 3 dily. Budu Vam popisovat prubeh deje a samotne prihody, abyste si mohli udelat uceleny a vkusny obrazek o nasem zivote ve starobyle anglicke vesnicce.
Prvni rano v Anglii bylo slunne a klidne. Pro dva lidi z Ceske republiky puvodem z Brna a Prahy to bylo neco uplne noveho, krasneho. S predzvesti lepsich dnu a plni optimismu jsme vstali a vydali se do koupelny. Pote jsme se oblekli a sli cekat ven na Dusana a Silviu, kteri nam noc pred tim prislibili, ze nam ukazi okoli a potrebne obchody. Jejich nedocenitelnou vyhodou bylo vozidlo, kterym disponovali a ja predpokladam za nezbytne v mistech, kde jezdi autobusy v dubnu, v utery a 29. unora. Bohuzel nase viska spadala do techto casti Anglie, kde autobusove spoje takto funguji. Prijeli a my jsme nasedli do cerneho BMW a vyrazili jsme na poznavaci vylet okoli. Jedinym stestim pro nas byl mestys o 25 tis. lidech ve vzdalenosti asi 2 mili od mista naseho noveho “domova”. Tyto uvozovky jsem udelal zamerne, protoze domov je misto plne lasky, lidi, ktere mate radi, kde se citite dobre a to misto nesplnovalo vyse uvedene zminky ani vzdalene.V prubehu dne nas nasi pruvodci predbezne seznamili s pracovni naplni dne nasledujiciho. Byli jsme provedeni po obchodech, byly nam poskytnuty potrebne informace o zivote v Anglii, o Anglicanech a byli jsme odvezeni zpet. Rozloucili jsme se s tim, ze se vsichni shledame druhy den rano v 9 hodin. Byl to bezprostredne plnohodnoty, potrebny a uklidnujici den. Temto dvema lidem patri nas veliky DIK :-)Druhe rano, pracovni den, jsme se setkali v predem domluvenou dobu a bylo nam vysvetleno, ze nejprve budeme pripravovat restauraci i kuchyni pro poledni provoz. V praxi to pro nas znamenalo, ze jsme rano luxovali (pozn. v anglickych restauracich je bezne mit na podlaze polozeny koberec), lestili stoly, parapety, bar, zazemi, zametali, mopovali, pripadne sklizeli spinave nadobi a sklenice z predesleho dne a take, ovsem tuto chutovku jsem si ponechal specialne pro sebe, myti zachodku a muzu Vam rict, ze nekdy se v obsahu misy nejenom nachazely nejake zbytecky alkoholu bridila, ktery neumi pit, ale take malem moje. Nicmene tato ranni aktivita nam zabirala asi 1 - 2 hod. Bylo to primo umerne navstevnosti lidi z predchoziho dne. Pote nasledovala snidanova prestavka 30 minut, po ktere jsme prichazeli na 12. hodinu poledni. Po prvni prestavce jsme dostali na vyber. Nabidka spocivala ve dvou pracovnich cinnostech – pomoc v kuchyni a servis restaurace. Po blizsim prozkoumani terenu pri rannim cleaningu bylo vicemene rozhodnuto. Nicmene jiz jsem zminoval v prvnim dile, ze ten dum je opravdu stary, stropy jsou nizke, a pro nasi velkou radost plne tramu. Radu, moje mala holcicka, je o neco vyssi nezli ja, a proto me pozadala, zdali bych tu cisnicinu mohl zastupovat ja. Musim se Vam priznat, ze jsem z toho moc velkou radost nemel, protoze z predchozich zivotnich zkusenosti vim, ze prace v kuchyni neni zadny med. Nakonec jsem souhlasil a samozrejme jsem ji pomahal vzdy, kdyz jsem mel volny moment. A je nutno podotknout, ze i ja jsem se musel hlidat na restauraci a pred kazdym tramem jsem vzdy vyvracel hlavu do stran, abych si, jak rika Radu a mne se to moc libi, “nerozcisl lebku”. Nejednou jsme, ja i Radu, zapomneli na nejaky tmave nabarveny kus dreva na strope a primy stret s timto predmetem nebyl nic prijemneho. Uplne