Prší, prší, jen se leje. Když jsme dneska ráno nebo teda spíš dopoledne lezli s Eulálií z postele, tak za oknem svítilo slunce a Eulálie vyhrožovala procházkou v parku místo obvyklého vysoce produktivního válení se na gauči u televize. Naštěstí po snídani začalo pršet, takže neděle bude opět produktivně proválena. Tak co, jak jste se měli, lidičky? My jsme se měli moc dobře. Paříž opět nezklamala. Během týdne jsme viděli všechno, co jsme vidět mohli a kromě deště žab a polární záře jsme zažili všechny druhy nebeských a meteorologických fenoménů. Bylo krásně slunečno, pršelo a dokonce i padal sníh. Nachodili jsme snad miliardu kilometrů, a moc jsme si to užili. Taková ta turistická klasika: Eiffelovka, Louvre, Notre Dame, Sacre Coeur, Versailles, takovej ten divnej barák s rourama na fasádě, kterej je pojmenovanej jak ta baba, co o ní psal Dumas: Pompadour. Samozřejmě, že si z vás dělám srandu, je to Centre de G. Pompidou a shodou okolností je to muzeum moderního umění a má ještě pár dalších funkcí. Každopádně je to hodně divnej barák. Já osobně byl v Paříži už po třetí a tak jsem se prohlásil za vůdce výpravy a honil jsem děcka z jednoho konce města na druhý. Moc jsme si to užili a kromě toho, že máme teď lednici plnou sýrů a croissant nemůžu ani vidět, byl to výlet, který stál za to. Už plánujeme další. Tentokrát s nápadem přišla vnoučata. Příště pojedeme do Amsterdamu. Musel jsem však Aurélii slíbit, že ji doprovodím do coffee shopu, protože Eulálie i Felix toto dobrodružství svorně odmítli. (To není pravdaaaa, jdeme takyyyy, poznámka Eulálie, že jooo Felixi, přece bychom je v tom nenechali). Každopádně výlet do Paříže stál za to a musíme poděkovat hlavnímu organizátorovi za perfektní přípravu, protože vše klapalo jako na drátkách. Děkujeme, Horymíre. (cssssss,csssss.) I s útratou jsme se nakonec pohybovali na hranici 500 liber za pár, což je velmi solidní výsledek na týden v Paříži. A nutno podotknout, že jsme se nijak neomezovali. Akorát v hotelu, když nám nabídli, že můžeme mít snídani za 8 euro na osobu, tak se nejprve Aurélie zeptala, jestli to znamená, že: „Budeme žrát pávy.“, a pak jsme šli přepadnout Carrefour, který byl, co by kamenem dohodil od hotelu a snídali jsme mnohem levněji, než za 8 euro na osobu. Takže pokud přemýšlíte kam na dovču, zkuste Paříž. Bude se vám tam líbit.
Kromě našeho výletu nebyly ty dva týdny, co jsme se neviděli, ničím extra zajímavé. Konečně jsem se dokopal k tomu, že jsem si na městské radě Brentu zažádal o parkovací povolení, takže už nebudu muset pokaždé, když je ve Wembley fotbal, parkovat před garáží a trnout, jestli mi Poláci od vedle nezablokují výjezd, a já je budu muset o půl šesté ráno budit, abych se dostal do práce. Taky mi už po druhé odešla DVD mechanika na laptopu, ale vzhledem k tomu, že DELL má fakt vymakaný zákaznický servis, už je zase všechno v pořádku. Docela mě to ohromilo. Mechanika si přestala rozumět s Double Layer DVD. Nalogoval jsem se na online chat s technickou podporou DELLu, pokecal jsem s nějakým Ferdou v Indii a druhý den lehce po obědě, zaťukal na dveře kurýr s novou mechanikou v krabici. Celkem v pohodě. Za těchto okolností jsem dokonce ochoten DELLu prominout, že mi prodali šmejd, protože až na mechaniku všechno funguje naprosto v klidu.
