Já souhlasím s tím, co zde již bylo řečeno. Prostě to záleží na člověku. Někdo obdivuje to, že se naučí jazyk a vezme se ta odvaha se sbalit a jít žít někam úplně do neznáma a nechat rodinu a přátele doma. Někdo je zvědavý a snaží se naučit se něco od cizince o jeho zemi původu, aby si rozšířil obzory. Naopak pak někdo nadává, jaká jsou přistěhovalci chamraď.
Ale tak to není jen věc anglická, to je věc obecná (budu mluvit za náš západní svět, ten východní navštívený nemám). Jak v USA, tak v UK jsem se setkala s tím samým, a potom když jsem se vrátila do ČR, uvědomila jsem si, že jak s náma občas špatně jednají, my tady s těma cizincema také zrovna nezacházíme jako se vzácnýma hostma. To jsou všechno dle nás zas... skopčáci, pšoni, úkáčka atd. - slyším to denno denně takové xenofobní nadávky. :S
Takže než budeme odsuzovat lidi v jiném státě, zameťme si před vlastním prahem. B)
Musím ale také dodat, že i přes ignorantské a xenofóbní reakce, se ke mně lidé chovali daaaleko lépe, než doma. Tady každý závidí, je protivný, nepřející, neumí se tu nic jiného, než na všechno nadávat, všechno vzdávat a na všechno z vysoka ... To je panečku přístup k životu... :sick: