Sháníme job...poradíte někdo?

AHOJKY A CO HLEDAS? muzu nabydnout au-pair kdyztak se ozvy Táto e-mailová adresa je chránená pred spamovacími robotmi. Na jej zobrazenie potrebujete mať nainštalovaný JavaScript.

Ahoj, nevím jak teď, ale před třemi roky bydlel můj přítel v Birminghamu a práci sehnal velice rychle v kuchyni. Není vyučený ani jako kuchař a přesto pracoval v Pizzerii. Cizinců je tam hodně a neměl tam problém sehnat práci ani ubytování. Tak držím palce.

Ahoj hanuskova, je jedno jestli bydlíš v B'hamu nebo v Glasgow. Všude narazíš na dobrý a špatný lidi. Setkala jsem se s lidmi z rodné hroudy a byla jsem překvapená. Závist, pomlouvání, spíš Ti uškodí než pomůžou. Nakonec mi v nouzi pomohli spíše "místní" lidé, kteří neměli a dodnes nemají problém s tím, že jsem cizinka. Zažila jsem, že dvě slečny ze Slovenska odjely do Severního Irska, protože jim jeden mladík (za úplatu) přislíbil práci a bydlení. Když dorazily, tak mladík na adrese nebydlel, nikdo ho tam neznal a oni zůstaly na ulici. Bez střechy nad hlavou, bez práce a bez peněz. Ujala se je jedna dobrá duše, taky ze Slovenska (myslela si: krajanky a ve věku mojí dcery). A vzala si je k sobě. Ze začátku nemusely nic platit, protože neměly práci a půjčila jim i nějaké ty peníze na začátek (ono se to potom nějak dořeší).Sehnala jim i tu práci. Děvčata se jí odvděčila tím, že jí do dnes dluží peníze, bez poděkování se odstěhovaly a ještě jí pomlouvají. Takže....pozor si musíš dávat všude.

Ahoj hanuskova, jsme na tom podobně. Já se lidí od nás (a teď myslím Československo) vyhýbám. Jsem tu třetím rokem a mám také spíše negativní zkušenosti. Pomůžeš lidem a pak Ti ještě (jak se říká lidově) umyjí zad... :o) Poláci v UK drží pohromadě a navzájem si pomáhají. Předávají si informace, dohazují si mezi sebou práci. Pracovala jsem s nimi a mám podobnou zkušenost. Taky jsem pracovala pod vedoucí, která byla Češka a takové "peklo" co mi udělala jsem nezažila ani v ČR. Naopak, když jsem pracovala pod "místním vedením" neměla jsem problém. Vzpomínám si na jednu kolegyni v mé první práci. Držela si od krajanů velký odstup. Hlídala si soukromí, nikdo o ní nic nevěděl (ale povídalo se o ní ledacos). O přestávkách sedávala u stolu sama. Nikdy nikoho o nic nepožádala. Když jí někdo někam zval, vždycky poděkovala, ale nikdy nikam nepřišla. Myslela jsem si o ní, že je arogantní a "divná", takový ten pavouk. A dnes, s odstupem času, jí rozumím. V některých lidech zůstalo takový ten malý český človíček, který se nezmění ani v zahraničí. Nejsou všichni stejní, to je pravda. Měla i štěstí na slušný a milý lidi.

Promiň, ale sedím tady a od srdce se směju, protože mám podobnou zkušenost. Pomohla jsem jedné "dámě" tak okolo 50ti. Je v UK déle než já. Neumí dát dohromady větu v Aj. Chápu: věk, nedostatek příležitostí. Dohodila jsem jí dvě práce. Jednu nevzala, protože cituji: " nebude přece uklízet" a tu druhou, protože to byla hrozná honička. Tak to bych nečekala od člověka, který dlouhodobě nemá práci a nedomluví se. Nikomu se neposmívám, protože každý nějak začínal a každý tu startovní čáru měl jinou. Velice často se mi stává, že někomu podám prst a pak nemám obě ruce. Začíná to nenápadně...nemohla bys mi pomoct přeložit tohle a já nerozumím tomuhle a nemohla bys zavolat tamhle a mohla bych se jen "zastavit" u tebe pro tohle....a pak zjistíš, že 90% svého volného času věnuješ druhým a pak nestíháš svoje. Tyhle osoby o Tobě mluví pěkně, když funguješ pro ně, tak jak máš, ale běda Ti když se začneš "bránit". Odmítáš návštěvy, neodpovídáš "pravidelně" na sms (které začínají mile a pod nimi se skrývá práce pro Tebe a nebo starosti, které je zapotřebí hodit na druhého, aby Ti je pomohl řešit. A protože si "cíťa" a ono se s tím počítá, tak se Ti dá na pár dní oddych. A pak to začne na novo....! Tak tohle je má zkušenost. Od jisté doby pomůžu, ale až když mě někdo požádá. A taky se podívám, zda mám skutečně na tu pomoc čas. Dříve jsem třeba vozila kolegy do práce a z práce zadarmo (a třeba i občas do obchodu, atd.) Po zkušenostech co mám,...nejdříve si domluvíme cenu a pravidla. Dobré účty dělají dobré přátelé. To samé návštěvy. Dříve byly moje dveře otevřené dokořán. Dnes preferuji, když chceš přijít, nejdřív mi zavolej, jestli budu mít čas a ne že ke mě budou lidi chodit na "kávičku a sušenky" jako domů. Já vím, že to zní tvrdě, ale věř mi, mám něco za sebou...:-)