Návrat do práce proběhl bez komplikací. Zjistil jsem, že depo je přesně v tom stavu, ve kterém jsem ho opustil. John už se všem chlubí svým novým bytem v Liverpoolu se střešní terasou a výhledem na moře, který ho stojí přesně tolik, kolik ho stál pokoj v housesharu na Baron´s Court. No a taky jsem zjistil, že už asi opravdu stárnu. (Chudááááčkůůůů). Ve středu, hned první den v práci, jsem hrdinně popadl jednu docela dost těžkou krabici, louplo mi v zádech a od té doby chodím nahrbený jako Australopithecus a hekám jak stará baba. Jenže mě v těch zádech fakt bolí jak čert. Teprve dneska se to trošku uklidnilo, ale zase mě začalo bolet pod pravou lopatkou. Stáří je hrozná věc. No a jinak fakt nic.
Protože výlet na EURO 2008 je v čudu, máme před sebou s Eulálií po zbytek roku jen málo rozruchu, a tak přemýšlíme, čím si ho okořenit. Ještě pořád nevíme, kam pojedeme na dovolenou. Z našeho firemního intranetu jsem se dozvěděl, že Royal Mail Group podepsala roční smlouvu o spolupráci s National Trust, což znamená, že všichni zaměstnanci RM mají teoreticky zdarma vstup na všechny památky spravované National Trust. Což není vůbec špatné. Takže bychom třeba v červnu mohli s Eulálií skočit do auta a objet pár britských pamětihodností. Uvidíme, řekl slepý a šlápl do h….. A když už jsme u toho skákání do auta, musím se vám s něčím svěřit. Trápí mě hrozné a téměř neřešitelné dilema. V noci nespím a ve dne sním s otevřenýma očima. Věc se má tak. Rozhodl jsem se, že nám s Eulálií pořídím nové auto. Tentokrát už žádnou ojetinu, ale zbrusu novou funglovku, která bude pořád ještě v záruce, až se jí budu za čtyři roky zbavovat. Matízka čeká v červenci MOT a přiznám se, že vysolit 400 liber za opravy, aby vůbec MOT prošel, tak jako loni, se mi ani trochu nechce. Takže do léta půjde z domu a jeho místo zaujme nový krasavec. A tady právě přichází to strašné dilema. Ještě do nedávna jsem měl jasno a vítězem byl pouze jediný kandidát. Jenže od té doby, co jsme se vrátili z Paříže, trápí mou mysl příchod kandidáta číslo dvě. Tím prvním absolutním vítězem byla novinka od Hyundai jménem i10. Dříve, než začnete ohrnovat nos nad autem korejského původu, vězte, že mám s Hyundai dlouholeté osobní zkušenosti a například na Lantru nebo Elantru nedám absolutně dopustit. Model i10 je novinka, nová konstrukce, nový motor, bohatá výbava, 5 let záruka a hodně rozumná cena. Jenže pak jsem v Paříži znovu uviděl Fiat Panda a všechno bylo špatně. Panda se líbí i Eulálii. Mně se líbí, protože je krásně hranatá. Je levnější, než i10 a včera v jedné repríze Top Gear, dostala velmi pozitivní hodnocení. Je to velmi mučivé rozhodování, které asi definitivně rozštípne až návštěva dealerů obou značek a osahání si obou kousků na vlastní ruce a nohy. Jo život je boj, a tak si ho musíme zpestřovat roztomilými pitomostmi.
Užívejte jara, milí čtenáři, a příští týden na shledanou.
P. S. Kdybyste náhodou věděli o nějaké malé pohovce (5 loktů, hi, hi,hi), na zahradu, dejte vědět. Začíná být teplo a bárbekjů sezóna je na spadnutí.
Horymírův trapný vtip týdne
Přijde pán do obchodu a ptá se:
"Za kolik máte panenku Barbie?"
"»Barbie jede na dovolenou« za 500, »Barbie uklízí« za 550, »Barbie v koupelně« za 600, »Rozvedenou Barbie« za 4500."
"Proč je »Rozvedená barbie« tak drahá?"
"Protože k »Rozvedené Barbie« patří »Kenův dům«, »Kenovo auto« a »Kenův bazén«."
