Blog z Anglie logo
BonzBlog
Zdravíčko, lidičky. Dneska v poněkud neobvyklém čase. Sice pozdě, ale přece. Příčinou zpoždění BonzBlogu byly technické problémy, které byly takovou symbolickou třešničkou na dortu uplynulého týdne. Když to shrnu do jedné věty: Minulý týden stál pěkně za h…o...
Blog z Anglie logo
BonzBlog

Zdravíčko, lidičky. Dneska v poněkud neobvyklém čase. Sice pozdě, ale přece. Příčinou zpoždění BonzBlogu byly technické problémy, které byly takovou symbolickou třešničkou na dortu uplynulého týdne. Když to shrnu do jedné věty: Minulý týden stál pěkně za h…o. Přestože byl díky Velikonocím o jeden den kratší, byl plný průšvihů, stresu a špatných zpráv. Kam se člověk podíval, všude byly problémy a odevšad se hrnuly pohromy. Tak nějak ani nevím, kde začít, abych to tak nějak po lidsku sesumíroval.

V práci jsme podělali, co jsme mohli. Objemy balíků v systému byly větší, než naznačovaly předpovědi a tudíž jsme byly totálně nepřipraveni na nápor, který nás provázel celý týden. Hodně se improvizovalo a na kvalitě to bylo znát. John oznámil definitivní datum svého odchodu: 25. dubna. Nevím, jestli je tohle dobrá zpráva nebo špatná zpráva. Snažím se moc nestresovat, ale pravda je taková, že jsem celý týden chodil domů, jak oživlá mrtvola. Jo, a mám pro vás novinu. Tento týden začal v práci velmi podobně: opět chaos. Ale tentokrát už si ho nehodlám pustit k srdíčku.

Jenže ta asi nejhorší jobovka přišla hned v úterý z rána. Měl jsem v mailu dopis od Petera s oznámením, že mi proplatil dvě faktury a pak ještě krátký odstavec. Musel jsem si ho přečíst aspoň čtyřikrát, než ta informace dorazila až do mozku. Milý Peter mi oznamoval, že firma nevyhrála výběrové řízení na tlumočnické služby pro EURO 2008 a tudíž, že se nikam nejede. Báj, báj dovolená ve Švýcarsku. Prodýchával jsem to hodně dlouho, a pak jsem Peterovi napsal lakonickou odpověď, že to je život a že až mi příště bude nabízet práci, ať se nebojí mi sdělit, že to není ještě potvrzené. Každopádně to znamená, že sen o cestě na EURO se rozplynul a zbyly z něj tak akorát tři týdny nahlášené dovolené, kterou teď asi s Eulálií strávíme někde jinde. Kde, to ještě nevím. Každopádně Peter nezapomněl do mailu dodat, že nabízí své služby dalším subjektům, které budou v rámci EURA 2008 také působit, a bije se v prsa, že určitě nějakou práci sežene. No jasně, Petere, zcela určitě. Nevíš, kam jsem založil ty katalogy ubytování v soukromí ve Skotsku? Do toho se připletlo pár dalších o nic méně nepříjemných zpráv, které není nutné tady rozebírat, aby se člověk začal cítit, jako že ho někdo tam nahoře tenhle týden nemá opravdu moc v lásce.

Ale dost už toho negativního. Minulý týden se odehrálo i několik velmi příjemných věcí. V pátek jsem byl v Mayfairu v jedné nóbl galerii tlumočit, když si tam jeden český sběratel kupoval docela dost hodně drahý obraz. Bylo to velmi poučné a velmi zajímavé. Zase jsem o něco chytřejší, než jsem před tím byl. No a pak tu byla jedna událost, která svou pozitivní energií spolehlivě vyléčila všechny splíny hnusného týdne. Bylo to v sobotu a může za to David z Pohybů. Daroval nám k narozeninám dva lístky do divadla. A ne ledajakého divadla. V sobotu jsme se díky Davidovi vypravili s Eulálií do Conway Hall na Holbornu, abychom shlédli představení Divadla Sklep nazvané Mlýny. Byly jsme na odpoledním představení ve čtyři hodiny a přiznám se, že už je to dlouho, co jsem viděl tolik Čechů a Slováků pohromadě. Chvílemi jsem se cítil i docela nesvůj. Každopádně když jsme usedli do druhé řady sálu plného dychtivého očekávání, neměli jsme nejmenší tušení, co nás čeká. Když to začalo, bylo to živelné. Chlámali jsme se s Eulálií od začátku až do konce. Sklepáci jsou vždycky zárukou kvality, ale tohle jsme fakt nečekali. Pódium doslova sršelo ptákovinami a neuvěřitelným množstvím improvizace, kterou se herci navzájem zaskakovali, a nejednou bylo vidět, jak uprostřed scén potlačují smích, když se snažili profesionálně zvládnout kolegy, kteří si scénář, dialogy i pohybové kreace přizpůsobovali své náladě. Byla to pastva pro oči a balzám na duši. O to víc nás pak dojalo gesto herců, kteří po představení sešli do hlediště pozdravit československé veterány z druhé světové války, kteří byli také na představení pozváni. Foťáky cvakaly o sto péro a i já jsem ulovil několik momentek do rodinného alba. Smekám před organizátory, kteří přišli s nápadem něco podobného tady v Londýně uskutečnit. Dvě vyprodaná představení budiž vám důkazem, že jste měli naprostou pravdu. Věřím, že povzbuzeni současným úspěchem, přivezete Sklepáky do Londýna znovu. A ze srdce si přeji, aby to bylo brzy. Slibuji, že tentokrát si lístek koupíme a nebudeme čekat, až ho dostaneme zadarmo, protože když jsme ve vlhké plískanici sobotní noci cestovali s Eulálií směrem k domovu, bylo nám u srdíčka moc příjemně. Když jsme se na Eustonu při čekání na vlak dělili o teplé cornish pastry koupené za poslední drobné, museli jsme lidem připadat jako blázni, protože jsme si neustále opakovali některé naprosto nezapomenutelné dialogy toho šíleného ohňostroje gagů a hlášek, kterého jsme byli svědky. Pokud jste si tuhle událost nechali ujít, zaváhali jste. Bylo to fantastické a stálo to zato. Davide, za nás za oba: Díky, díky, díky.

To je pro dnešek vše. Příští týden se neuvidíme, protože jedeme s Eulálií na romantický týden do Paříže. A aby nám ta romantika nepřerostla přes hlavu, bereme s sebou vnoučata, ať si taky něco užijou J. Takže za dva týdny na viděnou.

Horymírův trapný vtip týdne

Tchýně se obrací na mladého otce:

"To dítě nechce usnout. Mám mu něco zazpívat?"

"Nejprve to zkuste po dobrém."

Inzerce - Nové inzeráty