Bude to bestseller...:-) Vzpomínám si, když jsem se rozhodla odejít do UK. Sehnala jsem si hodně informací, setkala jsem se osobně s lidmi, kteří se vrátili z UK do ČR. Měla jsem doporučení od zaměstnavatelů, CV, motivační dopis, cover letter,... a přesto jsem byla měsíc bez práce. Navštěvovala jsem kurzy angličtiny. A přesto jsem začínala ve fabrice. Brala jsem všechno ( úklid, večerní žehlení, noční směny, hlídání dětí, venčení psů, vozit děti do školy a zpět, atd.). Nikdy jsem práci neodmítla a nikdy jsem nedostala nic zadarmo. A jsem za to velice vděčná. Poznala jsem lidi, kteří byli (a jsou) velice skromní a přitom by mohli si vyskakovat (perfektní angličtina, supr práce, přítel/-kyně místní) a jsou v pohodě. A pak jsou tací, kteří by se nechytali ani doma a tady jsou jak utržený od řetězu. Zvláštní, co? :o)

To je pěkné jak se to tady rozvedlo v debatu :-).A pomůže někdo nám ;) ?

precti si poradne, co obe damy napsali. aniz by to byl jejich umysl, poradily ti nejvic, jak mohli.

[quote]precti si poradne, co obe damy napsali. aniz by to byl jejich umysl, poradily ti nejvic, jak mohli.[/quote] Palec nahoru, máš bludišťáka. Holky, fakt byste měli napsat knihu, protože jak to tady čtu tak jsem měl nehorázný štěstí...byl jsem teda v UK jen na brigádu toto léto mezi semestrama,ale kdybych měl čekat měsíc na práci tak mě asi odvezou :laugh: Situace podobná jak vaše, byl jsem dělat cokoliv protože na 3 měsíce si nemůžu moc vyskakovat...obešel jsem plno agentur, všude rozdal CV,a po 14 dnech se jedna agentura ozvala že se jim líbí že mám technický vzdělání, nakonec z toho vykristalozovalo že budu dělat u pásu za minimálku, no vzal jsem to všemi deseti i když jsem musel hodinu dojíždět, tam sem vydržel asi 2 týdny než mě vyhodili - běžný důvod, že není potřeba tolik lidí, a v tom to přišlo, nevím jak to popsat, náhoda,štěstí, něco nečekanýho na internetu jsem objevil inzerát, kde hledají pomocnou sílu na letní "busy time" do truhlárny-prostě výroba dveří,oken,... tak jsem napsal, došel na Interview a vzali mě- podotýkám že moje angličtina je tristní, a na to Interviw nevím podle čeho mě vybrali(snad to technický vzdělání), všude jinde bych letěl z holou prdelí okamžitě ven. Takže se dokáži vžít do vaší role a o obdivuju fakt že jste tak nápomocni ostatním, přitom se Vám to už několikrát vymstilo

hele, bludistak: to je z ty televizni souteze, ne?? :laugh:

Nazdárek, cituji svou kolegyni z banky "život není peříčko, ale pořádný péro!" Tato dáma měla něco přes padesát a její nejsprostější slovo bylo "do prkenné ohrady". Vždycky si na ní vzpomenu, když se mi něco nepovede. Zažila jsem pár lidí, kteří jsem přišli vydělat si peníze a po pěti letech spali stále ve spacáku a chodili do Tesca nakupovat večer, když bylo hodně věcí ve slevě. A pak jsou tady lidi, kteří se rozhodli tu žít, potkalo je ledasco, poučili se (více či méně) a život berou takový jaký je. Nedivím se místním, že jsou občas opatrní k cizincům a že chvilku jim trvá, než si vás "oťukají". Někdo si tu práci dá a pro někoho jste jen další "co jim bere práci." Ať je to jak chce, ten kdo jsem přišel se musí přizpůsobit a občas něco překousnout. Ale je rozdíl nechat na sobě štípat dříví. A protože tu knížku musíme i nějak s hanuskovou pojmenovat. Tak si asi dáme na sebe soukromé emaily, aby jsme ostatní svým nezávazným povídání o životě neobtěžovaly.:oD

Holky mate pravdu,život není peříčko,ale kdo chce dělat nemá zde problém,já zde žiju už delší dobu a anglinu jsem znala hrozně málo,jen minimum,ale práci sem si bez problému sehnala,ze začatku skromnejši život a po delši době, už se dalo odkladat a dnes neni problem, práce dost a príma anglických přatel spousta, tak všem přeji hodně štěstička v Novém roce at život zde mate nadhernej. Pomohla jsem holkam od nas, ale vděk žadnej jen zle vzpominky a jeste mne okradli,takže nejlíp je nepodat pomocnou ruku.