Čtvrtý díl migranta Horymíra (píše J.Uher):Pondělí 2.srpna, náš první pracovní den ve Velké Británii, mělo být ve znamení takzvaného orientačního školení, které bylo součástí balíčku služeb, jenž jsem si od agentury koupil. Měli jsme být ráno v 9.00 na tom samém místě, kde nás v sobotu vyzvedli, tedy u výstupu z metra na Walthamstow Central směrem k parkovišti.
Pondělí 2.srpna, náš první pracovní den ve Velké Británii, mělo být ve znamení takzvaného orientačního školení, které bylo součástí balíčku služeb, jenž jsem si od ag. CZECHIA koupil. Měli jsme být ráno v 9.00 na tom samém místě, kde nás v sobotu vyzvedli, tedy u výstupu z metra na Walthamstow Central směrem k parkovišti. Ve chvíli, kdy jsme s Eulálií dorazili, tedy lehce před devátou, postával na parkovišti už docela slušný hlouček lidí. Slyšeli jsme češtinu, slovenštinu a místy i polštinu, ale ti Poláci k nám asi nepatřili. Nevím, dneska se už moc nepamatuji. Rozhlížel jsem se po našich spoluemigrantech a rozeznával jednotlivé skupiny. Většinou děcka okolo dvacítky, zase kluci a holky mixovaní napůl, ale i pár mužů tak mezi čtyřicítkou a padesátkou. Co se týká jednotlivých emigrantských typů, byli tam jak drsňáci typu „tak jsem tady a teď vám to natřu a absolutně nic mě nerozhází“, byli tam naivky s výrazem „hlavně aby se mi nerozmazal mejkap“, byli tam i nerváci typu „bože, kam jsem to zase vlez a snad to zvládnu“ a no pak tam bylo hodně takových těch flegmatiků „nemáte někdo ňáký hulení ?“. Pestrá směsice lidí, kteří našli v sobě dostatek odvahy, aby se prostě ráno zvedli a přestěhovali se na druhý konec Evropy. Mohli mít tisíc různých důvodů, proč byli právě tehdy právě tam. Jednu věc však měli úplně všichni společnou. Zasloužili obdiv za ten první a asi nejtěžší krok, obdiv za vůli převrátit svůj dosavadní život vzhůru nohama a ať už utíkali před čímkoli nebo směřovali kamkoli, zaplatili ag. CZECHIA nemalou částku, za kterou si přeci jenom zasloužili trochu lepší zacházení, než jakého se jim dostalo a mělo v budoucnu dostávat.
Zástupce ag. CZECHIA dorazil s hodinovým zpožděním. Takzvaná akademická čtvrthodinka získala nového sourozence v podobě agenturní hodinky. Pan zástupce vypadal, jako by byl po dvoudenním flámu a nebo si ráno trošku zahulil. Rozcuchaný, neupravený s nepřítomným výrazem na tváři, který ani plně nevnímal, když se tam do něj pár lidí pustilo, co že si to jako myslí, přijít takhle pozdě. Ale zase na druhou stranu lepší pozdě než nikdy. Ostatně nemůžete přece za nějakých hloupých dvacet tisíc očekávat sametem vyloženou limuzínu a lokaje se šampaňským. Že ? Když se pan zástupce zorientoval, skupina se rozdělila na dvě části: dělníky a studenty. Tedy ty, kteří přijeli do Británie studovat a ty, kteří přijeli pracovat. Studenti odkráčeli se slečnou zástupkyní ag. CZECHIA kamsi do pryč a dělníci, včetně nás dvou, se vydali houfem za panem zástupcem směrem ke kancelářím ag. CZECHIA v Alpha Business Centre, celkem zajímavém a ne úplně nevábném kancelářském centru. No, i když postavit ve Walthamstow dům, který bude vypadat lépe než okolní zástavba zas moc kreativního úsilí nevyžaduje. Po necelých dvaceti minutách chůze jsme byli na místě. Prošli jsme recepcí, která slouží všem firmám, které si v centru pronajímají kanceláře a vystoupali jsme po schodech do prvního patra, kde pan zástupce zjistil, že zapomněl doma klíče. A tak jsme si sedli do pohodlných křesel na plošině u schodiště a trpělivě jsme čekali další zhruba půlhodinu, než se pan zástupce vrátil s klíči.
Během čekání jsme zjistili, že u schodiště postává i človíček, kterého jsme předtím ve skupině neviděli. Dali jsme se do řeči a zjistili jsme, že je to také klient ag. CZECHIA, který je tady už více než měsíc a že čeká, až přijde někdo z agentury, aby mu umožnil okopírovat si nějaké papíry a pustil ho také na Internet. Tak jsme z něho začali tahat rozumy. Stálou práci prý nemá a nemůže sehnat, anglicky umí celkem obstojně a chce prý vypadnout z Londýna na venkov, protože tam ještě nějaká práce je, kdežto v Londýně už není nic. Hm. Optimistický začátek prvního pracovního dne ve Velké Británii. Pan zástupce konečně dorazil a naše skupina se přesunula do jakési učebny. Šlo vlastně o velkou místnost s počítači připojenými na Internet, které sloužily klientům ag. CZECHIA 7 dnů v týdnu kromě pondělka. Zde jste si mohli kdykoli během týdne napsat životopis, brouzdat po inzerátech a nabídkách práce a nebo poslat domů fotky. Další a celkem příjemná a užitečná součást balíčku služeb. Sesedli jsme se do půlkruhu okolo „katedry“ – kancelářského stolu s bílou psací deskou na stěně za ním. Bylo nás tam sedm dělníků a pan zástupce. Eulálie, já, jeden slovenský veterinář s kamarádem, nějaký mladý kluk z Čech a dva asi tak čtyřicátníci z východního Slovenska. A pak to začalo.
Pan zástupce nás přivítal ve Velké Británii, představil se a zároveň řekl větu, kterou si pamatuji dodnes v doslovném znění:
„Vím, že jste v posledních dvou dnech narazili na pár problémů s ubytováním a dalšími službami a že to určitě chcete řešit, ale já vám s tím nepomůžu, protože já tady končím.“
Aneb ze zlatého fondu ag. CZECHIA. Opět jsme se po sobě s Eulálií podívali. Tohle gesto se pro nás mělo v nejbližší budoucnosti stát velmi častým pohybem. Nicméně show must go on, a tak se naše školení rozjelo. Bílá tabule za katedrou se zaplnila základními pojmy začátku pobytu ve Velké Británii: řidičský průkaz, bankovní účet, registrace na Home Office, National Insurance Number. Přihlásil jsem se a zeptal se pana zástupce, jak je to s námi, protože mně v Praze v agentuře nabídli další službu CZECHIE v podobě vyřízení bankovního účtu. Tato služba stála 50 liber splatných až v Londýně a podepsal jsem předtištěnou objednávku této služby přímo od ag. CZECHIA. Pan zástupce mi na to opáčil, že tuto službu už ag. CZECHIA neposkytuje. To mě trošku nadzdvihlo ze židle a pana zástupce jsem upozornil, že na plnění tohoto závazku ze strany agentury trvám v plném rozsahu. Na to jsem obdržel další perlu v podobě:
„To se mě netýká, to si vyřešte s panem ředitelem, ostatně já tady končím.“
A tak to šlo celý den. Pan zástupce, který měl pedagogické schopnosti jednorukého instruktora kroužku akvaristiky v Domě pionýrů, nám zmateným, často přerývaným a silně nekonzistentním způsobem předával informace, za které jeden každý z nás v místnosti zaplatil desítky tisíc korun. Dost často, když mu někdo položil doplňující otázku, nebyl schopen odpovědět a já osobně jsem se stejně většinou dozvídal to, co jsem před odjezdem zjistil na Internetu. Naše vzájemné pohledy do očí začaly předznamenávat velkou dávku problémů. Eulálie to brala s humorem a dělala si pečlivé poznámky. Já jsem se začal bavit tím, že jsem svými upřesňujícími otázkami zamotával pana zástupce do jeho vlastního, s prominutím, bordelu