Rozjímání

Myslím, že vidina 50 liber přiměje i nepsavce k psaní, a tak jsem si řekla, že to zkusím také. Ale o čem psát? Toť otázka.

Už to mám. Zkusím odvést řeč od běžných blogů a pojďme se podívat na vztah. Nemám tím na mysli vztah muže a ženy, ale člověka s člověkem, ať je malý, mladý či velký, dospělý či dospívající.

Jak to na Pohybech tak čtu, anebo slyším kolem sebe ,všichni převážně nadávají. Na Angličany, Pákistánce, Indiány, černochy. Poláci nám berou práci... Musela bych vyjmenovat všechny národnosti, které tu žijí.  Nebo nadáváme alespoň na něco.

 Proč jsme tak nervózní, povrchní, agresivní. Je to dobou? Osobností? Ne? Tak tedy čím?

Vždy jsem tvrdila, když někdo řekl: „Němci jsou nacisti, řidiči jsou proutníci," že to není pravda. Přece člověka neurčuje povolání nebo národnost, ale osobnost každého z nás.

Ano, také mám kolem sebe lidi, které nemusím, ale to přece neznamená, že na ně budu hrubá, budu je urážet, pomlouvat atd.

Také mají právo na život, stejně jako já. Jak tedy? Je to Babylon...

                                     Jak na něj?

                              Napište.

Jak na to jdu já, napíši příště.