Ptam se sama sebe

Ptam se sama sebe, co ja bych chtela? Jaky zivot bych chtela mit?

Stejny, ale jiny prece.

Chtela bych mit hlavne zivot rodinny! A to ten nas urcite neni. Protoze moje predstava takoveho zivota se urcite neshoduje s predstavou tvou. Ja vim, ze jen vycitam a rozhodne bych byt v tve kuzi, ale ocenila bych alespon snahu.

Snahu byt s nasim synem, snahu byt jako celek a nejet porad sam na sebe.

Prijdes z prace, dostanes teplou veceri, syn dorazi. Chce si hrat. Nebavi ho to jen s mamou. Rikas: Jsem unaveny, ted me nech. Nebo na nej kricis, ze je rozmazleny, ze neumi po sobe uklidit, ze dela binec a ze se sam nezabavi. Boze! Vzdyt jsou mu jen dva roky! A ten kluk te ma strasne rad. Kazda jeho hra zacina loucenim a utvrzovanim, ze prijde brzy, zamava bye-bye a jde (jako) do prace. Jak jen te obdivuje!

Tak proc mam jen ten pocit, ze se mu nevenujes dost? Mozna je to tim, ze te skoro vubec nezna, mozna nemas ty spravne nalady na nej, mozna jsi opravdu tak moc upracovany, nechces mit myslenky na neco(nekoho) dalsiho. Mozna te tvuj zpusob zivota unavil. Mozna, ze my oba jsme te unavili.

Divam se na vztahy jinych lidi a tise zavidim. Proc jen maji tolik casu na sebe a sve deti? Proc ty chodis nejdriv v osm domu a jsi tak zaneprazdneny nebo unaveny?

Vim, ze delas pro nas a ze zivot v UK je takovy, ale mozna ze ja to tak nechci, mozna ze jsou pro me dulezitejsi veci, nez mit barak, penize a vlastni firmu. Vzdyt zivot je tak pomijivy. Dite ti roste a ty o tom ani nevis.

Neni lepsi zit bez risku, ze o vse prijdeme a uzivat si detstvi naseho syna? Ja jsem s nim kazdy den a mam z toho radost, radsi bych byla o chlebu a vode, nez abych prisla o jeho jediny usmev. Ja vim, ze u vas chlapu je to tezsi, musite zivit rodiny, ale prece vzpominky vam nikdo nevezme.

Mozna jsem hloupa, kdyz doufam, ze se to vse zmeni.

Ale i presto verim, ze se nase otazka penez jednou zlomi a ty budes travit vice casu s nami. Treba bychom mohli jet na vylet, nekam mimo LND, nebo jen do Cech na vodu!!