Velký sen mladého ogary z Valašska

Ahoj, jmenuju se Petr (jak originální...), je mi 24 (vypadám na 18) a v následujících řádcích se pokusím popsat mé úmysly na příští rok, které zcela změní můj dosavadní život. Jsem tu nový, tak si nejsem uplně jist, jestli to někdo vůbec bude číst... Vystudoval jsem střední průmyslovou školu strojnickou a následně nato jsem vystřídal několik zaměstnání v rozmanitých odvětvích (konstruktér krytů na bazény, rozvoz balíků u české pošty, spisovatel, pokerový hráč, muzikant, dílenský klempíř, žonglér...) Během těchto zaměstnání a koníčků jsem stihl ještě vystudovat druhou střední školu a získat výuční list coby truhlář. Nejsem úplně blbý (Rubikovku složím do minuty), ale vysokou školu jsem vydržel studovat pouhý jeden den. Zanedlouho tomu bude rok co úspěšně pracuji v největší české zdravotní pojišťovně. Na místní poměry to je celkem pohodová práce, průměrně placená. Před měsícem si mě zavolala šéfová do kanceláře a povídá: „[i]Petře vidím, že jste se rychle zapracoval, s kolektivem si rozumíte, klienti si na vás nestěžují, zkusím zjistit... kdybyste chtěl... můžu vám přidat (plat)[/i]”. Fajn, pomyslím si (nejsem z nejbohatších poměrů, a od mala jsem zvyklý počítat každou korunu). „[i]Taky pro vás mám novou smlouvu,[/i]” pokračuje šéfová, a vnucuje mi dvě áčtverky ať si to přečtu. Doposud jsem měl smlouvu na dobu určitou do konce roku. Přečetl jsem si to, a smlouva to byla vskutku lukrativní. Vypadalo to, že bych konečně mohl začít vydělávat nějaké slušnější peníze, v práci ve které se fyzicky vůbec nenadřu a se super kolektivem. Šéfová měla všechno vymyšlené a pro mě bezvadně nalajnované. Trochu ji překvapilo když jsem ji řekl, že bych potřeboval jeden den, ať si to všechno nechám projít hlavou. Přišel jsem ten den domů z práce a přemýšlel. Je to opravdu to co od života chci? Chci až do smrti zažívat tenhle stereotyp, a podřizovat se nepsaným pravidlům společnosti? Kladl jsem si spoustu takových otázek, a došel jsem k jedinému závěru. [b]Nechci.[/b] Prostě nejsem ten typ člověka co vydrží dlouho sedět na jednom místě. Potřebuju pořád něco objevovat, něco tvořit. Potřebuju žít. Je mi jedno celkem jedno co si společnost myslí, že je správné. Dnešní společnost považuju za zkaženou, bez morálních hodnot. Tákže, můj plán je následující. Zamyslel jsem se, nad tím co vlastně chci. Vím, že je důležité umět si definovat cíle. Můj cíl je: [b]1) Odcestovat do Londýna (3-4/2016) 2) Najít si tam práci (cokoli, klidně budu zametat podlahy :) 3) Přežít tam 4) Na víkendy lítat domů (nemusí to být každý víkend)[/b] Myslíte si, že to je reálné? Když si to teď zpětně pročítám, možná to vyznělo hodně egoisticky, sebestředně, sebejistě. Nerad bych aby to tak vyznělo :) V práci, kde jsem to měl dobře ”rozjeté” jsem řekl, že od nového roku končím, a tu super smlouvu jim nepodepíšu. Šéfová to rozdýchává dodnes, a pravidelně třikrát týdně se mě ptá jestli si to ještě nechci rozmyslet. Obdivuji každého kdo to vydržel a dočetl až sem. Rád bych Vás poprosil o názor, jestli je to reálné popřípadě jestli je tu někdo kdo by věděl o nějakém levném ubytování v Londýně. Něco málo našetřeného mám, ale stejně asi z ceny ubytování mám největší obavy. Obavy z toho, že to finančně neutáhnu. Kdyby měl někdo nějakou nabídku práce, taky uvítám. S američany se v pohodě domluvím, anglánům nerozumím... Ještě by mě zajímalo jak je to s pouličníma umělcema v Londýně? Nevíte někdo jestli je legální stoupnout si s kloboukem na nějaké rušné místo a začít žonglovat nebo na něco hrát a zpívat? Máte s tím někdo zkušenosti? :) Díky moc za přečtení, a ještě víc za případné reakce. Pokud se někdo taky chystáte do Londýna 3-4/2016 z podobných důvodů, nebo pokud by vás napadlo cokoli, klidně mi napište na e-mail: Táto e-mailová adresa je chránená pred spamovacími robotmi. Na jej zobrazenie potrebujete mať nainštalovaný JavaScript. kdyžtak se i na FB můžeme domluvit Zatím čus