Nejsem tvuj otec, jsem tvuj syn

Pri cetbe denniho tisku behem posledniho tydne jsem se musela chca nechca zamyslet nad fenomenem soukromi a tolerance v prelidnene spolecnosti. Kazdy z nas jiste slysel o kauze Rakusana Josefa Fritzle a jeho dcery veznene ve sklepnich prostorach bytu spolu se tremi detmi, ktere se narodily behem 24 let jejiho vezneni, aniz by mel kdokoliv tuseni o jejich existenci. Kde se v systemu stala chyba, pta se nejen rakouska policie a sousede priznavaji, ze Pepa byl vzdycky trochu podivin,  ale co by se oni pletli nekomu jinemu do jeho soukromeho zivota, no ne?

Jeden z podnajemniku v dome, Sepp Leitner,  dokonce uvedl, ze mu bylo podezrele, kolik musi platit mesicne za vodu a elektrinu, ale bal se Fritzle, tak radeji vse zaplatil. Jiny podnajemnik uvedl, ze kolikrat ze sklepa byly slyset zvuky podobne mlaceni do trubek a nekolikrat videl Fritzle, kterak si dolu nese jidlo v mnozstvi vetsim nez velkem.

Po rozhovoru s ostatnimi podnajemniky obyvajicimi zbyle byty v prubehu dvaceti peti let vyslo najevo, ze se jim z kuchyni stale ztracelo jidlo, Fritzl jim vyslovne zakazoval chodit dolu do sklepa a ostatni malickosti, ktere jednotlive zadny smysl nedavaji, ale dohromady vytvari celkem srozumitelne pucle. Mnoho z byvalych podnajemniku zacalo vyuzivat moznosti konzultace s psychiatrem, protoze trpi vycitkami svedomi "Kdybych ja tehdy....".

Nikdo ovsem nemuze nikomu nic vycitat, protoze jeden z faktoru dulezity pro preziti v dnesni spolecnosti je tolerance i tech spoluobcanu a sousedu, kteri se svym nabozenstvim / vzhledem / sexualitou  a v neposledni rade i chovanim odlisuji od majoritni populace, coz tvori zaklad kulturni rozmanitosti, kterou je napriklad Velka Britanie znama.

 Ale kde je ta hranice mezi ‘normalitou' a klinickou asocialnosti? Zakony jsou pouze obecna ustanoveni a ne vzdy je v realne situaci zcela jasne, co se skryva za chovanim podezrele osoby za motiv. Ma tedy podnajemnik volat polici kvuli tomu, ze mu nehraje ucet za elektrinu? Zcela jiste ne. Ze si Fritzl nosi jidlo do sklepa, kde udajne pracuje na nejakem projektu? Take ne. Po bitve je kazdy kralem a prohlasuje, jak by to udelal jinak a jak by mu to bylo hned jasne. Neni dulezitejsi nez resit, kdo mohl ci nemohl cosi videt / slyset / tusit, ale  soustredit se na to, aby podobne pripady byly objeveny drive nez za ctvrt stoleti?

Neni pochyb, ze tahle kauza unosu a dlouhodobeho tyrani neni ojedinela (viz Natasha Kampuschova) a lze predpokladat, ze objevene pripady jsou pouze zlomek tech, ktere v realnem case existuji, ale jejichz hlavni akteri jsou ‘sikovnejsi' ci se svych obeti zbavi drive, nez jim hrozi prozrazeni.

 Je tedy mozne, ze i muj trochu vystredni soused, ktery s oblibou chodi v lete na zahrade pouze ve slipech a jednou jsem ho nachytala jak moci na zahon ruzi a zpiva si u toho, ma ve sklepe tajnou laborator, kde tyra svoji kocku, nebo jinou sousedku,  a je tedy treba davat si na nej pozor, popripade radsi pro sichr na nej poslat prepadovku? Nebo jeho chovani ignorovat, stejne jako ostatni spoluobcany, jejichz chovani a jednani me nezajima, pokud neomezuji primo me? Nejspis neco mezi, ale urcit tu hranici je setsakra tezke...

Zajimavy clanek o vztahu mezi sexualnimi deviacemi a prelidnovanim zde: