Kulturní Tip

Tate Modern je známou galerií moderního umění v samém centru Londýna. Protože exponáty jsou tady opravdu rozličné, nepřekvapilo mne, když jsem se dozvěděl, že jedním z nich je i skluzavka pro veřejnost. Ostatně pokud jste tam někdy byli a některou z expozicí shlédli, dáte mi nejspíš za pravdu.....

Tate Modern je známou galerií moderního umění v samém centru Londýna. Protože exponáty jsou tady opravdu rozličné, nepřekvapilo mne, když jsem se dozvěděl, že jedním z nich je i skluzavka pro veřejnost. Ostatně pokud jste tam někdy byli a některou z expozicí shlédli, dáte mi nejspíš za pravdu.
Když jsem tam poslední únorovou neděli zavítal, zjistil jsem, že je to skutečně pravda. Abych ale vysvětlil jak to celé funguje. Na první pohled se jedná o správně nelogický anglický systém. Skluzavky, kterých vede několik z různých pater Tate Modern, jsou zdarma stejně jako většina expozic. Nicméně i když jsou zdarma, musíte si vyzvednout v pokladně lístek. Na něm je vytištěna půl hodina, ve které se můžete jít sklouznout. V praxi to vypadá tak, že si vystojíte frontu na lístek, vyběhnete na příslušnou skluzavku, kde vystojíte další frontu a lístek zase odevzdáte. Za odměnu dostanete deku, sednete si na ni a můžete svištět dolů. Pokud chcete jít na skluzavku s dětmi, musí mít na různé skluzavky určitou minimální výšku (0.9 metru na nejmenší skluzavku). O váhovém limitu jsem se nikde nedočetl, takže pokud nějaký plnoštíhlejší tlouštík skluzavku zašpuntoval, galerie to taktně tají.

Tolik k teorii. Při pohledu na frontu, která se okolo půl druhé utvořila na lístky, jsem si byl téměř jist, že se dnes nesklouznu. Šli jsme se alespoň rezignovaně zklamaní projít po jednotlivých expozicích. Nejsem v žádném případě znalcem umění, ale řada exponátů mi neustále připomínala jeden obrázek, který jsem kdysi dostal emailem. Byl na něm vyfocen muž, který s lupou zaujatě zkoumá požární hlásič. Doprovodný text pak zněl: „Ne všechno v galerii musí být exponáty." Nedejte se ale prosím odradit kulturním barbarem, který pouze nepochopil, že úplně obyčejný pisoár vytržený ze zdi a daný do vitríny pod sklo není obyčejný pisoár pod sklem, ale umění. Některé exponáty jsou opravdu zajímavé a stojí za shlédnutí. Ostatně umění má vyvolávat v lidech emoce a je pouze pochopitelné, že na pisoár reaguje jinak odborník a jinak laik...

Fronta se během prohlídky zkrátila, takže jsme získali lístky na skluzavku ze třetího a nejvyššího pátého patra. Po vystání fronty u skluzavky a vyřešení drobného logistického problému co s věcmi, se začali připravovat na samotný skluz. Upozornění: s batohem do skluzavky nemůžete, takže je buď nechte hlídat někým z vaší skupiny nebo si je odložte dole v šatně. Skluz samotný trval i z nejvyššího patra jen pár desítek sekund a i když se to při pohledu na skluzavku nezdá, nenaberete při skluzu žádnou velkou rychlost. Jediné, co mě překvapilo, bylo to, že to při skluzu drncá asi jako při jízdě vlakem. Osobně si troufám tvrdit, že se jedná o „sport" zcela bezpečný a více adrenalinu si užijete při cestě metrem do galerie než na skluzavce samotné. I tak je to ale nezvyklý zážitek a není nic, proč bych jej nedoporučil. Pokud si to chcete vyzkoušet, máte na to čas do 15. dubna 2007, kdy tato expozice končí.

Více informací: http://www.tate.org.uk/modern/exhibitions/carstenholler

{zoomcat catid=92}