slysim ty tlumene rany… Brrrr. :-DZvlastni mi prijde, ze si nemuzu vzpomenout na prubeh prvni smeny. Predpokladam, ze to bylo velice nervozni poledne, ale vim, ze nam byla poskytovana pomoc, kdyz jsme si nevedeli rady v podobe nasi nove slovensky mluvici kolegyne Silvie. Mimochodem ta nam pomahala hodne casto a po celou dobu naseho pobytu na tomto miste, protoze ty dve postarsi damy, spise mi pripominaly macechy z nejakeho beckoveho hororu, si zvykly jednoduse na snazsi zpusob komunikace s nami, a to prostrednictvim Silvie, coz pro nas rozvoj anglicke reci bylo naprosto nevyhovujici. Po poledni smene, kdy jsme koncivali v cca 2.30 a pozdeji nam byl podan obed. Sice Vam nenapisi co to bylo, ale moje jedina vzpominka je vystihujici a trefna: neosolene!!! Na prvni jidlo jsem spotreboval nejspis cely obsah solnicky, abych mel pocit, ze je to alespon trochu pozivatelne :-) Taky mi prijde trochu komicke, ze mi bylo nekolikrat sdelovano, ze sul neni pro mne dobra. Toto mi rikala moje sefova Susan a za chvili se doctete proc mi prislo srandovni tohle slyset od osoby, ktera nevidela ani prebal knizky o zdravi v knihkupectvi a delala vsechno pro to, aby si zkratila svuj zivot na co nejmin. Po nekolikahodinove prestavce jsme se opet objevili na scene, tentokrate vsak vecerni smeny, a to v 18.30 do 22.00 a vice hod. podle potreby a lidi. Take jsme museli vse poklizet po celem dni v kuchyni a pripravovat ji na den druhy. Velice unavne a vycerpavajici takto pracovat 6 dni v tydnu. Byla to pro nas takova anglicka vojna, i kdyz si myslim, ze to byla uzitecna, nezapomenutelna zkusenost.Osobou c. 1 byla Susan. Ta pracovala v kuchyni – kucharka - a dalo by se rici, ze pred okolim vystupovala jako boss, coz byla i pro nas a veskere detaily a zadosti jsme resili s ni.Druhou osubkou je bezpochyby Jean. Matka rodu. 83-leta zena, ktera byla opravdovou sedou eminenci teto spelunky. Kyprila vice elanem nez jeji dcera Susan a stala se moji nocni murou po cely pobyt, protoze neustale byla pritomna na temer kazde smene a pekne mi to zprijemnovala vedlejsimi cinnostimi – cisteni krbu, obrazu, ruznych medenych predmetu, sklady atd. Jeji stolecek byl nejblize baru odkud mela vyborny vyhled ke kase a kontrolovala temer vse. Jeji den off byl ctvrtek a tim padem pro mne se staval ctvrtek svatecnim dnem. A take jsme se casem dozvedeli, ze zila se svym bohatym manzelem v jizni Africe, kde ji bylo k dispozici par otroku. Bylo prijemne ji slyset, kdyz potrebovala uklidit stolecek od reklamnich letaku z rannich novin: “Martin, rubbish!”. Tim asi zacinala a koncila nase krasna zdvorilostni inteligentni konverzace dvou dospelych lidi odlisnych narodnosti.Samozrejme nesmim opomenout zbytek posadky, coz byla Silvia – barmanka, Natalie – dcera Susan, ktera byla take kuchtickou a take vzdy usmevava, optimisticka kuchticka Nicci.Dny plynuly a s nimi jsme se zacali i rozkoukavat a vsimat si detailu. Po par nocnich smenach, kdy jsme koncivali mnohem pozdeji, nezli nase sefova Susan, jsme si museli vsimnout oku neujdoucimu faktu, ze sefova popiji alkohol vice nez je zdravo. Po prvnim tydnu naseho pobytu jsme ji kazdodenne po poledni smene videli se sklenkou vina. A nebylo toho mene, spise litrove.
Tento článek je v sekci: Články - Seriály a
kategorii: Your stories
Related Items:
|
|
Articles-News 
Subscribe to this comment's feed