Emigrantovy zapisky- Deprese-pritel nejvernejsi

Od nyni se odviji vice pribehu- muj, manzelky, deti a spolecny. Proto se zacnou objevovat ruzne odbocky- apendixy. Ten muj je nekolik let pryc, tak se vyradim alespon s psanymi.

Od 21.listopadu jsme cela rodina v UK. Pomalu jsme se zabydlovali a manzelka s holkami si zvykali na novy zivot. Postupne prijimali fakt naseho bydleni s vedomim, ze to co v CR zde mit nebudeme. Szili se s obracenymi zamky, kobercem na schodech a faktem, ze pakova smesovaci baterie v koupelne je nadstandartni luxus daleke budoucnosti. Nastesti mel domek zahradku, jez jejich zoufalstvi otupila. Meli jsme sousedku Italku, ktera se velikosti odevu velmi domestikovala. Jeji kocky presvedcily nase dcery, ze tu neni zas tak spatne.

Ja jsem po dovolene na zotavenou, jez byla velmi unavna, opet najel na stereotyp pracovniho procesu. Delal jsem jen odpoledni smeny, v sobotu ranni. V tydnu jsem mel 1- 2 dny volna+ nedeli. Nastehovali jsme se ve stredu a v nasledujici pondeli jsme sli prihlasit holky do skoly. Kazda sla do jine. V obou skolach jsem byl predem a shodne mi odpovedeli „no problem“.  Nejdrive jsme sli do primary school, jez od nas byla co by kamenem dohodil a zbytek doplival. Martinku si prohledli, zapsali, prodali nam uniformu a druhy den uz nastoupila.

Po prihlaseni Martinky jsme s sli s Misou do Lliswerry high school. Recepcni se na nas  sladce usmivala az jsem se bal o nakazeni diabetem. Ac mi drive rekla, ze spadove patrime do jejich skoly, nyni nam dala telefonni cislo, kde nam sdeli kam spadame. Ona si snad myslela, ze umime telefonovat v anglictine. Naivistka. Nastesti volany urednik byl velmi trpelivy a rekl nam kam patrime (alespon castecne tato filozoficka otazka zodpovezena). Pokud si mily ctenari myslis, ze nam rekl at jdeme do Lliswerry, mas bod. Takze druhy den jsme Martinku doprovodili do jeji nove skoly a s Misou se vydali do high school. Tam jsme vyplnili dotaznik, absolvovali pohovor s head teacher, koupili uniformu a druhy den Misa nastupovala.  Ze skoly jsme se vydali do centra na nakup. Jelikoz jsem byl opet soucasti pracovniho procesu, sel jsme domu driv, manzelkou ujisten, ze zpet cestu zna.

Odbocka.   Jak jsem se jiz drive zminoval, manzelka byla (a je) v anglictine lepsi nez ja. V ramci samovyuky si i poustela filmy v anglictine. Take to byla ma ucitelka (i) jazyka anglickeho. Ovsem po prijezdu sem pochopila ono vim,ze nic nevim a nechtela ani platit v obchode. Vice nez o pochopeni teto folozoficke myslenky se jednalo o strach z nedokonalosti. Zeptat se na cestu byla pro ni vetsi muka, nez jit do spolecnosti v teplakach.

A jeste jedna vec. Nechci urazit zeny, damy, slecny divky, samicky ale obecne maji horsi orientacni smysl. Postovni holuby by delat nemohli. Manzelka neni vyjjimka.

Vnimavy ctenar tusi kam mirim a ma moznost ziskat dalsi bod.

Manzelka s dcerou se vydaly domu. Symbolicky u financniho uradu sesli z cesty. Pokud neznate Newport, verte mi, ze je velky. Pokud ho znate, verte mi to tez. Sice nepresli devatero hor a rek, ale poznali,ze jsou v pr... navic Welsske. V cizi zemi, s cizimi lidmi mluvicimi cizim jazykem. Aby panika nebyla zbytecne mala, koncila Martince za 20 minut skola. Nahle kde se vzal tu se vzal, nezvan necekan, vsak vitan, napis TAXI. Nebyla to fata morgana, ani reklama, ale skutecna centrala. Ridic se podivil kam ma jet. Za chvilku manzelka pochopila proc. Byli tri ulice od domova.

Priste manzelka radeji jela autobusem. Vsechny zastavky v Newportu jsou na znameni. Vsechny, krome konecne a zacatecne. Bohuzel jsem ji to nerekl. Cestou z centra cekala az autobus zastavi na zastavce kde chtela vystoupit. A on ne a ne a ne.  Kdyz odbocil z hlavni silnice, pochopila, ze je jinde nez chtela. Nastesti kdosi zatouzil vystoupit, zazvonil a autobus zastavil.Manzelka vystoupila tez. S depresi a zoufalstvim v desti. Znate nekdo horsi kombinaci? Tou dobou jsem byl na kurzu anglictiny. Po zazvoneni telefonu jsem tusil problem. Bohuzel jsem tusil dobre. Odesel jsem predcasne a sef mi dal v praci volno, takze jsem mohl manzelku doma presvedcovat, ze tu neni zas tak zle. Bylo to pracne, avsak podarilo se.

Za dobu co jsme v UK rikalo hodne cechoslovenek, ze to tu ze zacatku obrecely.

Aby nebylo malo spatnych zacatku, byl prelom listopadu a prosince ve znameni destu. Stale prselo.Kdyz konecne prestalo prset, zacal slejvak. Manzelka dodnes nemuze zapomenout na vanocni nakupy, kdy byla promokla, doslova, v intimnich mistech. V pristehovalecke depresi a mokrejsi nez kybl vody vesla do obchodu. Prodavacka na ni s usmevem; „is it all right?“. To uz bylo moc.

Nastesti se (skoro) vse casem v dobre obratilo a brzy tu budou mit me holky rocni vyroci.