Birmingham a Liverpool, země plná trpaslíků - podvodníků?

Poslední dobou se mi čím dál častěji stává, že dostávám divné zakázky z oblasti Midlands - zjevné falzifikáty potvrzení o bezškodovém průběhu pojištění vozidla, požadavky na notářem ověřené listiny a jejich úřadně ověřené překlady a podobně krkolomné záležitosti.

Jednou mi můj bývalý spolužák ze střední školy radil vyhýbat se zdaleka Manchesteru, Liverpoolu i Birminghamu, co se týče jakýchkoliv obchodních transakcí. Je rodilým Londýňanem, jenom za vzděláním si odskočil jaksi na jiný kontinent.

Každopádně jsem se chtěl s vámi podělit o velmi živou a čerstvou zkušenost právě s osobou z okolí Birminghamu. Asi dva týdny zpět jsem krátce před osmou hodinou sobotního rána ostrý budíček v podobě tří po sobě jdoucích telefonátů, které se jevily svým obsahem více než podezřelé. První byl klasickou poptávkou po úředně ověřeném překladu, typicky nedůvěřivý ženský hlas vyzvídal co a jak.
Druhý byl zaměřen na kvalifikaci a praxi, ten už se do sobotního rána moc nehodil. Po ujištění, že se skutečně dovolala někam, kde její přání půjde splnit, se podruhé rozloučila a zavěsila. Slastně jsem se natáhl na posteli, abych dohnal krátkou noc po návratu z pátečního matiinée na Camden Town.
Známý vyzváněcí tón však na sebe nenechal dlouho čekat, dotyčná patrně prožívala svoje každoměsíční chvíle a v důsledku toho byla ve svých předchozích dotazech nedůsledná. Nebylo teda překvapením, že v třetím telefonátu měl jednoznačnou prioritu rozhodující faktor čehokoliv, na co se česká nebo slovenská komunita tady může asi zaměřit, aneb "Kolik že si krajan dovolí asi naúčtovat?". Rázná a odměřená odpověď ji uspokojila, načež následoval jasný pokyn z mé strany, ať přidá k dokumentům zpáteční adresu a kontakt na sebe. V minulosti se mi totiž stalo, že téměř každý ze zákazníků vystupoval anonymně a číhání u internet bankingu dospělo k nutnosti odprodat všechny malé dluhy příteli z východního Slovenska, který platební morálku rádoby klientů ve volné chvíli s pečlivostí sobě vlastní a potěšením narovnával.

Asi po pěti dnech přišla poštou taková malá, lehce orousaná a pomačkaná obálka, ze které vypadlo něco podobného dva dny starému výtisku novin Metro, který prošel několikěro rukama, aby nakonec posloužil rumunskému imigrantovi jako přikrývka na spaní. A to bylo všechno, zpáteční adresa, kontakt, telefonní číslo...to všechno zůstávalo záhadou.

Několik dnů nato zazněl opět z telefonu známý hlas. Námitka ohledně chybějící adresy vyvolala vlnu opovržlivých  argumentů dámy "z mesta" následovaných návrhem, že mi nadiktuje svoje údaje po telefonu. Neměl jsem si adresu ani nic jiného čím zapsat, tak jsem v domnění, že umí poslat textovou zprávu opáčil, že mi měla adresu poslat v obálce s dokumentem podle domluvy, kterou si umně rozdělila na tři telefonáty nevkusně načasované na brzké sobotní ráno. Vzpomínka na náš první kontakt mě vlastně utvrdil v tom, že tato osoba nebude tím správným klientem. Ovšem, to nebylo ještě všechno, následoval požadavek na tři kopie, kdy jsem za první kopii navrhl plnou sazbu a na každou další sazbu třetinovou. Opět nesouhlas s argumentem, že kdekoliv je to levnější. Nezbylo mi než tedy doporučit dotyčné, aby se obrátila na svoje lepší zdroje. A po několika vzdorovitých textových zprávách s ubohou gramatikou bylo celé martyrium u konce.

Glosa na závěr: Házet perly sviním někdy jde, ale co když taková svině potom za nic nezaplatí?

Chtěl bych vědět, jaké máte zkušenosti s lidma v uvedených oblastech a mimo úletů různých krajanů, máme právo odmítat zakázky a požadavky a prosby od nich?