Sháníme job...poradíte někdo?

To je pěkné jak se to tady rozvedlo v debatu :-).A pomůže někdo nám ;) ?

Bude to bestseller...:-) Vzpomínám si, když jsem se rozhodla odejít do UK. Sehnala jsem si hodně informací, setkala jsem se osobně s lidmi, kteří se vrátili z UK do ČR. Měla jsem doporučení od zaměstnavatelů, CV, motivační dopis, cover letter,... a přesto jsem byla měsíc bez práce. Navštěvovala jsem kurzy angličtiny. A přesto jsem začínala ve fabrice. Brala jsem všechno ( úklid, večerní žehlení, noční směny, hlídání dětí, venčení psů, vozit děti do školy a zpět, atd.). Nikdy jsem práci neodmítla a nikdy jsem nedostala nic zadarmo. A jsem za to velice vděčná. Poznala jsem lidi, kteří byli (a jsou) velice skromní a přitom by mohli si vyskakovat (perfektní angličtina, supr práce, přítel/-kyně místní) a jsou v pohodě. A pak jsou tací, kteří by se nechytali ani doma a tady jsou jak utržený od řetězu. Zvláštní, co? :o)

Promiň, ale sedím tady a od srdce se směju, protože mám podobnou zkušenost. Pomohla jsem jedné "dámě" tak okolo 50ti. Je v UK déle než já. Neumí dát dohromady větu v Aj. Chápu: věk, nedostatek příležitostí. Dohodila jsem jí dvě práce. Jednu nevzala, protože cituji: " nebude přece uklízet" a tu druhou, protože to byla hrozná honička. Tak to bych nečekala od člověka, který dlouhodobě nemá práci a nedomluví se. Nikomu se neposmívám, protože každý nějak začínal a každý tu startovní čáru měl jinou. Velice často se mi stává, že někomu podám prst a pak nemám obě ruce. Začíná to nenápadně...nemohla bys mi pomoct přeložit tohle a já nerozumím tomuhle a nemohla bys zavolat tamhle a mohla bych se jen "zastavit" u tebe pro tohle....a pak zjistíš, že 90% svého volného času věnuješ druhým a pak nestíháš svoje. Tyhle osoby o Tobě mluví pěkně, když funguješ pro ně, tak jak máš, ale běda Ti když se začneš "bránit". Odmítáš návštěvy, neodpovídáš "pravidelně" na sms (které začínají mile a pod nimi se skrývá práce pro Tebe a nebo starosti, které je zapotřebí hodit na druhého, aby Ti je pomohl řešit. A protože si "cíťa" a ono se s tím počítá, tak se Ti dá na pár dní oddych. A pak to začne na novo....! Tak tohle je má zkušenost. Od jisté doby pomůžu, ale až když mě někdo požádá. A taky se podívám, zda mám skutečně na tu pomoc čas. Dříve jsem třeba vozila kolegy do práce a z práce zadarmo (a třeba i občas do obchodu, atd.) Po zkušenostech co mám,...nejdříve si domluvíme cenu a pravidla. Dobré účty dělají dobré přátelé. To samé návštěvy. Dříve byly moje dveře otevřené dokořán. Dnes preferuji, když chceš přijít, nejdřív mi zavolej, jestli budu mít čas a ne že ke mě budou lidi chodit na "kávičku a sušenky" jako domů. Já vím, že to zní tvrdě, ale věř mi, mám něco za sebou...:-)

Ahoj hanuskova, jsme na tom podobně. Já se lidí od nás (a teď myslím Československo) vyhýbám. Jsem tu třetím rokem a mám také spíše negativní zkušenosti. Pomůžeš lidem a pak Ti ještě (jak se říká lidově) umyjí zad... :o) Poláci v UK drží pohromadě a navzájem si pomáhají. Předávají si informace, dohazují si mezi sebou práci. Pracovala jsem s nimi a mám podobnou zkušenost. Taky jsem pracovala pod vedoucí, která byla Češka a takové "peklo" co mi udělala jsem nezažila ani v ČR. Naopak, když jsem pracovala pod "místním vedením" neměla jsem problém. Vzpomínám si na jednu kolegyni v mé první práci. Držela si od krajanů velký odstup. Hlídala si soukromí, nikdo o ní nic nevěděl (ale povídalo se o ní ledacos). O přestávkách sedávala u stolu sama. Nikdy nikoho o nic nepožádala. Když jí někdo někam zval, vždycky poděkovala, ale nikdy nikam nepřišla. Myslela jsem si o ní, že je arogantní a "divná", takový ten pavouk. A dnes, s odstupem času, jí rozumím. V některých lidech zůstalo takový ten malý český človíček, který se nezmění ani v zahraničí. Nejsou všichni stejní, to je pravda. Měla i štěstí na slušný a milý lidi.

Ahoj hanuskova, je jedno jestli bydlíš v B'hamu nebo v Glasgow. Všude narazíš na dobrý a špatný lidi. Setkala jsem se s lidmi z rodné hroudy a byla jsem překvapená. Závist, pomlouvání, spíš Ti uškodí než pomůžou. Nakonec mi v nouzi pomohli spíše "místní" lidé, kteří neměli a dodnes nemají problém s tím, že jsem cizinka. Zažila jsem, že dvě slečny ze Slovenska odjely do Severního Irska, protože jim jeden mladík (za úplatu) přislíbil práci a bydlení. Když dorazily, tak mladík na adrese nebydlel, nikdo ho tam neznal a oni zůstaly na ulici. Bez střechy nad hlavou, bez práce a bez peněz. Ujala se je jedna dobrá duše, taky ze Slovenska (myslela si: krajanky a ve věku mojí dcery). A vzala si je k sobě. Ze začátku nemusely nic platit, protože neměly práci a půjčila jim i nějaké ty peníze na začátek (ono se to potom nějak dořeší).Sehnala jim i tu práci. Děvčata se jí odvděčila tím, že jí do dnes dluží peníze, bez poděkování se odstěhovaly a ještě jí pomlouvají. Takže....pozor si musíš dávat všude.

Ahoj, nevím jak teď, ale před třemi roky bydlel můj přítel v Birminghamu a práci sehnal velice rychle v kuchyni. Není vyučený ani jako kuchař a přesto pracoval v Pizzerii. Cizinců je tam hodně a neměl tam problém sehnat práci ani ubytování. Tak držím palce.

AHOJKY A CO HLEDAS? muzu nabydnout au-pair kdyztak se ozvy Táto e-mailová adresa je chránená pred spamovacími robotmi. Na jej zobrazenie potrebujete mať nainštalovaný JavaScript.