v faktech. Ano, vím, že to nebylo ani trošku fér vůči ostatním v místnosti, pro které to znamenalo ještě větší zmatek. Ale nezlobte se na mě, já když narazím na něco podobného, tak si prostě nedokážu pomoci. Během přestávek jsme diskutovali s ostatními členy skupiny a dozvídali se neskutečné věci. Jedněm do pokoje crčela voda, jiní neuměli ani slovo anglicky, ale agentura jim řekla, že po příjezdu do Londýna je vyzvedne zástupce agentury a odvede je na stavbu, kde jim ukáže co mají dělat a oni to budou dělat. Slyšeli jsme o slibech, které neměly být splněny, slyšeli jsme o apatii a ignoranci odpovědných osob a v nás začala kypět krev. Během své profesionální kariéry jsem narazil na slušnou řádku vykuků. Viděl jsem tuneláře, kteří kradli milióny po desítkách, viděl jsem borce, kteří dokázali statisíce střadatelů přesvědčit, že vlastní zlatý důl v Africe, a tak mě jeden další zlatokop nemohl rozházet.
Poslední kapkou bylo, když jsem se zeptal, jak nám bude ag. CZECHIA asistovat s nalezením práce, což byla také jedna ze služeb, za kterou jsme zaplatili. Odpověď byla promptní, jasná a lidově řečeno na zabití: Agentura poskytuje služby Job Consultanta, který pomůže napsat životopis, poradí s institucemi, na které se obrátit, zavolá za vás na kontakt z inzerátu, a tak podobně. Ano a ještě maličkost, pan konzultant je momentálně na dovolené a bude tam dva týdny… Pak jsou tady počítače připojené na Internet, fax a telefon, kterým se dovoláte jen na pevnou linku, hovory na mobilní telefony jsou totiž zablokované. A dál ? No pak vás ještě dovedeme do lokálního Job Centre a ukážeme vám, jak se hledá práce. A dál ? Dál už nic, to je všechno. Takže když to sesumarizuji: zaplatili jsme za pomoc s vyřízením dokladů – touto pomocí byla míněna dnešní estráda vedená panem zástupcem, která pro většinu účastníků byla stejně informativní a přínosná jako zpravodajství z celostátního kongresu chovatelů drobné drůbeže. Zaplatili jsme za pomoc s hledáním práce – Job Consultant je nepřítomen a nikdo jej de facto nezastupuje, počítače jsou po většinu dne beznadějně obsazené a lokální Job Centre už jsem si našel během procházky v neděli a po Internetu se do něj dívám už skoro měsíc z Čech. Ubytování – přelidněný squat odporující hned několika platným legislativním normám. A agenturu reprezentuje blábolící lunetik, který vzhledem ke svému brzkému odchodu má motivaci podávat stoprocentní výkon asi tak stejnou, s jakou se profesionální hladovkář chystá na ranní stolici. A tak jsme pana zástupce požádali o telefonní číslo na pana Křižana, ředitele ag. CZECHIA. Oni o něj požádali všichni naši spoludělníci, ale pan zástupce prohlásil, že jenom my s Eulálií máme nějakou šanci něco s panem ředitelem vyřešit.
Tím skončil náš první všední den ve Velké Británii a následující dny začaly slibovat, že naše budoucí příští bude opravdu zajímavé. Když jsme opouštěli Alpha Business Centre, vytočila Eulálie číslo pana ředitele. Pan ředitel souhlasil se schůzkou, navrhl hned příští den ráno a ani se nezeptal, o co nám jde. S pomyšlením, že ráno moudřejší večera jsme se vydali k našemu avantgardnímu příbytku a diskutovali jsme, jak se na pana ředitele zítra ráno přichystat.
Pokračování najdete na pohybech přibližně za týden.
Napsal: Jarda Uher
{moscomment}
